blog

Socialismus v komiksovém vydání

9.10. 2012

Marzena Sowa (1979), svého času polská studentka romanistiky, odjela studovat svůj zaslíbený jazyk do jeho rodné Francie. A jak už to tak bývá, v Bordeaux ji kromě studia čekalo i jedno osudové setkání. Sylvian Savoia (1969), kreslíř, grafik, ale také Marzenin budoucí životní partner, je totiž druhou osobou, bez které by komiks, o kterém dnes píši, nikdy nevznikl.Marzena mu vyprávěla o svém dětství, jež se odehrálo v úplně odlišných kulisách, než které znal on sám. Její vyprávění o vyrůstání v socialistickém Polsku pro něj bylo čímsi naprosto exotickým – v něčem děsivým, jenže i půvabným zároveň. Sylvian začal kreslit a Marzena psát. A tak vznikla Marzi. Malé zrzavé děvče, které vzpomíná na to, jaké to tehdy vlastně bylo.

Autorské dvojici to sice dalo ještě hodně práce, než se od první kresby s komiksovou bublinou dostali až k plným 224 stranám, ale vypadá to, že vynaložené úsilí se nakonec vyplatilo. Francii se totiž Marzi zalíbila a kromě toho, že kniha vyšla i v polštině, v angličtině a v dalších jazycích, začali spolu Marzena a Sylvain pracovat na dalších dílech Marzina vyprávění.
První kniha, která v českém překladu vyšla letos v nakladatelství Plus, je rozdělena do 33 kapitol, přičemž každá z nich má svůj vlastní samostatně fungující příběh. Všechny kapitoly jsou vyprávěny z pohledu malé Marzi, která bezelstným tónem líčí historky ze svého dětství, a to jak ty o peprných zážitcích, které je možné zažít asi jen v socialistickém státě, tak i ty o příhodách, které jsou zkrátka lidské a blízké komukoli z nás.

Marzi ukazuje život v socialistickém Polsku bez jakýchkoli příkras, včetně všech jeho paradoxů i absurdit, ale zároveň naznačuje, že si Marzi, ale i všichni ostatní, co žili na druhé straně železné opony, dokázali své životy prožívat se stejnými smutky i radostmi jako lidé kdekoli jinde na světě.

Co se týče výtvarného zpracování knihy, je jen máloco k vytknutí. Pozoruhodné je třeba to, že na první pohled se může zdát, že komiks je plnobarevný, avšak při bližším zkoumání si uvědomíte, že z barevného spektra se v celé knize vystřídaly vlastně jen odstíny béžové, červené a oranžové (a pochopitelně i černé, šedé a podkladové bílé). Komiksová okénka pak připomínají sépiově zabarvené staré snímky, což se ale vzhledem k tématu i ději vlastně hodí. Ekonomicky výhodnější kroky někdy mají naštěstí i svá opodstatnění.

Čtěte také  Šťastně až na věky: Autentická sonda do vztahových modelů 21. století

Zatvrzelého fanouška komiksu ale Marzi nejspíš nepotěší, a to z jednoho prostého důvodu – to, co obvykle dělá komiks dynamickým a výtvarně propracovaným, v Marzi zkrátka chybí. Celá komiksová kniha je totiž líčena v naprosto identických obdélníkových okénkách, po šesti na každičké stránce. Různé grafické hříčky s rámováním a prolínáním obrazů, které ději obvykle udávají tempo a atmosféru, tu jednoduše nejsou, a zdá se mi, že oproti jiným komiksům je tak Marzi o dost ochuzena.

Mám ale dojem, že typický čtenář komiksů není Marzinou cílovou skupinou. A pokud vás spíš zajímá příběh a netradiční pohled do nedávné minulosti, nejspíš téhle zrzavé holce odpustíte úplně všechno.

Marzi 1984 – 1987

Polsko mezi Jaruzelským a Wałęsou očima malé holky

Sylvain SavoiaMarzena Sowa  ·  Vydavatelství: Nakladatelství Plus, 2012

Marzi, polská Marjánka, působí v komiksovém světě už několik roků jako vyslanec. 
Zastupuje polské děti a nejspíš i všechny děti z někdejšího východního bloku. Marzi vznikla z vyprávění o dětství tenkrát na Východě. Marzena Sowa (* 1979) vysvětlovala svému novému příteli, kterého potkala na stáži v Bordeaux, jak se žilo u nich doma, když byla malá. Tím přítelem byl komiksový kreslíř Sylvain Savoia (* 1969). Spolu začali vyprávěné skládat do obrázků a malých příběhů. 
Společně vytvořili malou Marzi, jedináčka ze sídliště za hutěmi v polském městě Stalowa Wola, a nechali ji tam prožít druhou polovinu osmdesátých let.

KNIHU SI MŮŽETE ZAKOUPIT ZDE.

 

Autorka je studentka českého jazyka a literatury na FF UK v Praze a blogerka. Tento článek byl původně publikován na jejím blogu Brabikate.