Díla ze seznamu maturitní četby jsou hodnotná, obohacující, plná silných emocí, složitých větných skladeb a obzory rozšiřujících slov, ale mnoho z nich postrádá jeden důležitý faktor.

Horké léto volá po klasikách, alespoň nám se to tak většinou stává. Zmocní se nás pocit, že bychom měli mít teď víc času dohnat to, co jsme u maturity obelhali a doplnit si základy. V půlce léta samozřejmě zjistíme, že jsme sahali jen po jednoduchých novinkách, u kterých si odpočineme, a čas jsme klasikám nevěnovali. Jenomže je tu jedna, kterou by byl hřích v létě nevytáhnout.

Dějiny literatury jsou lemovány klasikami, tj. knihami, které jsou pro její vývoj klíčové a které přežily až do současnosti. Náš knihomolský život bohužel není tak dlouhý, abychom načetli vše od Gutenbergovy bible, přes Beowulfa až k Pokání, tomu rozumíme!

K létu luštění křížovek, hraní společenských her a hádání kvízových otázek jednoduše patří. Věříme, že knihy podle obálky nebo hlavní postavy byste uhodli hravě. Jak si ale povedete, když nápovědou bude pouze prvních pár vět knihy?

„Světem panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky.“ Jedna z nejznámějších vět anglické literatury uvozuje román, o kterém už někdy slyšel i ten nejmenší literární nadšenec - Pýchu a předsudek. Dílo, které naskočí do hlavy každému, kdo jenom zaslechne jméno Jane Austenová.

Být maturantem, to není jen tak. Rozhodnout se, co se životem po střední škole, pozorně poslouchat na všech hodinách, dostat do sebe informace ze všech maturitních předmětů, načíst povinnou četbu, zapamatovat si všechna slovíčka, nadrtit se všechny vzorečky - a pak to v sobě ještě udržet minimálně po dobu trvání středoškolského studia. Na to aby měl člověk externí disk, kam se informace uloží a v případě potřeby se načte do mozku.

Knihy mají moc vzdělávat, inspirovat a budovat empatii. I takové knihy ale byly dřív z nejrůznějších důvodů zakazovány pro svůj (na danou dobu) kontroverzní obsah. Jaké to jsou a proč jim jejich doba nepřála?

Být zamilován, to není jen tak - a co teprve vyznat se z lásky! Dech se člověku krátí, slova se ztrácí v mlze a tělo se třese nečekaným napětím. Možná právě proto existují velké příběhy o šípech vášně vystřelených přímo do srdce. Abychom v nich nalezli útěchu a pochopení… A třeba trochu inspirace pro naše velké vyslovení toho neutajitelného v nás.

Trénujete na test do školy, učíte se na maturitu, nebo si prostě jen chcete vyzkoušet, co všechno si ještě z hodin literatury na střední škole pamatujete? Vyzkoušejte náš kvíz, který vám prozradí, jak jste na tom se znalostmi knih a spisovatelů z dob renesance!

S kolika předsevzetími jste vkročili do nového roku? S jedním, dvěma, nebo třeba s deseti? Chcete letos víc číst, zkusit nový žánr nebo se podívat na některé z míst, kde se odehrávají jedny z největších světových příběhů? My jsme volání nového roku a jeho motivačnímu potenciálu neodolali po svém a pustili jsme se do divokých představ, s jakými novoročními předsevzetími by asi tak do nastávajícího roku vstupovali hrdinové děl klasické literatury.

Sestavili jsme seznam pěti neprůstřelných, časem a mnoha čtenáři prověřených (a taky tak trochu vánočních) klasik, které by měly uspokojit i toho největšího literárního labužníka pod sluncem. Pojďte se jim společně s námi mrknout na zoubek!

Dovolíme si tvrdit, že na světě existuje jen málo lidí, kteří nikdy neslyšeli jméno Jane Austen. Knihy téhle autorky zdobí čtenářské deníky už po několik století a nevypadá to, že by popularita jejího díla měla jen tak vymizet. Čím to je, že nás Rozum a cit ještě nepřestal bavit? Jak to, že se nám Pýcha a předsudek už nelezou krkem? Je to romantickým kouzlem doby, kterou jejich čtení oživuje, nebo to je způsobem, jakým jsou napsané?

Léto je v plném proudu, venku peče slunce, teploty strmě stoupají a každý s trochou zdravého rozumu se pokouší ochladit všemi možnými prostředky. Běžní smrtelníci utíkají na koupaliště, freneticky okusují nanuky až na dřívko, a v extrémních případech přeměřují ledničku, jestli by jim při troše štěstí nemohla přes noc posloužit místo postele. A pak tu jsou knihomolové. Ti mají (stejně jako v dalších četných aspektech života) oproti všední populaci zcela nespornou výhodu - umí utíkat do jiných světů. Pokud ten jejich spaluje úmorné vedro, stačí jim ledový čaj (nebo káva, záleží na druhu knihomola) a kniha, co je zavede do studených krajin.

Buďme k sobě upřímní - číst klasickou literaturu není jen tak. Běžně se totiž nejedná o úplně oddychovou beletrii, co zhltnete na jedno posezení. Člověk u ní musí vnímat každé slovo. Být přítomný. Přemýšlet. Vidět úmysl skrytý za zdánlivě jednoznačnými větami… A pak ty archaismy!