Pravdivý příběh o tíze života
Před dvěma lety se dostal na plátna kin film Nedotknutelní zobrazující osud ochrnulého muže a jeho netradičního osobního asistenta. Tento snímek byl natočen podle literární předlohy Druhý dech, které se letos dostalo v nakladatelství Jota nového a doplněného vydání. Na začátku knihy si můžeme přečíst předmluvu samotného autora a zároveň hlavního hrdiny díla, jímž je Philippe Pozzo di Borgo. Líčí zde vznik této knižní novinky, k níž dalo popud filmové zpracování. To, co je nové oproti předchozí verzi, je druhá část pojmenována provokativním označením Ďábel strážný, jejíž hlavní postavou je Abdel, osobní asistent Philippa. Podaří se i toto nové vydání dosáhnout úspěchů svých předchůdců?
Při četbě prvních stran jsem žasla nad krásou autorova jazyka. Působivá vyjádření, originální slovní spojení a věty s nádechem filozofických úvach o životě, mě oslovila a vyvolala touhu ve čtení nadále pokračovat. Záhy však toto prvotní nadšení bylo konfrontováno s realistickým popisem velmi těžkých životních situací, jež Philippa provázely.
Věřím, že i ty silné povahy, které jen tak něco nevyvede z míry, nezůstanou při líčení dlouhotrvající nemoci, umírání nenarozených či právě porozených dětí, lhostejní.
Autor se svěřuje se svým osudem od útlého mládí. Nejdříve zažíval štěstí, jež vyvrcholilo sňatkem s milovanou ženou. Ta však několikrát prodělá potrat, porodí mrtvé dítě a nakonec sama onemocní chorobou, která ji bude provázet až do posledních dní jejího poměrně krátkého života. Ačkoliv se můžeme setkat i se světlými chvílemi, kdy milující pár obdrží dar potomka, traumatické zážitky převládají. Kromě krutých bolestí a časté hospitalizace Beatrice, autorovy ženy, potká i samotného Phil-ippa zdravotní omezení. Při nehodě ochrne a zůstane odkázán na pomoc druhých.
Výše uvedné tíživé zkušenosti vyvolají ve čtenáři melancholickou náladu, avšak pořád zůstává naděje zapříčiněna již samotným názvem knihy – Druhý dech. A tak nepřestávám věřit, že na dalších stránkách se objeví záblesk světla. Ten je však hodně nepatrný a nedokáže dostatečně prozářit temnotu, v níž se čtenář ocitá. Snad na samém konci knihy přichází obrat k lepšímu. Bohužel však druhá a právě ta nová část díla s názvem Ďábel strážný je spíše tvořena různými útržky složenými z kombinace skutečnosti a myšlenkových či snových pochodů. To silně komplikuje schopnost porozumět obsahu sdělení a umenšuje dojem ze „šťastného“ konce utrpení.
Kniha Druhý dech má své klady i zápory. Pozitivně hodnotím její autentičnost danou přímou řečí autora a navíc i skutečného protagonisty děje. Je obrazem, jak krutý někdy může být život a jak těžce se hledá důvod v jeho setrvání. Zachycuje hluboké otázky lidské existence po smyslu, Bohu, věčnosti…
Na druhou stranu mi při četbě připadalo, že se postupně snižovala kvalita díla. První stránky pohladí knihomolskou duši, následuje podrobný popis krutých životních osudů, jež vyvolá smutek a tíhu srdce a na závěr se spíš setkáváme s chaotickým uspořádáním myšlenkových pochodů a dějů, které jsou náročné k rozuzlení. Je pravdou, že tento posun dobře znázorňuje rostoucí zdravotní problémy autora a jeho ochabující paměť, nicméně ne každý čtenář by v tomto zpodobnění mohl najít zalíbení.
Z tohoto posouzení docházím k závěru, že Druhý dech je určeno zejména těm, kdo knihu považuje za materiál k přemýšlivému usebrání a čte především za účelem přemítání nad existenciálními otázkami. Je jasné, že již svým tématem se toto dílo nemůže stát odpočinkovou četbou, bohužel však není ani dostatečným „balzámem“ pro ty, kdo hledají útěchu a naději ve svém utrpení.
Druhý dech (Nedotknutelní)
Příběh, který inspiroval nejúspěšnější evropský film roku 2011
Philippe Pozzo di Borgo · Vydavatelství: Jota, 2013
Překlad: Šárka Belisová
Vyprávění člověka odkázaného na invalidní vozík, které se stalo předlohou filmového hitu Nedotknutelní.
Philippe Pozzo di Borgo pracoval jako zástupce ředitele vinařských závodů Champagne Pommery, druhého největšího výrobce a prodejce šampaňského na světě. V roce 1993 se mu při letu na padákovém kluzáku stal úraz s následkem závažného poranění páteře, jež mu způsobilo celkové ochrnutí. Tehdy mu bylo dvaačtyřicet let. Zámožný dědic dvou významných francouzských rodin je po nehodě zcela vyloučen ze společenského života. Později ho stihne další rána – úmrtí milované ženy, po němž zůstává sám na výchovu dvou dětí. Z invalidního vozíku diktuje své vzpomínky a touhy, představy o světě i o tom, co je po životě. Nechává svou duši bloumat v klidném útočišti svého soukromého paláce nebo uprostřed nádhery korsických hor v kraji svých předků a oddává se vyprávění prosycenému bolestí a opojnou nadějí. Celých deset let ho při životě, který střídáním dramatických momentů a groteskních situací občas připomíná horskou dráhu, udržuje přistěhovalec Abdel, jeho anděl a „ďábel strážný“ v jedné osobě. Tato část autorova života inspirovala scénář filmu Nedotknutelní, který zhlédlo 17 milionů diváků.
