Osvícení: Cesta k moudrosti začíná u gnóze
Patříte k milovníkům okultistické a esoterické literatury? Máte domácí knihovničku plnou „zaručených“ magických příruček, jejichž obálka slibuje odhalení velkých tajemství univerza, ovládnutí základních alchymistických disciplín a postupné zdokonalování mysli vedoucí k dosažení nirvány?
Pokud pro vás nadto platí heslo „jasně, stručně a srozumitelně“, koupi knihy Osvícení od Karla R. H. Fricka odložte na později – na moment, kdy ve vás dozraje touha nahlížet tajné nauky z perspektivy pravého objevitele, a nejen bezmyšlenkovitého vyznavače.
Frick uchopil téma gnóze, mysticismu a alchymie zcela protichůdně, a přitom v jeho nejvlastnějších intencích: Během svého několikaletého studia předpisů a disciplín sektářských směrů, řádů a společenství se snažil docílit pravého a jediného „lumière“, tedy toho vpravdě historického, nezaujatého a nekompromisního. Kniha, která oprávněně vychází v edici Historie nakladatelství Academia, se svým zpracováním pohybuje na pomezí kompilace a encyklopedie. Obsahuje tak podložená fakta, teorie i čiročiré spekulace, ovšem zpravidla doplněné dovysvětlujícím komentářem.
Na více jak šesti stech stranách textu se proto čtenář může souhrnně dovědět o největších meznících skrytých evropských dějin, v nichž hrály prim zednářské lóže, rosenkruciánské spisy a křižácká bratrstva.
Kniha je přehledně strukturována do tří částí, přičemž každá z těchto částí je dále dělena do kapitol a podkapitol. Autor se ve svém výkladu pokusil zdůraznit kauzalitu a eklekticismus všech hnutí, a proto se v prvním oddílu přednostně soustřeďuje na gnózi a až poté zmiňuje učení, jež jí byla bezprostředně ovlivněna. Následuje zevrubný popis astrologie, alchymie, kabaly a jejích vůdčích osobností. Další oddíl se zaměřuje především na rosenkruciány a svobodné zednáře. V poslední části Frick rozvine pojmy okultismus, parapsychologie a spiritismus, načež se zaměří na jednotlivě řády v tehdejší Evropě 18. století, velký prostor je věnován Německu a Francii. Na konci každé větší kapitoly nalezne čtenář obsáhlý seznam použité a doporučené literatury. Četbu ozvláštňují černobílé reprodukce obrazů, tabulí a různých symbolik.
Jediné, co knize v zásadě chybí, je poznámkový aparát a věcný rejstřík, přičemž absence obojího je někdy citelně znát: Karl Frick, původním povoláním lékař, publikaci napsal pro erudovaného čtenáře, sobě rovného a problematiky už částečně znalého. Chybí proto přepis z řecké abecedy do latinky, a dokonce i termíny, jež se ve výkladových slovnících běžně nevyskytují, zůstávají mnohdy neobjasněné, nebo jsou vysvětleny až o kapitolu dál. Tím se dostávám k dalšímu problému: Autor jednotlivá hesla řadí ne podle významového, ale chronologického klíče, a tak je leckdy složité se konkrétního hesla dopátrat, a to i přes velmi podrobný obsah na začátku knihy. Orientaci naštěstí usnadňují heslovité záložky po okrajích listů a názorné grafické mapy.
Od jiných knih podobného zaměření, které v minulých letech doslova zaplavily český knižní trh, se Osvícení liší komplexní výstavbou a detailním pojetím děje, času a prostoru. Čtenáři se tak nedostávají do rukou pouhé nepodložené domněnky z per senzacechtivých teoretiků, naproti tomu je mu představen seznam historických artefaktů příznačných pro dobu a hnutí, jež tuto dobu provázela. Drobné nedostatky lze knize snadno odpustit, protože jak sám autor tvrdí v úvodu, jedná se o kompilaci ve stádiu pokusu, která má více než cokoli jiného sloužit jako zdroj inspirace. A jelikož byla zatím vydána pouze první kniha z připravovaného dvoudílného svazku, nezbývá než doufat, že pokračování na sebe nenechá dlouho čekat.
Osvícení
Karl R.H. Frick · Vydavatelství: Academia, 2014
Důkladná, velmi rozsáhlá práce německého lékaře-spisovatele Karla R. H. Fricka: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století, se kromě témat vyslovených v názvu zabývá souvisejícími pojmy gnóze, novoplatonismu, astrologie, alchymie, kabaly aj. Podrobně informuje o všech rosenkruciánských, zednářských, teosofických a pansofických společnostech, k jejichž působení autor našel literaturu, často velmi vzácnou a těžkou dostupnou, ze které ve své knize také hojně cituje. Tento způsob výkladu čtenáři odhaluje netušenou šíři zájmu o “tajemné” u společenských elit všech historických epoch. Frick se snaží k látce, jež bývá někdy pojímána ateistickou i věřící společností nepřátelsky, přistupovat nekonfesionálně, svobodně, se zjevnou sympatií k hledačům “prapodstaty” života. Z němčiny přeložil Pavel Krummer.
