„Světem panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky.“ Jedna z nejznámějších vět anglické literatury uvozuje román, o kterém už někdy slyšel i ten nejmenší literární nadšenec - Pýchu a předsudek. Dílo, které naskočí do hlavy každému, kdo jenom zaslechne jméno Jane Austenová.

Být maturantem, to není jen tak. Rozhodnout se, co se životem po střední škole, pozorně poslouchat na všech hodinách, dostat do sebe informace ze všech maturitních předmětů, načíst povinnou četbu, zapamatovat si všechna slovíčka, nadrtit se všechny vzorečky - a pak to v sobě ještě udržet minimálně po dobu trvání středoškolského studia. Na to aby měl člověk externí disk, kam se informace uloží a v případě potřeby se načte do mozku.

Knihy mají moc vzdělávat, inspirovat a budovat empatii. I takové knihy ale byly dřív z nejrůznějších důvodů zakazovány pro svůj (na danou dobu) kontroverzní obsah. Jaké to jsou a proč jim jejich doba nepřála?

Být zamilován, to není jen tak - a co teprve vyznat se z lásky! Dech se člověku krátí, slova se ztrácí v mlze a tělo se třese nečekaným napětím. Možná právě proto existují velké příběhy o šípech vášně vystřelených přímo do srdce. Abychom v nich nalezli útěchu a pochopení… A třeba trochu inspirace pro naše velké vyslovení toho neutajitelného v nás.

Trénujete na test do školy, učíte se na maturitu, nebo si prostě jen chcete vyzkoušet, co všechno si ještě z hodin literatury na střední škole pamatujete? Vyzkoušejte náš kvíz, který vám prozradí, jak jste na tom se znalostmi knih a spisovatelů z dob renesance!

S kolika předsevzetími jste vkročili do nového roku? S jedním, dvěma, nebo třeba s deseti? Chcete letos víc číst, zkusit nový žánr nebo se podívat na některé z míst, kde se odehrávají jedny z největších světových příběhů? My jsme volání nového roku a jeho motivačnímu potenciálu neodolali po svém a pustili jsme se do divokých představ, s jakými novoročními předsevzetími by asi tak do nastávajícího roku vstupovali hrdinové děl klasické literatury.

Sestavili jsme seznam pěti neprůstřelných, časem a mnoha čtenáři prověřených (a taky tak trochu vánočních) klasik, které by měly uspokojit i toho největšího literárního labužníka pod sluncem. Pojďte se jim společně s námi mrknout na zoubek!

Dovolíme si tvrdit, že na světě existuje jen málo lidí, kteří nikdy neslyšeli jméno Jane Austen. Knihy téhle autorky zdobí čtenářské deníky už po několik století a nevypadá to, že by popularita jejího díla měla jen tak vymizet. Čím to je, že nás Rozum a cit ještě nepřestal bavit? Jak to, že se nám Pýcha a předsudek už nelezou krkem? Je to romantickým kouzlem doby, kterou jejich čtení oživuje, nebo to je způsobem, jakým jsou napsané?

Léto je v plném proudu, venku peče slunce, teploty strmě stoupají a každý s trochou zdravého rozumu se pokouší ochladit všemi možnými prostředky. Běžní smrtelníci utíkají na koupaliště, freneticky okusují nanuky až na dřívko, a v extrémních případech přeměřují ledničku, jestli by jim při troše štěstí nemohla přes noc posloužit místo postele. A pak tu jsou knihomolové. Ti mají (stejně jako v dalších četných aspektech života) oproti všední populaci zcela nespornou výhodu - umí utíkat do jiných světů. Pokud ten jejich spaluje úmorné vedro, stačí jim ledový čaj (nebo káva, záleží na druhu knihomola) a kniha, co je zavede do studených krajin.

Buďme k sobě upřímní - číst klasickou literaturu není jen tak. Běžně se totiž nejedná o úplně oddychovou beletrii, co zhltnete na jedno posezení. Člověk u ní musí vnímat každé slovo. Být přítomný. Přemýšlet. Vidět úmysl skrytý za zdánlivě jednoznačnými větami… A pak ty archaismy!

Neuškodí dát si občas drobné literární opáčko! Jak dobře znáte Williama Shakespeara? Víte, odkud pocházel a jaké slavné hry vytvořil? Vyzkoušejte náš speciální kvíz a zjistíte, jak dobře si pamatujete hodiny literatury ze školy!

Kdybych byla v dnešním světě režisérem nebo producentem, nehledala bych svoje filmové supernovy jen mezi hvězdokupou současných děl, obracela bych se do minulosti. Hledala bych, co zůstalo. Co prověřil čas (a ve své době pravděpodobně strhala literární kritika). Hledala bych mezi klasickou literaturou. Tam, kde myšlenky jednotlivce vydržely vzdorovat času a přes veškerou naši zapomnětlivost v nás rezonují i staletí po svém prvním vydání. Tam, kde je silný příběh. Kde je naše srdce.

Klasická literatura to v dnešní době nemá lehké. Čtenářsky mnohem lákavější konkurence jí vychází každý den (kdo by taky odolal lesku nové obálky?), ve školách z ní již po několik desetiletí strategicky vytvářejí noční můru studentů a místo zařazení do skutečných žánrů se jí dostalo souhrnného označení “povinná četba” - což z ní udělalo literárního veřejného nepřítele číslo jedna. Vždyť kdo by měl rád povinnosti!

Klasická literatura to v dnešní době nemá lehké. Čtenářsky mnohem lákavější konkurence jí vychází každý den (kdo by taky odolal lesku nové obálky?), ve školách z ní již po několik desetiletí strategicky vytvářejí noční můru studentů a místo zařazení do skutečných žánrů se jí dostalo souhrnného označení “povinná četba” - což z ní udělalo literárního veřejného nepřítele číslo jedna. Vždyť kdo by měl rád povinnosti!