Nevědomý svědek: Kniha, která mi vyrazila dech

Ten chlapík je sympatický už tak nějak od začátku. Kauzy má na háku, bere peníze bez dokladu a u soudu to tak nějak taky vždycky uhraje. Pak se ale jednoho dne rozhodne zastupovat černocha obviněného z vraždy. Zní to obyčejně? 3 miliony výtisků jen v Itálii, 49 dotisků, přeloženo do 15ti jazyků, to by byl čert aby v tom nebylo něco víc.

Z knihy je cítit skvělá znalost soudního prostředí. Od první stránky jsem jemně a nenásilně vplul do slunné Itálie. Do dusivého horka administrativních budov, talárů, soudních spisů a nepsaných pravidel. Do systému, který semlel i Abdua, mladého senegalského plážového prodejce. Černý imigrant, doma má fotky s dětmi z pláže a vydání Malého prince. Dokonalý vrah devítiletého chlapce.

New York Times označily tuto knihu za prvotřídní soudní drama a prvotřídním soudním dramatem jistě je. Do chvíle než se potká advokát Guido s obviněným Abduem. Tam někde se jejich životní osudy propojí a soudní drama jde kamsi do pozadí. Abdul totiž sedí ve vězení. A bude tam dlouho. Tedy pokud se v jeho advokátovi něco nepohne.

Tak jak se Guido pomalu začíná snažit osvobodit svého klienta, začíná osvobozovat sám sebe. Od nespavosti, od rozvodu, od návalů paniky. Od svého pokrytectví a schopnosti obalamutit své okolí. Nedokázal jsem se na něj zlobit, je to taková naše mužská přirozenost, že to tak nějak samo přejde, že se to tak udělá. Užívat si vlastní trápení.

A tady mi kniha vyrazila dech. Byli jsme tam spolu. Cítil jsem jak těžké je nabourat vlastní pohodlí, překonat staré křivdy a porušit nepsaná pravidla zajišťující, že nikdo nebude muset hnout prstem víc než je potřeba. Kouřili jsme spolu, pili kávu, seděli na pláži a udělali věci, které odkládal celý život. Rozčilovali se a zjišťovali, že když něco nejde, je chyba v nás. Držel jsem mu palce, měl z něj radost. A to je přesně TO co od knihy očekávám a tahle nezklamala.