Praga Piccola boří mýty o dobách první republiky. Bez patosu
Nic není bezedné. Štěstí, sláva, období prosperity ani nádrž vozu Praga Piccola. Doby, kdy byla Libeň ještě městem daleko za Prahou. Doby, kdy se dávaly do pohybu písty motorových vozidel i první obrázky na plátnech kin. Doby, kdy se dávala do pohybu celá společnost ? přesně tam se vrací Miloš Urban ve svém novém románu Praga Piccola.
Autor se v samém úvodu knihy doznává, že se mu zdrojem staly zápisky Bertolda Neumana ? „návrháře automobilů a libeňského patriota“. Tomu na první pohled odpovídá i vzhled knihy jako takové. Nestejnoměrně seřezané stránky objemného díla jako by připomínaly stoh volně položených zápisků. Grafického zpracování se ujal Urbanův dvorní ilustrátor, grafik a typograf Pavel Rút. Svým grafickým zpracováním může Praga Piccola působit vedle ostatních Urbanových děl trochu nepatřičně. Na druhou stranu ale ostré hrany zvoleného fontu, oblaka dýmu a dvě vystřelená auta skvěle vystihují dynamiku doby, v níž se román odehrává.
Předně je potřeba zmínit, že hledat hranici mezi „skutečností“ a „fikcí“ je naprosto zbytečné a nepodstatné. Urban postupně buduje fikční svět odehrávající se zejména v kulisách takzvané první republiky. Do jaké míry vycházejí události z reálných zápisků údajného Bertolda a do jaké míry jde o autorovu fabulaci, není důležité. Román je totiž fikcí již ze své podstaty.
Miloš Urban je již etablovaným spisovatelem gotických románů. V jeho dílech se obvykle prolínají dramatické scény, děsivé vraždy, historické mystifikace, kostely, katedrály a podobné archetypální motivy. Pokud někdo na Urbanově „gotičnu“ trvá, možná pak vyprávění o synovi úspěšného libeňského továrníka odsoudí. Urban tentokrát bere do ruky pero klidnější a popisnější, jeho charakteristický rukopis se ale rozhodně nevytrácí.
Je to taková kronika jednoho života, respektive jeho podstatné části. Skrze Bertoldovo vyprávění se ocitáme na sklonku Rakousko-uherské monarchie, jejíž motor, oproti těm vyrobeným v Libni, pomalu vyhasíná. Zdánlivě neměnný rakouský pořádek projde v dobách první světové války otřesem a čtenář tak díky událostem okolo libeňské fabriky vidí všeobecný společenský přerod. Jak se postupně zvyšuje rychlost jednotlivých automobilů Praga, zrychluje se i tempo prvorepublikového života.
Díky Bertoldovým vzpomínkám nám před očima barevně ožívá zdánlivá idyla Masarykovy éry, ale spolu s ní i všechny problémy, které s sebou tato doba nesla. Je to hlavně společenské pnutí, které Urban tak mistrně vystihuje a skrze jednotlivé postavy ho v příběhu nechává rezonovat. V odlesku nablýskaných karosérií a skleniček na šampaňské tehdejších filmových celebrit můžeme vidět i chudobu a bídu dělnictva, jejich každodenní starosti a rodící se představy o vládě proletariátu. Právě toto skvělé vystižení doby a společenského přerodu je jednou z nejzajímavějších rovin celého díla. Miloš Urban vypráví o období dvacátých a třicátých let bez patosu a boří klasickou iluzi o dobách první republiky, která je v našem historickém povědomí bezpochyby zakořeněná.
Hlavním stavebním kamenem díla jsou osobní dramata hlavního hrdiny. Objevujeme témata jako syndrom druhorozeného syna, vynucený sňatek a nešťastné manželství, touha po úspěchu, oddanost, hledání štěstí, beznaděj i nutné podepsání ortelu nad celoživotním úsilím několika generací. Veledůležitou rovinou textu je také uvědomění si významu malých činů jednoho člověka odehrávajících se na pozadí velkých světových dějin a pochopení potřeby regionálního bohatství oproti velkolepým ambicím sahajícím snad až za hranice světa. Tato témata z textu vyčnívají velmi jasně i proto, že k nám srozumitelně promlouvají i v dnešních dnech.
Velmi organicky a zdařile je vykreslen kontrast, vzdálenost a propast mezi tehdejší Libní a Prahou. Pro Pražáka je něco takového už dávno zapomenuto. Stejně jako je již dávno zapomenuta tehdy živá a životem oplývající fabrika, na jejímž místě dnes stojí dvě mrtvá monstra – multifunkční aréna a obchodní centrum.
Praga piccola
Historie jedné rodiny, jednoho města a jedné továrny z doby konce Rakouska-Uherska a ve slavném dvacetiletí Československé republiky tak, jak ji ve svých zápiscích zachytil libeňský rodák ing. Bertold Neuman a do románové podoby převedl Miloš Urban.
Praga Piccola uvádí čtenáře do prostředí jedné libeňské automobilové továrny na sklonku Rakouska-Uherska a pak ve dvacátých a třicátých letech první republiky. Dostáváme se do rodiny Rudolfa Neumana, poznáváme jeho ženu a dva syny, z nichž starší Rudi oplývá nadáním na všechno a může si vybrat, kým chce být, ale očekává se, že bude nástupcem svého otce, i když jeho to táhne do světa, zatímco na mladšího Bertolda zbylo talentu málo, ale o to víc chce v továrně získat neprotekční místo a vyrábět automobily. Právě Bertold je vypravěčem rodinné ságy.
Bratři zpočátku netuší, proč se k nim přistěhoval vzdálený příbuzný Fridrich se svou dcerou Lilianou, a když vyjde nepříjemná pravda a z ní vyplývající povinnost najevo, Rudi se z ní šikovně vyvlékne a nechá se zastoupit mladším bratrem. Bertold si sestřenku vezme za ženu a pokusí se žít s ní smysluplný život, přestože jeho srdce je jinde. Jak pár stoupá na společenském žebříčku a z Libně proniká do lepších kruhů do Prahy, kde tráví volné neděle mezi filmovými herci a režiséry na Barrandovských terasách (příležitost prodat automobil hvězdě stříbrného plátna), zároveň se propadá do hluboké vztahové krize, kterou nezažehná ani narození dcery. Bertold se s rozchodem vyrovná po svém, ale s čím se vyrovnat nemůže, je přechod na armádní výrobu v době, kdy republice začne čím dál víc hrozit Německo. Jeho přání zůstat v Libni vezme za své, když mu židovští přátelé doporučí odejít před Hitlerem do Anglie a on je na poslední chvíli poslechne. Svůj oblíbený automobil, skromnou Pragu Piccolu, si bere s sebou, a spolu s ní tajemný náklad, který se mu podaří v bezpečí dostat až do Londýna. Odtamtud podniká kroky na záchranu své dcery a bývalé ženy, ale milovanou továrnu zachránit nedokáže.
[iframe: src=”https://docs.google.com/spreadsheet/embeddedform?formkey=dDhwTWRaODV3dHd5WWZBYTVXZklid3c6MQ” width=”600″ height=”845″ frameborder=”0″ marginheight=”0″ marginwidth=”0″]
Výherci soutěže:
Děkujeme za samé správné odpovědi! 🙂 Výherci jsou:
Veronika.Vovcekova a kadlec.k, těšíme se na vaše adresy! 🙂
