Mysleli jste si, že je Jaromír Bosák svatoušek? Omyl!
Pro někoho nekonečná studnice informací, pro jiného obrovský sportovní fanoušek, pro dalšího hlas, který zní z reproduktorů televize během sportovních přenosů. Pro mě to všechno dohromady, a navíc člověk, který má zkušeností a zážitků na rozdávání. To je Jaromír Bosák.
Když jsem se dozvěděl poprvé o této knize, tak mi bylo již podle názvu jasné, že se nejedná jen o knihu vázanou k některému z uplynulých šampionátů nebo jiné sportovní události. Váže se ke všemu, co Jaromír prožil. Totiž k jeho životu.
Jak už je u autora zvykem, pojal knihu s vtipem a samotné rozdělení knihy na „poločasy“ dává najevo, že sport není jen jeho koníčkem, ale dokonce jednou z nejdůležitějších životních náplní.
Začíná zábavným předzápasovým rozhovorem, kde se trefuje do slabin redaktorů, kteří často pokládají otázky, na které lze odpovědět jen − v poslední době − velmi populárním „Tak určitě“.
Nastupuje k prvnímu poločasu, který je rozdělen na dvě části. Kdo Bosáka zná, tak ví, že jeho vášní je kopaná a golf. Tyto sporty nás čekají v první pětačtyřicetiminutovce.
Vyjádření k některým trendům a možnostem modernizace fotbalu jistě přesvědčí čtenáře o tom, že má autor knihy velmi rozumné názory a že vidí za nejpopulárnějším sportem planety mnohem více než jen peníze.
Je to láska na celý život a i to je z řádků cítit. Já osobně jsem velkým fanouškem kopané a na tuto část jsem se těšil nejvíce. Paradoxně pro mne byla asi tou nejméně zajímavou, jelikož jsem v problematice zběhlý, a tudíž jsem si přečetl mnoho informací, které jsem dobře znal, ale oživené velice vtipnými komentáři.
Pokud by se někomu zdál komentátorský život nudný, tak je na velkém omylu, protože příhody ze šampionátů nebo zápasů, které Bosák popisuje, jsou místy až k neuvěření.
Jak mnozí tuší, tak se Bosák s ničím nemazlí. A nemazlí se ani v knize, kde zvlášť v té fotbalové části nechybí kontroverzní vyjádření, kdy se nebojí přiostřit a použije výrazy, které jsou však v životě „sporťáků“ poměrně běžné. Psát v knize o Klausovi, rozhodčích, často prazvláštní přestupové politice klubů anebo i často nepochopitelném myšlení hráčů, a přesto si zachovat chladnou hlavu? To by se snad ani nedalo.
Následují reporty z fotbalových šampionátů posledních čtyř desetiletí, kdy kromě základních informací o událostech dostane čtenář i pořádnou dávku autorových pocitů a zkušeností. Pro znalé je to skvělé opakování, navíc jsem se i několikrát musel zamyslet a podívat se na události i z jiného úhlu.
Část o golfu je zajímavá v tom, že se mi dostalo mnoho nových informací, které nejsou tolik mediálně známé. Samozřejmě ale nechybí pasáž o Tigeru Woodsovi a jeho aféře, kterou musel zachytit každý. Kdo by si také nevšiml kauzy, kde naoko ideální muž omylem představil kupu svých milenek?
Hůl v ruce není pro autora známkou prestiže, ale je to sport, který si zaslouží pozornost hlavně kvůli možnosti relaxace a „vyčištění hlavy“. Kdo by řekl, že komentátor takového kalibru je vlastně samotář a často vyhledává chvíle, kdy si může zasportovat úplně sám bez společnosti?
První poločas byl náročný, následuje přestávkový rozhovor, kdy si díky vtipným hláškám dokonale odpočinu. Nabuzený se můžu vrátit do hry ve druhém poločase.
Ten je ještě peprnější a pro čtenáře více zajímavý. V části „O komentování“ Bosák sype z rukávu mnoho informací, o kterých mnozí ani netuší.
Úplatky, nekonečná moc, intriky a ukradené záznamy rozhovorů jak samotného Bosáka, tak i největších fotbalových „bossů“, kteří před lety svými legendárními hláškami pobavili celou republiku. „Jabka“, „hrušky“ a „kapříky“ jistě pamatujete.
Jedna z kapitolek se jmenuje „Co na hřišti, to na jazyku“ a zde Bosák dokazuje, že i on se dokáže rozhořčit a stát si za svým:
„Pamatuju si zápas, kdy proti Viktorce Žižkov byly na Letné písknuté dvě absurdní penalty… To jsem měl říkat, že to bylo oukej − když každý viděl, že to je zářez jako kráva?“
Následuje krátký „Průlet olympijskými hrami“, kde se opět setkáváme s pohledem a shrnutím her, ke kterým má autor také dosti co říct.
Myslel jsem, že jsem doposud četl v knize o Bosákově životě. Avšak následuje blok, který nastiňuje jeho soukromí z nebezpečné blízkosti. Penalta?
Pokud jste mysleli, že Jaromír je svatoušek, tak jste se šeredně mýlili. Není. Nenechá si nic líbit, a navíc v souboji s nepřejícnými soupeři využívá šanci a skóruje:
„Křičí na vás třeba: Nic neumíš… Komentuješ na hovno… Di do prdele! Potom už stačí jen opáčit: A to dybys věděl, jak mě za to platěj?!“
Už od útlého věku zní jeho život zajímavě. Kdo by řekl, že autor se musel spokojit jen se sedmiletou školní docházkou? Vypráví o ženách, tedy spíše dívkách, nekonečné lásce ke sportu, studiu, rodině, problémech, radostech a vlastně i té největší radosti − manželce. O zábavu mám postaráno, protože v textu čtu perličku za perličkou. Fotografie na konci druhého dění ukazují, jak se baví, pokud zrovna nesedí v komentátorském křesle.
Zápas končící devadesátou minutou se jen tak nevidí, přecházíme tedy do nastavení a boj graduje.
Sportovci nejsou žádní blbci a i o tom se rozpovídá autor, který je jasným důkazem. Já jen přikyvuji a hltám řádky, kde čtu o sportu jako takovém. O sportu, který vlastně není už jen sportem. O sportu, který je pro mnoho lidí celým životem. Není to jen úspěch a radost. Jsou to i slzy, zranění, důležitá životní rozhodnutí a opět i rodina.
Autor knihy Životní mač ukázal, že není jen robot, kterého posadí a zapnou mu mikrofon. Je to člověk, který si život dokáže užívat a jeho náplň miluje.
Arbitr se nadechl, foukl do píšťaly a zápas je minulostí. Tedy alespoň ten v knize, Bosákův mač totiž stále pokračuje a zábava rozhodně nekončí.
Životní mač
Jaromír Bosák · Vydavatelství: Knižní klub, 2013
Jaromír Bosák, novinář a jeden z nejpopulárnější sportovních komentátorů u nás, otevřeně hovoří o fotbalu, golfu, komentování, sportu a životě. Knížka je nabitá vtipnými glosami, přesnými postřehy a zásadními postoji i k ožehavým tématům, informační hodnotu zvyšují průlety mistrovstvími světa ve fotbale a olympijskými hrami. Kořením jsou fiktivní rozhovory reportéra s trenéry, jak by vypadat neměly.
