Psychiatr spisovatelem
Wulf Dorn píše už od svých dvanácti let. Jeho povídky se objevily v antologiích a časopisech a vyhrály několik ocenění. Fascinace děsivým a tajemným jej přivedla k hororu dřív, než mohl prozkoumat zákoutí thrillerů. Po několik let psal pro Pandaimonion sérii Wurdack-Verlag, která byla v roce 2004 nominována na německou cenu fantastiky.
V roce 2005 se spolu se čtrnácti dalšími autory zúčastnil projektu Spolkové akademie pro kulturní vzdělávání a během jednoho víkendu sepsali sci-fi román o délce 300 stran. Kniha byla publikována o rok později a mezi jmény autorů se objevila například Ursula Poznanski, jejíž tvorbu známe díky knize Erebos.
Větší díru do světa udělal Wulf Dorn až svým románem Trigger z roku 2009, který se stal bestsellerem po dobu několika týdnů. V současné době se připravuje jeho filmová adaptace. Od roku 1994 pracuje na psychiatrické klinice. S manželkou a kočkou pro štěstí žije nedaleko Ulmu.
Jan Forstner by udělal cokoliv, aby vrátil osudnou noc, kdy zmizel jeho mladší bratr. Jeho otec i matka by byli naživu a jeho život by se odvíjel úplně jinak. Jenže to bohužel nejde. Jediné, co mu po bratrovi zůstalo, je magnetonová nahrávka a na ní ticho, mrazivé ticho. Jan se ticha bojí.
Po nedávných událostech, kdy mu ruply nervy a ve výslechové místnosti překročil hranici, je bez práce, bez manželky a bez životního cíle. Proto jej pracovní nabídka dovede zpátky do míst, kam si myslel, že se už nepodívá. I když je mu jasné, že se nejspíš nikdy nedozví, co se s jeho bratrem stalo, ve chvíli, kdy se okolo něj začnou dít podivné věci, nemůže jinak a začne pátrat. Jak už to tak ale bývá, nic nepřijde zadarmo…
Autor přichází s knihou postavenou na vážném a citlivém tématu, o němž se ve společnosti vždycky mluví s opatrností.
Ukazuje, jak jedna nešťastná událost vedla k druhé, třetí, čtvrté a jaký dopad měly všechny tyto události na jednotlivé postavy příběhu. Nevyhýbá se téměř ničemu a s gustem sobě vlastním se vrhá i do popisu ošklivějších věcí, při kterých by osoby se slabšími žaludky ustrašeně přivíraly oči.
Ať už si to přiznáme, nebo ne, ovlivňuje nás všechno, a pokud se nám přihodí něco špatného, snažíme se nepříjemné události vytěsnit z paměti a tvářit se, jako by k nim nikdy nedošlo. Jenže pořád se nad námi vznáší pomyslný stín minulosti a nedá nám spát. Nakonec si nás minulost stejně najde a my musíme vše vyřešit, jinak nikdy nebudeme mít klid. Právě něco takového prožívá i hlavní hrdina Jan Forstner, jehož touha zjistit, co se stalo dívce odvedle, zničila celý jeho svět.
Když jsem s knihou začínala, nevěděla jsem, co přesně mám očekávat. Většinou se podobným tématům vyhýbám, protože ošklivosti je na světě už tak dost a vždycky mě bolí si o takových případech číst. Ale na knihu mě navnadily pochvalné recenze a já byla zvědavá.
Wulf Dorn myslí jako psychiatr a je poznat, že vidí téměř do všech zákoutí lidské mysli. Anebo o tom má velice dobrou představu. A to mě do jisté míry děsí.
Od začátku do konce ve vás buduje to správné napětí, strach a touhu dozvědět se, co se tehdy stalo a co se bude dít teď. Do poslední chvíle nevíte se stoprocentní jistotou, kdo za vším stojí, a když na konci knihy autor vše odhalí, koukáte na vše s otevřenou pusou a říkáte si, že vás to mělo přece napadnout taky. Indicie byly přece všude. Jelikož jsem po dočtení zůstala naprosto paf, nemůžu jinak a dávám knize plný počet bodů. Jsem zvědavá na další autorovy knižní počiny.
Mrazivé ticho
Wulf Dorn · Vydavatelství: Knižní klub, 2013
Magnetofonová nahrávka končící náhlým, nesnesitelným tichem. To je všechno, co Janovi po mladším bratrovi zůstalo. Před třiadvaceti lety Sven beze stopy zmizel. Tu noc havaroval za záhadných okolností i otec obou chlapců. Ani jeden z případů se nikdy nepodařilo objasnit. Když se Jan vrací na místo svého dětství, minulost ho opět začne dohánět. Mysteriózní sebevražda mladé ženy ho přivede k odhalení hrůzného tajemství.
