blog

Inheritance: Nechte se okouzlit starověkou magií – naposledy

Pátek 30. března 2012 09:48
30.03. 2012 09:48

Inheritance – ve svém žánru bezesporu jedna z nejočekávanějších knih. Tisíce fanoušku netrpělivě čekalo, kdy autor knihy Christopher Paolini konečně ukáže světu poslední knihu ze série Odkaz dračích jezdců. Konečně jsme se dočkali! Inheritance s podtitulem Pevnost duší přináší rozřešení všem zápletkám naťuklých v minulých dílech (Eragon, Eldest, Brisingr).

Od vydání Brisingru uběhly čtyři roky. Fakt, že tato doba je pro udržení všech důležitých informací poměrně dlouhá, si Paolini zřejmě moc dobře uvědomil. První kapitola je proto věnována shrnutí děje. Tento fakt jsem kvitovala s povděkem. Po utřídění všech faktů se tedy konečně můžete pustit do čtení.

Láska, strach, utrpení

Abych pravdu řekla, byla jsem z toho, co se dočítám, trochu rozpačitá. Čekala jsem možná trochu víc. Ale nebojte, přišlo to. Po přelouskání trošku méně záživných sto padesáti stran (ano, kniha je opravdu velice dlouhá, úctyhodných 672 stran včetně slovníčku) jsem začala poznávat známý „drajv“ Paoliniho příběhu. A pak už to jde ráz na ráz. Láska, utrpení, strach, smrt, zkrátka vše, co dobrý příběh potřebuje k úspěchu.

Inheritance konečně dochází ke konfrontaci s Galbatorixem, oním zlým a panovačným králem, který svrhl Jezdce a vyvraždil draky, ke které se koneckonců schyluje už od Eragona. Setkání se s ním na stránkách Inheritance potěšilo a překvapilo zároveň. Myslela jsem si, že bude vylíčen jako krutý po krvi lačnící slizký ničema. Nikoliv. Musela jsem si sama sobě přiznat, že mi byl celkem sympatický. Nevím, jestli toto bylo cílem Christophera Paoliniho, nicméně intelekt, kterým Galbatorixe vybavil, je vyloženě poutavý.

Příběh se komplikuje

Také se dočteme, proč Murtagh – Eragonův bratr, tak rychle otočil a přidal se i se svým drakem Trnem na stranu království. Nebylo by ode mě fér, kdybych prozrazovala podrobnosti, nicméně pokud ho jako správný fanoušek po Brisingrovi nenávidíte, možná změníte názor. Co se Nasuady stojící v čele Vardenů týká, omezím se na konstatování, že jí čekají bolestivější zážitky, než zkouška Dlouhých nožů. Moje oblíbená postava – Roran Kladivo v armádě povýší. Dítě má na cestě, ale i tak se srdnatě pouští do každého boje, který by pomohl nad královstvím zvítězit. Angela představovaná v minulých dílech tak trochu jako kouzelná babička vystrčí drápky.

Kočkodlakové

Tímto způsobem bych mohla pokračovat dál, ale myslím, že by to jako návnada stačilo. Možná ještě jedno překvapení. Armádě Nasuady, krále Orika ze Surdy, trpaslíka Orina a elfské královny Islanzadí se dostane nečekané injekce. Objeví se rozverní kočkodlakové. Kočkodlak Solembum doprovázející na každém kroku Angelu také Eragonovi pomůže nahlédnout do velké záhady Alagaësie – pevnosti duší.

Ač je Inheritance poměrně rozsáhlá a za jedno odpoledne ji nejspíš nepřečtete, nemyslím si, že by se dala zkrátit, jak to tak u většiny podobně obsáhlých knih bývá. Bavilo mě číst o Eragonových myšlenkách na Aryu, o dlouhých úvahách nad vojenskými strategiemi nebo plísnění starého Glaedra, který konečně promluvil ze svého eldunarí. Nečekejte vrcholnou literaturu, na tu si Inheritance doopravdy nehraje, nicméně stojí určitě za zaregistrování. A protože patřím mezi fanoušky Odkazu dračích jezdců, je mi skoro líto, že tato tetralogie končí. Atra esterní ono thelduin!