Posílám knížky do světa

Jednoduše a stručně přímo z knihoběžnických stránek:
Knihoběžník vznikl v roce 2010, aby podněcoval lidi ke čtení. Každý člověk se může na webu přihlásit, vytvořit si svůj profil a hledat knihy. Knihy najde podle mapy a mohou být schovány doslova kdekoli na světě – na veřejných prostranstvích či budovách nebo pod lavičkou v parku. Každá kniha v projektu má své vlastní identifikační číslo, díky kterému dokáže člověk tuto knihu na webu přihlásit jako „čtenou“ a pak ji odhlásit a schovat na další místo. Následně po uvolnění popíše na webu, kde knihu schoval a může ji hledat další čtenář. Každý může přidat i vlastní knihy.

O Knihoběžníkovi jsem věděla už dlouho. Chtěla jsem to zkusit. Ale nějak jsem se pořád nemohla odhodlat.
I když mi knihovna přetéká knihami, které už nikdy znovu číst nebudu.

Když mě tedy knihkupectví Martinus.cz oslovilo, abych si Knihoběžníka vyzkoušela na vlastní kůži, neváhala jsem ani chviličku. Během několika týdnů jsem rozeslala hned 4 knížky. Všechny putovaly do kaváren, které jsou jako stvořené pro knihomoly, knihožrouty a další knihomilce. A pro kavárenské povaleče jsou jednoduše povinností. Do každé knížky jsem navíc napsala osobní věnování, ale to už si přečtou jen ti, co knížku objeví.

Kam jste se tedy mohli za mými knihami vypravit?

První knihoběžnickou knížku, Dlouhou cestu dolů, jsem umístila do své oblíbené kavárničky Madam Čokoláda v mé rodné Sušici na Šumavě. Mám k ní vřelý vztah, protože jsem v ní strávila celou pubertu i dospívání. Tady jsem si dávala rande a drbala s kamarádkami. Knížka tu vydržela sotva jeden den, tolik je Knihoběžník populární.

Zbytek knížek je rozmístěný po Praze. Tu další, Hledání Aljašky, jsem schovala do knihovničky v Mém šálku kávy. Tahle karlínská idylická kavárna nabízí nejen báječný šálek kávy, ale taky posezení ve vystajlovaném prostředí. Navíc tu mají banánový dort, pro který bych vraždila.

EMA espresso bar je jen coby kamenem dohodil od mého pražského bydliště a je to hipsterský ráj. Sedí se tu na starých školních židlích a mají ty nejlepší sendviče. Chodím sem jen na svačinku, ale milovníci kávy určitě ocení, že zdejší baristé jim splní, co jim na očích uvidí. Nechala jsem tu filozofické Umění života od Zygmunta Baumana.

Mou poslední knihoběžnickou zastávkou byl Friends Coffee House. Nejprve jsem si zamilovala jejich design (ještě nikdy předtím jsem se necítila v kavárně jako doma), potom jsem se zamilovala do jejich dortíků. Je to tu útulné a elegantní zároveň. Do jejich knihovny jsem přidala románek Dobrý proti severáku.

Jestli vás na Knihoběžníka nenalákaly fotky, snad zabere následující. Připravila jsem si pro vás pár bodů,proč je tenhle projekt tak děsně fajn.

• Je to jako geocaching, jenže lepší. Protože nenajdete krabičku plnou cetek a nesmyslů. Najdete humor, drama, napětí, lásku, vášeň, dojetí, vztek či strach. Najdete příběh.

• Uděláte někomu radost. Samozřejmě taky někdo udělá radost vám, žejo. Ale důležitější je, že díky vám někdo bude potěšen, že najde knížku, kterou už si třeba chtěl děsně dlouho přečíst a v knihovně by na ni čekal ještě půl roku. Na Knihoběžníkovi mě nejvíc potěšily fotky na Instagramu od těch, kteří už našli moje knihy.

• Pojedete na výlet. Neváhejte a vypravte se do Sušice. Určitě tam brzy někam schovám další knížku. Sušice je totiž (zcela objektivně!) druhé nejkrásnější město ČR, hned po Praze.

• Kromě toho se podíváte do bezva kaváren, kde si dáte bezva pochoutky.

• Je to zábava. Fakticky. Díky Knihoběžníkovi jsem se seznámila s několika majiteli kaváren, při schovávání knížek se bavila s přáteli, úplně cizí lidi se mi ozývali, že mou knížku našli a posílali mi její fotky.