Příliš mnoho sněhuláků
Kniha Zlín vydává další knihu o antihrdinovi Harrym Holeovi
Z detektivek norského spisovatele Joa Nesb?ho se stal hit. Trhák, a to do slova. Čtenáři dychtivě stáli fronty kvůli jeho podpisu, když spisovatel zavítal do Prahy. Objevily se rozhovory. Z detektivky se stal fenomén, ze spisovatele superstar. S napětím tedy veřejnost sleduje vydání nového románu Sněhulák (ano, toho, který si vybral Scorsese pro celovečerní film s Leonardem di Capriem v hlavní roli). Nesb?ho stoupenci knihu zakoupí už jen proto, že sága s hlavním detektivem Harrym Holem pokračuje. A vyvstávají otázky. Přestane Harry pít? Dá se zas dohromady s Ráchel? Posílí někdo nový oddělení osloské policie? Příznivci románu se zase vracejí ke svým hrdinům.
Jo Nesb? v jednom z poskytnutých rozhovorů řekl, že motorem všech jeho románů jsou dvě témata: vražda a láska. Nejinak tomu bude i zde, v této řemeslně dobře napsané detektivce. V Oslu řádí sériový vrah, za oběti si vybírá ženy, které mají dítě. Přichází s prvním sněhem a na místě nechává sněhuláka. Dětská zimní kratochvíle se stává náhle zlověstnou, každý další sněhulák věští strach. Ovšem všichni sněhuláci nejsou, čím se zdají být. Někdy jde opravdu o dětskou zábavu, jindy bílé stvoření zlověstně kouká přímo do pokoje. Stávají se i takové případy, že nosí šálu nebo uvnitř sněhové koule je ukryta hlava pohřešované. Tento motiv mimochodem není nový, použil ho už Robert van Gulik v Záhadě čínského hřebíku. I v detektivním příběhu slavného nizozemského autora nachází zcela jiný charakter – spořádaný a uvážlivý soudce Ti – hlavu mrtvoly schovanou ve sněhulákovi.
I sněhuláků vrahů je mnoho: první – špatně, ač tomu díky mediální masáži uvěří celé Norsko. Druhý také nebude ten pravý. Je to jen tak trochu prasák. Třetí sněhulák touží po pomstě. A teprve pak se čtenář dočká. Zajímavé je – a v tom se skrývá Nesb?ho mistrovství, že v momentě, kdy Harry Hole pozná pravdu, retrospektivně čteme o osudech a pohnutkách zabijáka. Chyběla mu láska, cítil se podvedený. A byl zatraceně dobrý.
Nový Nesb?ho román je na rozdíl od těch předchozích, které s sebou přinášely kritiku současného světa, hlavně jedním: dobrou detektivkou. Špionážní hry z prostředí policejního sboru končí, ani o korupci mezi uniformami tentokrát nepadne zmínka. Pátrá se po stopách. Možná není ani tak důležitý cíl jako popis samotných Harryho postupů. Vraha totiž zkušený čtenář Nesb?ho románů odhalí asi tak v polovině. A pak bude věřit v lásku a happy end.
Harry od uplynulého románu zhubnul a prorostl plísní. Stejně jako plíseň prostupuje stěny v jeho bytě i jeho sžírá strach, několikrát se už bojí hodně. Ale nákaza se musí utnout. Očista je nutná, zdi bytu dává do pořádku pracovitý řemeslník. Díky němu pak osloský vyšetřovatel odhalí stopu, již přehlédl. Tu, která ho dovede k cíli. Tyto asociace, které Harry má, když se setká s nějakou běžnou činností, se objevily už v předchozích dílech. Jsou uvěřitelné a geniálně jednoduché. A zábavné, přesto by normálního smrtelníka asi nenapadly. Harry je ale jiný.Děj celé knihy se odehrává v několika časových rovinách: sněhulák je vlastně mravokárce a mstí se světu za smilstvo. Proto příběh má poměrně široký časový rozptyl. Nesb? ho rámuje volbami amerických prezidentů. Kdo by však čekal, že tato ohraničenost bude nějak funkční, zmýlí se. Má jen umocnit skoky v ději. Nikdo si nepamatuje letopočty, ale každý ví nebo alespoň tuší, že byl před Clintonem Bush a že to bylo dávno.
Z románu je cítit kritika médií. Obdobně jako se stal jejich štvancem Sherlock Holmes v geniálním seriálu britské BBC Sherlock, se i Harry Hole stává mediální ikonou. Poprvé jako drsný rocker v jedné talkshow. Publicitu nesnáší. Nicméně podruhé přichází do stejného pořadu vyzpovídat podezřelého v přímém přenosu. Znevažuje celou show, de facto hraje však její hru. V závěru svého vystoupení šokuje celé Norsko. Přesto je vidět, že zřejmě spisovatel (sám či na doporučení svého agenta) několik takových seancí poznal a nemilosrdně do nich tepe.
Nesb? je dobrý vypravěč, vede čtenáře bludištěm, které má několik východů, ale pouze jeden ústí u vraha. Trochu si s ním také hraje. Jako Tom a Jerry. Jenže ne každý čtenář na to skočí jako hloupý kocour. Kromě cesty jsou důležité popisy jejího okolí a dějů. Drsné a živočišné líčení sexuálních scén, zohavená hlava mrtvé ženy i poněkud akční závěr románu to potvrzují. Severská literatura je krutá, nemilosrdná. Nesb? ve zmiňovaném rozhovoru řekl, že má rád Ibsena. A stejně jako dramata norského dramatika je i Sněhulák syrový. I když je ze sněhu a s jarem roztaje.
Kniha Zlín román vybavila pěknou titulkou, atypický krvavý sněhulák vyvolá strach, který se hned tak nerozpustí jako sníh. Překlad i redakce knihy jsou opět na vynikající úrovni. Na CNN zaznělo, cituji z českých stránek jonesbo.cz:
Pokud ve světě literatury existuje spravedlnost, bude jednou Harry Hole stejně slavný a oblíbený jako Harry Potter.
Myslím, že se tak stane. Zvlášť pokud budou další romány stejně čtivé a knižní marketing stále dobře propracovaný. Moc mě pobavilo, jak měli natěšení fanoušci kreslit obrázky sněhuláka – šlo o výzvu, kterou webové stránky nedočkavým ctitelům norské detektivní ságy uchystaly.
Není nutné číst předchozí romány série, prvočtenář si knihu užije stejně jako nadšený fanoušek. Je však otázkou, zda zrovna Sněhulák z něj ctitele věčně opilého detektiva udělá. Poctivých detektivek je totiž hodně. A to je vše, čím nový Nesb?ho titul je. Dobrou detektivkou. V porovnání s předchozími třemi romány trochu ztrácí dech. Anebo je autorův mustr pořád stejný – odvrátím pozornost – a vrahem bude… Hmm, sněhulák!
Sněhulák
Je listopad. V Oslu napadl první sníh. Birte Beckerová přichází domů z práce a chválí manžela a syna, jakého postavili v zahradě krásného sněhuláka. Jenže oni žádného sněhuláka nepostavili. Celá rodina užasle zírá z okna. Syn si všimne, že sněhulák je obrácen tváří k domu a jeho černé oči hledí přímo dovnitř. Ráno je Birte pryč. Zmizela bez stopy. Jen sněhulák má kolem krku její šálu. Vrchní komisař Harry Hole dostává tajemný dopis s podpisem „Sněhulák“ a také novou kolegyni Katrine Brattovou, která si v tajuplnosti se Sněhulákem nezadá. Harry později zjistí, že Birte Beckerová není první případ. Na povrch vyplouvá řada podobných zmizení a ukazuje se, že mají společné rysy, především to, že všechny ženy byly vdané a všechny se ztratily s prvním sněhem. Rozbíhá se vyšetřování, které je tentokrát ještě napínavější než obvykle a pro Harryho o to složitější, že se silně dotýká jeho nové kolegyně i jedné velice blízké osoby. Harry ani netuší, jakému zlu bude muset tentokrát čelit a jakým způsobem bude muset prokázat, co v něm je.
Zdroj obrázku: Internet
