Kdo se skrývá za knihami
Než se k nám kniha dostane, čeká ji dlouhá cesta, při které si ji z ruky do ruky předává spousta lidí, nejen autor. Nakladatel, redaktor, korektor, literární agent, překladatel, typograf, distributor, knihkupec, antikvář, knihovník, recenzent… Těch lidí, bez kterých by se k nám ta která kniha vůbec nemusela dostat, je neskutečně mnoho. Také si jako já říkáte, že je škoda, že o nich vlastně skoro nic nevíme?
Publikace Knihy a jejich lidé s podtitulem Čtenářské životopisy mě zaujala hned, jak jsem ji objevila v edičním plánu nakladatelství Host. Jejím editorem je totiž Jiří Trávníček, který kromě toho, že učí na filozofických fakultách UK a MU a působí v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd, napsal také řadu knih, například i velmi zajímavou knihu Čteme? (Host, 2008), ve které se zabývá tím, jaký mezi obyvateli České republiky vládne vztah ke knihám.
Jeho nejnovější práce Knihy a jejich lidé je z podobného soudku, avšak místo „běžných“ čtenářů se zabývá těmi, jejichž vztah ke knihám je v jejich životě klíčový, a dokonce určil i jejich povolání. Jedná se o knihu plnou několikastránkových „čtenářských životopisů“ třiatřiceti vybraných osobností, se kterými Jiří Trávníček v průběhu tří let nahrával rozhovory a následně je přepisoval do podoby souvislého vyprávění.
Ač se délka jednotlivých životopisů různí, struktura je vždy podobná. Zpovídaný člověk se rozhovoří na téma, jak to bylo se čtením a knihami v jeho dětství – kterou knihu si zamiloval, jestli mu četli rodiče, jaké měl zážitky ve škole a tak dále. Plynule se přejde v léta dospívání, studií, prvních zaměstnání a dost prostoru dostane samozřejmě i současnost. Skrze vyprávění potom zazní nějaké ty názory na literární branži, která se někde chválí, jinde kritizuje, většinou v závislosti na zkušenostech a pohledu toho kterého člověka.
Pobavilo mě, že hned na několika místech zazněla také dost ostrá kritika mladé generace a jejího vkusu – hlavně co se týče literatury pro děti a mládež, fantasy, Harryho Pottera a podobně.
Každý „medailonek“ je v něčem jiný, shodují se ovšem ve struktuře a také v tom, že každý pro vás bude svým způsobem zajímavý, pokud vás zajímá literatura i z hlediska všech těch procesů, které probíhají kolem ní. Výběr Jiřího Trávníčka je dost pestrý, ať už co se týče profesí, ale i povah, a právě tahle pestrost je to, co dělá tuto knihu tak příjemnou ke čtení.
Dobrou volbou bylo také to, že všechna vyprávění jsou psána v ich-formě a upravována prý jen mírně, a tak se před vámi jednotliví lidé skoro až reálně zhmotňují, každý text vyzní jinak a rozhodně se nemusíte obávat hutného a „suchécho“ čtení. Některé osobnosti jsou vyloženě sympatické, že bych je snad hned ráda poznala i osobně, ale narazila jsem i na takové, ze kterých jsem měla dojmy přesně opačné.
Některá z těch jmen jsem znala už z dřívějška (Jiří Padevět, Jan Kanzelsberger, J. H. Krchovský, Simona Monyová, Jaroslav Med… a mnohá další), o jiných jsem se dozvěděla až díky této knize. Byla to pěkná a inspirativní setkání, nad kterými jsem strávila několik příjemných večerů, a já nemůžu jinak než je doporučit i všem ostatním, koho by podobné téma byť jen trochu zajímalo. Jedinou nevýhodu vidím snad jen v tom, že i přes svých 536 stran rozhodně neobsáhla všechny, kteří by si v takové knize zasloužili být.Za mě tedy palec nahoru za pestrou sbírku zajímavého povídání, které si nikde jinde jen tak nepřečtete.
Knihy a jejich lidé
Čtenářské životopisy
Jiří Trávníček · Vydavatelství: Host, 2014
Jiří Trávníček se už řadu let zabývá čtenářstvím.
Jeho publikace, založené na kvantitativním výzkumu (Čteme? a Čtenáři a internauti), přinesly po mnoha letech konečně důležitá data o oblasti, která zůstávala stranou zájmu literární vědy. Lidé od knihy pak představují další krok v tomto směru. Nejde již o sumu dat ani o odbornou disputaci, ale o jednotlivé čtenářské životopisy konkrétních lidí (celkem jich je 33), jak je sami narátoři zaznamenali, editor zapsal a upravil. Jsou zde zastoupeni spisovatelé (například S. Monyová, J. H. Krchovský a A. Bajaja), nakladatelé (F. Tomáš, J. Padevět, J. Říha), překladatelé (například H. Stachová či J. Pelán), editoři (M. Machovec, P. Voit), knihkupci (P. Bouda, J. Kanzelsberger), propagátoři knihy a čtení (E. Katrušáková, J. Císař), literární kritici a vědci (O. Horák, J. Med ad.) a knihovníci (H. Hanáčková, L. Kurka, T. Řehák ad.).
Každá z biografií sleduje nejen jejich individuální čtenářský vývoj (jaké knihy kdy četli, které byly ty iniciační, ke kterým se vracejí, které odvrhli, co je ovlivnilo), ale současně i jejich reflexi vlastní profese; v závěru pak dochází i na výhled do budoucna — jak bude vypadat čtenářská kultura (knihy, čtení, knihovny, knižní trh) za padesát let?
Publikace tak poskytuje sumu osobitých — čtenářských, profesních i lidských — osudů, stejně jako vhled do jednotlivých oblastí světa kolem knih. Svým způsobem je také zprávou o vývoji české knižní kultury v posledních padesáti letech… a rovněž seznamem doporučené četby „ve stavu tekutém“.
