Osvobozující kniha Josého Saramaga
Pokud román nese jméno vraha, nebo ještě přesněji bratrovraha, co od něj může čtenář očekávat? Hluboký ponor do zločinem zatížené duše? Nový pohled na temné stránky nitra? Prohloubení příběhu, kterému bible věnovala jen kousek místa? Ano, čtenář podobné věci očekávat může, ale nedočká se. Již z první stránky je především jasné, že se zasměje, neboť kniha ho přivítá sice biblickým tématem, ale s ironizujícím a heretickým tónem. Starozákonní Bůh je zde hned od začátku představen jako někdo, kdo, leč všemocný, se nedá brát tak úplně vážně, když propadá vzteku, přestože „by mohl všechno vyřešit dalším rázným Budiž.“
Příběh románového Kaina, stejně jako toho biblického, začíná od Adama, tedy pardon, od adama, neboť José Saramago žádné postavě, včetně té hlavní, nedopřává pojmenování s velkým písmenem. Příběh prvního muže a ženy snad milionkrát ztvárněný ve všech druzích umění, je v Saramagově podání svěží a vlastně napínavý, okořeněný postřehy o ženském a mužském chování a myšlení, stejně jako o vtipná zdůvodnění či glosy údajů, které Písmo svaté podává jako nezvratná fakta. José Saramago si všímá věcí, nad kterými se čtenář Bible nepozastavuje. Nebo vás snad napadlo, že první lidé vyhnaní z ráje byli oblečeni do kůží, tedy do kůží zvířat, která někdo musel zabít, a kdo asi, když lidé to nebyli?
V tomto duchu i tónu román pokračuje i poté, co se hlavním hrdinou stane bratrovrah kain. Kain byl bohem označen znamením, jež znemožňpvalo, aby na něj někdo vztáhl ruku. Románový kain navíc cestuje v biblickém časoprostoru a je svědkem nebo přímým účastníkem dalších biblických událostí: pádu Babylonské věže, Abrahamovy cesty na horu, kde má obětovat syna, zničení Sodomy a Gomory, chování izraelského lidu před tím, než Mojžíš z hory přinesl desatero přikázání nebo dobytí Jericha. Na rozdíl od bible, kde příběhy slouží jako vykreslení buď příkladné poslušnosti a oddanosti Bohu nebo naopak jako odstrašující příklady vzpurnosti, José Saramago zaměřuje pozornost k opačnému pólu: k bohu, jeho postojům a činům a jeho zacházení s lidmi.
Kain, podle Písma svatého první vrah, se díky svému postavení nezničitelného muže s božím znamením na čele, stává člověkem, který přemýšlí a hodnotí povahu boha, jehož ostatní nezpochybňují. Kain s bohem vede spory a zaujímá vlastní stanoviska, která, ještě nezformulovaná a podvědomá, vedla i k zabití ábela. Na konci románu je kainovo počínání již promyšlené, jeho činy jsou vědomá odezva vůči bohu, s jakým se na své životní pouti setkával. Jaké činy to byly a co k nim kaina dovedlo, vám prozradí samotná kniha. Román však více otázek vyvolává než zodpovídá. Pod reflektorem José Saramaga se člověk musí ptát: čemu věřím a proč, na čem se autorita, kterou uznávám, zakládá, čemu přenechávám moc nad svým životem, jsou tradiční hodnoty nezpochybnitelné a nakonec – kdo vůbec je oběť a kdo vrah?
Kniha, pokud přímo nepobouří, pak těžko zaujme věřící a čtenáři, kteří o bibli nemají přinejmenším povědomí, budou o mnoho ochuzeni. Román ale jistě osloví každého, koho zajímají věčné otázky utrpení, metafyziky, osobní zodpovědnosti a vnucené či skutečné viny. Je jen další plus, že José Saramago své myšlenky podává tak, že se člověk zaměje a knihu odloží se zamyšleným úsměvem. Přečíst si Kaina je osvobozující: člověk najednou na boha, jako postavu, která řídí lidské životy, ale i na lidstvo samotné, hledí s nadhledem a cítí, že jedinec není figurkou v osudové danosti a předem daném plánu. Každý jedinec má totiž svoji vlastní hlavu, může, nebo dokonce musí přemýšlet nad děním kolem sebe, vyvozovat závěry a podle nich jednat. I kdyby druhým jeho činy měly připadat jako vzbouření a vina.
