Veřejná obžaloba diktátu přehnané štíhlosti vyšla v českém jazyce
Po čtyřech letech od vydání francouzského originálu Les hommes préferént les rondes vychází kniha Pierra Dukana i v České republice. Nakladatelství Rybka Publishers ji vydalo pod názvem Muži to rádi oblé aneb Proč se přirozená krása stala tabu. Kniha, která se na první pohled zdá jako obhajoba plných tvarů nebo nadváhy. Nenechte se ale mýlit, tohle je hlubší odvar.
O Pierru Dukanovi vím jen to, že je uznávaným výživovým poradcem a zároveň autorem velmi kontroverzní diety, kvůli které ho kritizují další odborníci a lékaři a dostal se dokonce až k francouzskému soudu. Už při prvním pohledu na knihu jsem ale poznala, že mě nečeká nudná sumarizace odborných studií nebo „zaručené“ rady, jak získat ty správné křivky. Takže, proč mě kniha Muži to rádi oblé tak zaujala a nadchla?
Nadšení během prvních řádků? Správný signál
Pohltila mě už předmluva. Část, kterou obvykle jen prolétnu, ve mně zanechala pocit, že tuhle knihu nebudu číst jen jednou. Už v téhle části Dukan dává najevo, co od dalších stránek můžeme čekat. Neláká čtenáře, spíš naopak k nim promlouvá jako odborník s jasným názorem, který záhy podloží pádnými argumenty.
Kdybych měla knihu popsat jednou větou, řekla bych toto: Lidsky a čtivě napsaná obžaloba proti módnímu diktátu nepřirozené štíhlosti ženského těla. Dukan vše bez zaváhání podkládá fakty z biologie, antropologie, sociologie a kultur.
Není to však povrchní pohled. Odkazuje na celou historii lidstva, na zvířecí říši, naši podobnost s primáty i vztah mezi vývojem lidského těla, vnímání sexuality a kulturních proměn společnosti.
Hlubší pohled než by se mohlo zdát
Nečekejte žádné převratné objevy, možná vás některá fakta překvapí, ale po chvíli přemýšlení se vám spojí vědomosti získané při studiu na základní a střední škole (a za školou). Zajímavý je však způsob, jakým Dukan servíruje známá fakta. Každý jeho vyřčený subjektivní názor má smysl a dává čtenáři podnět k zamyšlení a nabízí jiný pohled na fakta, která jsme brali jako samozřejmost.
Dukan v podstatě vystavuje účet celé společnosti, ale nebojí se pojmenovat ani, dle jeho názoru, viníky diktátu, který se v naší společnosti usídlil ani ne před padesáti lety. Pohled na ženské tělo, na jeho vnímání samotnými ženami, ale i muži. Vliv módy, médií, výrobců konfekce a konkrétních částí lidské populace, která se vyznačuje schopností manipulovat davy.
Číst nebo nečíst?
Musím říct, že tato kniha je za posledních pár měsíců jediná, která mě vážně dostala. Bavilo mě ji číst, donutila mě přemýšlet a vidět vnímání ženského těla komplexně a v kontextu dějin. Hltala jsem fakta ze zvířecí říše, rozdíly mezi lidskou a zvířecí sexualitou. Ne ty patrné a povrchní rozdíly, na které přijde každý z nás, ale to, co nám kvůli ztrátě pudů a vlivem evoluce nedochází.
Oceňovala jsem opravdu upřímné sdílení Dukanových názorů, za kterými si stojí. Asi nerozpoutal revoluci, ale rozhodně se pro mě stal jedním z hlasů, které chtějí být slyšet a stojí za to je slyšet.
Pro někoho může být kniha příliš zjednodušující, pro někoho možná až hloupá a nepochopitelná. Zaslouží však pozornost, nejen od čtenářů, kteří ji poté založí do knihovny mezi ostatní. Věnovat by se jí měli ti, kdo pochybují o aktuálních trendech vyzáblosti, protože je prostě donutí přemýšlet a najdou v ní argumenty, které jim pomohou měnit názory ostatních. Za mě jednoznačně číst, pobavíte se, dozvíte se spoustu nového a možná sami sebe lépe poznáte.
Čtení Muži to rádi oblé pro vás, podle mého, rozhodně nebude ztracený čas. Tak se nechte pohltit, přeji objevné čtení!
Muži to rádi oblé
aneb Proč se přirozená krása stala tabu
Mohla by se dnes Marilyn Monroe se svými mírami stát hollywoodskou hvězdou?
Věděli jste, že doposud všechny samičky přitahovaly samečky svým pozadím a že jsme jedinými živými tvory, kteří se milují zepředu?
Víte, že žena, první představitelka primátů bez srsti, je jedinou partnerkou, jež je k dispozici „nonstop“?
A že je jedinou partnerkou s „permanentními“ prsy?
Jedinou partnerkou zažívající orgasmus?
Víte, že muži častěji opouštějí ženy hubené než plnoštíhlé, ba obézní?
Jakkoliv hluboko se vrátíme do minulosti, nikde se nesetkáme s módou štíhlosti, ba hubenosti v podobě, která by se byť jen vzdáleně podobala dnešním trendům. Naše doba není pravidlem, nýbrž výjimkou. Jak je možné, že předchozích osmdesát tisíc pokolení oblé tvary zapáleně a vášnivě obdivovalo, muži na nich mohli oči i dlaně nechat, a pak přišlo pár generací, které si tento výdobytek dovolily zavrhnout? Jak je možné, že se naše civilizace nevědomky sklání před módním diktátem, který z mužů dělá zženštilce a z žen mužatky?
Muže odnepaměti na ženách přitahovaly jejich oblé tvary, bujné křivky, zkrátka obliny. Zdaleka nejde jen o „ňadra dmoucí“, ale i o magický kruh boků a stehen. Ano, „muži to rádi oblé“, a není to jejich volba. Muži jsou takto přírodou „naprogramováni“. Samčí příslušník našeho živočišného druhu tváří v tvář představitelce opačného pohlaví vnímá křivky jejích ňader, linii jejích očí a rtů, trojúhelník ohanbí a charakteristicky oblé tvary stehen a pánevní oblasti. Chce vdechovat vůni její kůže, šíje a podpaží a přímým dotykem se přesvědčit o pružné poddajnosti jejích boků a prsou. Všechny tyto signály jsou pro muže nepostradatelnými přísadami onoho čarovného biologického koktejlu, kterým je přirozená ženská krása.
Oblé křivky jsou spouštěcím mechanismem a spínačem všeho, co dokáže u muže aktivovat libido. A nic se na tom nezmění ani tehdy, když si zvolí za svou partnerku ženu, která odpovídá současným představám o ideální ženské postavě: v tom případě se bude chovat jako náměsíčník, který sice nakrásně může trávit noc v objetí se svou „hubenou modelkou“, ale vždy se od ní nevyhnutelně, zcela podvědomě a se zavřenýma očima a otevřenou náručí vydává na dostaveníčka s bujnějšími tvary. Oblé křivky a tvary tedy nejsou pouhou anatomickou zvláštností. Představují základní složku tělesné i duševní ženskosti a veškeré pokusy o jejich zdiskreditování nejenže jsou scestné, ale zároveň urážejí sexualitu, přírodu i její záměry.
Kniha není jen obranou a rehabilitací ženskosti, obhajobou ryzích ženských tvarů, ale i pojednáním o dějinách sexuality. Přináší též obraz historického vývoje měřítek ženské krásy, popisuje proměny ženství v různých kulturách minulosti i současnosti a zasvěcuje čtenáře do tajů přitažlivosti a neverbální komunikace, které platí v říši zvířat i lidí. Kniha je ovšem i analýzou a vysvětlením toho, proč naše západní civilizace dělá už několik desítek let z oblých tvarů tabu, proč musely být ryze ženské rysy zdiskreditovány a na jakou křížovou výpravu se mnohé ženy a dívky nevědomky vydávají, jen aby dospěly až do bodu, kdy prahnou po něčem tak nepohodlném, jako je vyhublost, naprostá beztvarost a zmrzačená ženskost. Autor popisuje důsledky honby za hubeností, například mentální anorexie, a dokládá, jaké jsou dopady konfliktu mezi přirozeností a vnucenými módními diktáty.
