Když se pozná charakter lidí dle oblíbené kávy
Sedmnáctiletá studentka Jane si přivydělává v malé kavárně jako baristka a časem vytvoří teorii, podle níž se charakter lidí pozná dle jejich oblíbené kávy. I jí samotné to přijde jako trochu bláznivý nápad, ale jen do doby, než dá dohromady několik párů, kterým to pak úžasně klape.
Well… tuhle knihu jsem otevírala s velkým očekáváním. A nakonec to jediné, na co jsem se po dočtení zmohla, bylo zapíjet zklamání kafem. Možná si za to můžu sama, protože jsem toho očekávala až moc. Začneme tím, co mi na knize vadilo asi nejvíc – styl psaní. Nebýt té úžasné obálky a originálního příběhu, vážně bych si myslela, že čtu tuctový dívčí román. Hlavní postavě Jane je 17 a musím říct, že smýšlí tak na 14. Opravdu, není to až tak dávno, co mně samotné 17 bylo (vlastně je to jen něco málo přes rok), a musím říct, že tak dětinsky jako ona jsem se rozhodně nechovala. I když ono vlastně ani nejde o chování, ale o smýšlení. Tahle holka mohla mít veliký potenciál (a spolu s ní i celá kniha), kdyby to ovšem každou chvíli nezabíjela svými pubertálními a nesnesitelnými řečmi. K nim si připočtěte i neměřitelnou naivitu a chabou snahu o to kandidovat na post Mrs. Vtipná a rázem se útloučká kniha o necelých dvou stech stranách opticky prodlouží o dalších dvě stě. Musím samozřejmě přičíst k dobru to, že jsem se párkrát doopravdy a od srdce zasmála, ale nestačilo to. Ani zdaleka ne.
Co se vedlejších postav týče (protože Jane jsem dle mého „zdrbala“ už dost), ty mi byly vcelku sympatické. Janina nejlepší kamarádka Emily pobrala mnohem více rozumu a měla jsem ji opravdu ráda. Měla šmrnc, milou povahu a její vtipné hlášky nepůsobily vůbec křečovitě.
Koho jsem si oblíbila asi nejvíce, byl Derek, vedoucí Coffee Joe. Byl přesně ten typ nenásilné vedlejší postavy, která je v příběhu jen do počtu, ale ve výsledku si ji oblíbíte jako tu hlavní. Derek se nesnaží být vtipný, ale přesto se mu to svým vlastním způsobem daří.
Mrcha Melissa byla typickým prototypem holky, která dobře vypadá, ví to a umí toho využívat. Nemohla jsem si pomoct, ale těšila jsem se, kdy si zase přijde objednat do Coffee Joe kávu a nemilosrdně se do Jane pustí, protože za a) byly její protivné poznámky zpestřením knihy a za b) nemohla jsem se na druhou stranu dočkat, kdy jí to Jane konečně vrátí.
Co se slaďoušů (dokonalých kluků, kteří se objevují v každém dívčím románu) týče, Will mi přišel neslaný nemastný a mileráda jsem ho ignorovala, pokud se na scéně znovu objevil Cameron. Toho jsem prostě žrala.
Abych knihu pouze nepomlouvala, musím říct, že jsem se do Coffee Joe zamilovala. Sice jsem vážně neměla nejmenší tušení, jak moc šílená espressa a latte a moka se dají připravit, dokud jsem si tuto knihu nepřečetla, mileráda bych se však v Coffee Joe zastavila a některou z těchto zvláštních kombinací si dala. Zkrátka, kavárny miluju, tu jejich zvláštní atmosféru a nádhernou vůni kávy téměř hmatatelnou ve vzduchu – a do této kavárny jsem se zamilovala také.
I samotný nápad, s jakým Kristina přišla, byl prostě báječný. Dělat dohazovačku jen podle toho, jakou má kdo rád kávu? S chutí bych se u takové holky zastavila, sdělila jí, že naprosto miluju střední skořicové latte macchiato, a počkala si, koho mi podle něj najde.
Tak trochu jsem očekávala, že na začátku každé kapitoly najdu nějakou kávu a k ní poznámku o typu lidí, kteří ji pijí, ale ačkoliv tomu tak nebylo a v celé knize najdete tyto „kávové poznámky“ pouze asi šestkrát, i to stačí. Právě tyto poznámky jsou totiž na knize tak zajímavé. Ani teď, když nad tím tak přemýšlím, nechápu, jak mohla Jane pouze podle typu kávy poznat, jaký člověk je a kdo se k němu hodí (a také jak poznala, které kávy k sobě pasují), nepřestává mě to fascinovat a čím dál častěji se začínám zaobírat myšlenkou, jestli by opravdu bylo možné dávat dohromady lidi pouze podle toho, jakou kávu pijí.
Na závěr se ještě musím vyjádřit k celkovému zpracování knihy. Už samotná obálka upoutá, ale to není jediné, co jsem na knize obdivovala. Zadní strana je nažloutlá jako u nějakého deníku a tak trochu díky obtisku šálku vypadá, jako byste na ní vy sami zapomněli vlastní kávu. Tento obtisk se objevuje na začátku každé kapitoly. A nakonec i samotné stránky jsou nažloutlé a jakoby „drsné“. Kniha je po vizuální stránce opravdu povedená, díky čemuž se bude příjemně číst a hezky vyjímat na poličce.
Suma sumárum, z knihy jsem měla opravdu smíšené pocity. Očekávala jsem něco ve stylu Polibku pro Annu, což jsem zcela očividně očekávala špatně. Díky tomuto faktu se mi nedařilo pořádně se do knihy začíst a hledala jsem na ní jen samé chyby. Nesmím však knize pouze křivdit, proto uznávám, že s odhlédnutím od očekávání byla kniha čtivá, se zajímavým námětem a správným mixem lásky a trochou toho napětí.
Přidejte si k tomu všemu zajímavé prostředí a tak akorát počet vedlejších postav se zajímavými charaktery a vyjde vám z toho všeho příjemná oddechovka, u které nemusíte příliš přemýšlet. Začtěte se do ní třeba po náročném dni u šálku své oblíbené kávy a budete spokojeni 🙂
Espressologie
Sedmnáctiletá studentka Jane si přivydělává v malé kavárně jako baristka a časem vytvoří teorii, podle níž se charakter lidí pozná dle jejich oblíbené kávy. I jí samotné to přijde jako trochu bláznivý nápad, ale jen do doby, než dá dohromady několik párů, kterým to pak úžasně klape. V tu chvíli se z ní stává espressologická hvězda, k níž si chodí pro radu a rande lidé z celého města. Ale dokáže Jane najít životní lásku i pro sebe, nebo bude jediná, komu se štěstí vyhne?
Vazba: pevná vazba
Autorka je knižní blogerka. Článek byl původně publikován na jejím blogu.
