Bolestný Čtyřhlas
O korespondenci Terézy Novákové
Neprávem zapomenutá Teréza Nováková (dnes známá spíše jako čítanková položka) byla jednou z nejvýraznějších autorek druhé poloviny 19. století. Pocházela ze smíšené rodiny Čecha a židovské Němky. Právě otec ji přivedl ke studiu češtiny a zájmu o umění a politiku. Nováková prosazovala rovnoprávnost žen, navštěvovala Americký klub dam Vojty Náprstka, sbírala kroje a výšivky (na svou dobu provozovala obdobnou zálibu jako většina ostatních příslušnic měšťanské třídy). A taky se zamilovala. Její vyvolený Josef Novák byl učitelem češtiny, však na poměry Teréziny rodiny byl chudý, neměl pevné místo, nemohl tedy budoucí rodinu zajistit. Přesto si Teréza sňatek se svým milovaným Joem vyvzdorovala a za svou lásku se provdala. S manželem odešla do Litomyšle, kde Josef začal vyučovat na gymnáziu.
Z prostředí byla nejprve zaskočena, ale poté se s ním sžila, a když byl manžel přeložen do Prahy, navracela se zpět do Proseče u Skutče, kde také psala. Psala o místních lidech, prostředí i poměrech.
Nakladatelství Academia nyní vydává výbor dopisů, jež si Teréza Nováková vyměnila se svým manželem a svými syny Theodorem a Arnoštem. Proto také dostal titul název Čtyřhlas Terézy Novákové. Edice rodinné korespondence spisovatelky se ujala Blanka Svadbová, která se Novákovou dlouhodobě odborně zabývá, stála např. za edicí dopisů literátky a Marie Kalašové či Adolfa Heyduka.
Z dopisů pramení lidské štěstí i smutek, sledujeme šťastný osud Terézin a její naplněnou lásku:
Drahý Joiku! Gratuluji Ti, jakou máš milující ženušku – druhý den jsem od Tebe, a již podruhé zprávu Ti podávám.
(s. 56)
Právě krásný vztah s manželem Novákové pomáhá překonávat jednu tragédii za druhou – když postupně umírají její děti. To, jako by předurčilo již první dítě, které se narodilo mrtvé. Dcera Marie opustila svět ve čtrnácti, milovaný syn Theodor se utopil, další Vladimír spáchal sebevraždu, dcera Ludmila umřela v devatenácti. Z dětí matku přežil pouze Arnošt – budoucí kritik a literární historik Arne Novák a syn Jaroslav. Ani ten však neušel smolnému osudu, padl na frontě během první světové války. To už však jeho matka byla mrtvá a nemusela snášet další bolest, o které často v dopisech referuje. Postupně se skladba korespondence proměňuje pouze na dopisy mezi synem Arnem a spisovatelkou, to tvoří asi dvě třetiny edice. Syn je matce rádcem i utěšitelem, pomáhá jí s její literární prací, je editorem i obchodním agentem. Matka se s ním radí o tom, jak má pokračovat ve své práci. Občas jde také o prosté informace: praktické, organizační. Matka není zcela smířena se synovým sňatkem a prázdnotou prosečského sídla, kde zůstává a píše svá nejznámější díla.
Je dobře, že se před čtenáře dostává tento výbor dopisů, mohou si sami udělat představu o životě jedné z významných intelektuálek konce 19. století a o její snaze překonat životní boly, zároveň je edice důležitým pramenem pro poznání toho, jak se žilo na přelomu 19. a 20. století v Praze a regionu.
Kromě toho je také psychologickou sondou do života matky a jejího syna.
Vydání korespondence je důležitá i pro literární historiky, kteří se budou autorkou zabývat. Je jen škoda, že jde pouze o výbor. Na přiloženém CD je dopisů více, ale stále nejsou kompletní. Dychtivý zájemce pak bude stejně muset navštívit Literární archiv Památníku národního písemnictví.
Někdy se bojím, že vydávání edic korespondencí našich velikánů končí a ona jednou skončí – až se vyprázdní celý archiv. Naši mailovou korespondenci už nikdo archivovat nebude a o našich bolech ani radostech si nikdo nepřečte. Doba papíru skončila, pokud se nějaký archiv spisovatelů nyní dochová, bude vědomě budovaný. Práce literárního historika se změní. Bude-li ho ještě zapotřebí… Za dob Arneho Nováka bylo.
Čtyřhlas Terézy Novákové
Teréza Nováková ve světle rodinné korespondence
Rodinná korespondence Terézy Novákové, psaná v rozmezí čtyřiceti let, nebyla nikdy zpřístupněna, ačkoli především listy vyměňované se synem Arne Novákem přinášejí řadu nových poznatků o jejím tvůrčím směřování, duchovním zázemí a výbojích i o osobní emocionalitě a prohlubují dosud obecně známý obraz této spisovatelky.
Listář nově osvětluje rovněž okolnosti života a mnohostranné tvorby Arne Nováka a jeho vývoj od individualistických východisek představitele generace sklonu 19. století k pojetí českého písemnictví, které oceňuje tradiční literární hodnoty.
Vhled do soukromého a tvůrčího života, v němž se střetával synův svět hrdého jedince se světem matky, vězící v myšlenkovém ovzduší předcházejícího století, přitom širokým záběrem pisatelů přerůstá v pronikavé postižení soudobého literárního ovzduší i kulturních a společensko-politických souvislostí doby.
Součástí knihy, která podává formou koláže z dopisů čtenářsky přitažlivý „příběh“, je CD-ROM, který prezentuje výběr z 1 338 listů Terézy Novákové, Arne Nováka, Josefa Nováka a Theodora Nováka doprovázený rozsáhlým poznámkovým aparátem a umožňující např. pohodlné vyhledávání.
