První léčitel, kterému budete věřit
Kniha Léčitel byla zvolena nejlepším finským krimi románem roku 2011. S touto myšlenkou otevírám knihu a padám do příběhu. Popis rozbořeného města mě nadchne svojí autonomií. Mám své neurčité představy o světě, kde lidem příroda rozbořila pravidla a řád, vydávám se do známých, ale zatím neexistujících ulic.
Děj románu se odehrává v Helsinkách, v blízké budoucnosti. Tapani Lehtinen celý den nedostal zprávu od svojí ženy Johanny. Je mu jasné, že se jí něco stalo. Johanna je novinářka, píše o případech sériových vražd, spáchaných ekologickým aktivistou, který si říká Léčitel. Tapani ví, že s tím má něco společného, ale jít na policii je v dnešní době nesmysl. Rozhodne se jí v rozbořených ulicích Helsinek najít sám.
Na silnicích jsou měsíce vybouraná auta, lidé se navzájem okrádají před domy, kde bydlí rodiny, které se snaží najít první naději v novém životě. Spisovatel se dostává do role detektiva.
Kniha je rozdělena do čtyř částí: Dva dny před Vánoci, Den před Vánoci, Štědrý večer a Velký pátek ráno. Nic ve městě nenaznačuje, že je čas svátků. Dalo by se říct, že těžké chvíle, které Tapani prožívá, jsou podporovány okolním chaosem. Často vzpomíná na chvíle strávené s Johannou. Sentimentální pocity jsou podporovány častým deštěm. Ano, prší. Je prosinec, jsme v mrazivých Helsinkách a stále jen prší, teplota se pohybuje okolo nuly. To nás dostává k otázce, co se vlastně stalo. Obrázek o zbytku světa si můžeme udělat skrz postavu severoafrického taxikáře Hamida, který dělá Tapanimu nejen osobního šoféra. Přijel do Helsinek založit rodinu, zatímco jiní odsud prchají. Katastrofa není nijak vysvětlena, ať si každý domyslí sám. Víme jen, že „lidé nepřestali a nechtěli přestat žít sobecky, hamižně a nezodpovědně“.
Tahle tajuplnost je podle mě na postapokalyptických knihách nejdůležitější. Jedno naznačení, které věrohodně vystihne dnešní svět a připomene jeho problémy. Čtenářův strach, který se snaží nevnímat, je probuzen. Začne přemýšlet nad větším spektrem života, než je jeho krátká přítomnost. V Léčitelovi je ukázána čitelnější a snad i pravděpodobnější možnosti zhroucení, než například v depresivnější Cestě od Cormaca McCarthyho. Stále mě napadá jediné: Kdy to přestane být sci-fi? Jednou určitě. A to je největší síla knihy.
Je něco okolo roku 2013, telefony jsou výkonnější, informace přístupnější a domy skoro nedosažitelné. I když si Tapani sežene pistoli, nečekejte žádné velké akční scény. Údery přichází nečekaně, z temných ulic za chlápkem, který na vás míří pistolí. Nezapomínejme, že Tapani je spisovatel, žádný velký hrdina. Občas projeví nenápadný humor, připomínající detektiva Marlowa. Vtipy jsou ale rozbořené a plné samovznícených ohňů jako město samo. Každý detail jeho pátrání je důležitý. Dlouze se zamýšlí a vzpomíná, někdy se text musí přečíst i dvakrát. A v tomto duchu se blíží konec.
Jste zvědaví, jak se uzel informací rozmotá, nemůžete se dočkat poslední stránky, jenže pak, z ničeho nic, konec knihy. Stránka s očekávaným vysvětlením chybí, naopak je v poslední kapitole doplněna momentem „po nějaké době“, který naznačuje další možnosti. V mysli vám leží nejméně tři varianty konce. Můžete číst znovu od začátku, to by nebyl takový problém, kniha má jen 127 stran. Nebo si můžete celé hodiny přemýšlet o alternativních koncích, zanechat v sobě detektiva a snažit se ve známých faktech nalézt tu nejpravděpodobnější možnost.
Kniha není pro čtenáře, kteří čekají velký děj a jasný konec.
Je spíše pro ty, kdo ji neotevřou jen jednou a nenechají v knihovně zbytečně zaprášit.
LÉČITEL
Vydavatelství: Kniha Zlín, 2012
