blog

Noc s Vandamem

Pátek 14. června 2013 10:13
14.06. 2013 10:13

Mám ráda knihy, ze kterých jste na konci mimo. Knihy, během kterých rozumím nesrozumitelnému. Přesně jako v Národní třídě, když souzním s Vandamem: přemýšlím a chápu, že vidí svět přes své natěračské barvy, kliky a levej hák. Nedělat třicet kliků, ale třikrát třicet kliků, poučení o životě, které vtlouká do hlavy svému synovi.

Mám chuť se zvednout a jít si tu knížku dočíst do nějakého místního nonstopu, který by se podobal Severce, a po cestě tam, když si ponesu knihu v podpaží a budu počítat drobné na pivo, si budu říkat, že tam určitě bude barmanka. Lucka.

Vandam mi připomněl ty padlé hrdiny města, ze kterého pocházím já. Rudiš vykreslil stárnoucího samozvaného hrdinu tak skvěle, až mi připadalo, jako kdyby vychovával o tajných schůzkách mě. Popsal jednoto z těch chlapů, kteří mají vlastní svět a nemyslí to zle. Nejhorší věc na světě, nemyslet to zle. Nikdy neporozumí gravitačním zákonům, které jsou platné tak nějak pro všechny. Tak nějak. Padlí hrdinové, kteří se vymlouvají na jedno dvě životní vítězství a pak jen  chlastají a poučují ostatní o životě. Pěstmi. Levej hák, pravej hák, cajk. Jak říká Vandam.

Vždycky může vyhrát jen jeden. Takhle a ne jinak funguje svět. A když zkusíš někoho zmlátit, tak pochopíš, jak to funguje a nebudeš mít už potřebu dál pátrat a tápat. Někoho poučíš o životě a sám budeš taky poučenej.

 

A přitom ho Rudiš tak skvěle zlidští všemi těmi démony, které popisuje a vyhání si z hlavy, všemi těmi poučkami, které se snaží nacpat do hlavy svému synovi. Zlidští ho románkem s barmankou Luckou. Lucku už zlidštit nemůže, románek dvou ztroskotanců v zaplivané hospodě na Sevením městě je sám o sobě dost drásavý.

Kolik Severek v Čechách ještě je? Kolik Vandamů tam sedí nad svým pivem, usrkávají si té hořkosti a pokukují po někom, koho by mohli poučit o životě. Také dali kdysi někomu někde první ránu, která svedla jejich osud z hlavní cesty na vedlejší?

A pak to přijde. Pak někdo o životě poučí Vandama. A vás. Cítíte se stejně zmláceně. Ukradli vám hrdinu. A jen to všechno hrozně bolí.

Stejně jako při čtení knihy Konec punku v Helsinkách vás poslední stránky posadí. Ne na prdel. Hůř. Posadí vás na balkon, vedle kouřícího otce v nátělníku, na Národní třídu v roce 1989, do lesa pod jilm, na obrovský šutr. Všude tam sedíte. Zatíženi. Omráčeni. Se slanou marmeládou na patře.

A Rudišovi to nevadí, jako vždy, a tak knížku uzavírá i otevírá stejnou větou: Adolf Hitler mi zachránil život.

A vy dočtete tu poslední stránku a zbytek večera se ptáte sami sebe: Zachránil?

 

 

 

Národní třída

Jaroslav Rudiš  ·  Vydavatelství: Labyrint, 2013

 

 

Klub osamělých rváčů. Hlavní hrdina, přezdívaný Vandam, vypráví příběh svých životních soubojů s městem, nedávnou minulostí a rodinnými démony. Drsná a zároveň melancholická novela ze sídliště, kde lidé a domy vzdorují přírodě i neodvratnému zániku. Nový Rudiš zasáhne čtenáře přímo na solar. Inspirováno skutečnými událostmi.

KNIHU MŮŽETE ZAKOUPIT ZDE.