blog

Znepokojující strach

25.08. 2012

Literární prvotina Rumunky Liliany Lazarové (*1972) Země prokletých se stala literárním trhákem poslední doby. Francouzsky psaný román odehrávající se v hlubokých lesích kolem vesnice Slobozia získal řadu ocenění. Kniha je hodnocena jako velmi originální dílo. Nyní se dostává i před české čtenáře, titul vydalo nakladatelství Jota.

Lazarová prostředí temných míst kolem Slobozie zná, v oblasti vyrůstala, její otec zde byl hajným. Díky tomu se jí povedlo vylíčit ponurou atmosféru místa – tajemné jezero, přezdívané Jáma lvová, je hybatelem, ochraňovatelem i děsivou hrobkou po celou dobu vyprávění. Jezero samo je opředeno legendami, pohřbívá mrtvé, kteří se podle pověstí poté jako moroi (přízraky) potulují lesy. Tajemné přízraky sužují vesnici už od 18. století, kdy v hlubině jezera zůstaly kosti tureckých dobyvatelů.

Temné jezero

Doba komunismu v Rumunsku, to je druhý plán, v němž román běží. Tajemství, výslechy. A také mizí lidé – prý emigrují do zahraničí. Ve skutečnosti jsou vězněni či odváženi do lágrů. Jako otec Ilie. Paralela temné doby a temného jezera je více než nasnadě.

Temná duše hlavního hrdiny Viktora má možná jen symbolizovat tento marast, který nezmění ani změna režimu po roce 1989. Postava tohoto siláka trpí sexuální úchylkou, jež ho nutí vraždit. Vše je mu však odpuštěno. Jako by ho temné jezero ochraňovalo a moroi vždy zakryli všechny stopy. Viktor je v podstatě prosťáček (díky své síle podobný Lenniemu ze Steinbeckova O myších a lidech), ale postupně se i on stává bytostí z jezera. Stvůrou, která bezděčně přijímá dějiny.

Tajemné prostředí jezera s sebou přináší i další specifika, dobrý, výstižný popis vesnice, v níž stojí čas a skutečnou moc stejně mají lidové rituály, které vede zlověstný Ismail. Muž symbolizuje ďábla a možná i on je stínem jezera. Babské rady, které udílí nešťastníkům, již o ně žádají, však přinášejí jen další zlo.

Čtěte také  V zrcadlové síni: Co má Kim Kardashian společného s Marilyn Monroe?

Při četbě románu čtenáři nebude dobře. Nalezne snahu dvakrát odčinit vinu, ale vina je věčná, zvěrstva nelze odpustit. Země prokletých je zakrývá pod jezerní hladinu. Až hororové obrazy mrtvých tváří vznášejících se u dna Jámy lvové působí skutečně děsivě. Nezdá se ani, že by příběh byl natolik ohromující, nakonec zůstane jen roztrpčení.

Text mísí rumunská jména spolu s českým překladem, místy je opatřen poznámkami. Ne všechna slova však jsou vysvětlena, některá zůstávají pouze v originále. Také by bylo záhodno zbavit vyprávění spousty ukazovacích zájmen, kterými překladatelka a redaktor nešetřili.

Znepokojení a rozčilení, které čtenář zakusí, bude možná symbolické i pro dnešní dobu. Právě laxnost, se kterou Slobozia přijímá vše okolo, je silná i v našem prostoru a čase. Proto se nedá říci, že je úplně dobré knihu číst, jen to podpoří obecně přijímanou „blbou náladu“.

Pokud se však čtenář bude chtít bát a pokud bude chtít vstoupit do Jámy lvové, může to zkusit.

 

 

 

Země prokletých

Liliana Lazar  ·  Vydavatelství: Jota, 2012
Děj se otevírá legendou o Lví jámě, v jejíž hlubině zůstaly od 18. století kosti tureckých dobyvatelů. Ty se podle legendy vynořují na povrch, což ale nebrání mladým zamilovaným párům, aby toto místo vyhledávaly ke zvýšení sexuálního zážitku. Vesnice Slobozia, obehnaná temnými a hlubokými lesy, je ovšem sama ponořena do úzkostných pověstí, v lesech se totiž mají potulovat přízraky moroi.
Prokleté místo, zmítané předsudky a dávnými démony, se ale stává prostorem nových dramat a násilností, které ovšem nesouvisí pouze s dávnými pověstmi a pohádkami. Na stránkách tohoto magického románu potkává čtenář otcovraha, jenž se promění ve světce; režimem pronásledovaného kněze, utíkajícího před perzekucí do hlubin lesa a své víry.
Země prokletých (Terre des affranchis, Ga?a 2009) je na pomezí toho nejlepšího od Brama Stopera a Barbeyho d´Aurevillyho. Prvotina mladé rumunské autorky, psaná francouzsky, vyvolala po svém vydání velký zájem a byla oceněna Télérama-France Culture 2009. Slavný francouzský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu J. M. G. Le Clézio označil knihu za „jeden z nejoriginálnějších románů posledních let“. O rok později získala Lazarová další ocenění: Prix Premi?re 2010 des auditeurs de la RTBF, Le Prix 2009 des lecteurs de l’Armiti?re, librairie rouennaise, Prix du Premier Roman de l’Université d’Artois, je rovněž laureátkou Prix des cinq continents de la francophonie, držitelkou Prix de l’algue d’or 2010 a Prix Soroptimist de la Romanci?re Francophone.