RECENZE: Jak jsem se zamilovala do jedné české spisovatelky

Román To prší moře mi doporučila Lucka z Martinus.cz a přiznávám, že jsem se na něj moc netěšila, protože víte co, ty české knížky… valná většina z nich mě dost zklamala. Jenže když vám doporučí knížku někdo z knihkupectví, tak si ji přečtete, v takové lidi já mám zkrátka naprostou důvěru. A vyplatilo se mi to.

Dvacetileté Hance se rozpadá svět, když postupně zemřou oba její rodiče. Radka Třeštíková nechává čtenáře pomalu nakukovat pod povrch téhle na první pohled sobecké, laxní a otravné holky, která se jen tak plácá a neví, co se životem. Zjistíte, co vedlo jejího otce k sebevraždě, jak se zamilovala do svého nevlastního bratra, proč se vlastně její matce přihodila autonehoda, kvůli čemu se její babičce přezdívá bláznivá Zora a kdo je ten podivný malý muž, který Hance nedá pokoj. Je to hluboký, temný, dramatický a skvěle propracovaný příběh a já po jeho dočtení měla hroznou kocovinu a bylo mi to málo a chtěla jsem ještě, ještě mnohem víc té skvělé Radky Třeštíkové.

Konečně jsem narazila na knížku, u které se můžu s hlavní hrdinkou ztotožnit. Teda naštěstí jen co se věku a všech těch trablů, co se k němu váží, týče. Na klasické young adult už si většinou přijdu stará a na romány pro ženy zase ještě moc mladá a tímhle typem hrdinky se mi autorka knihy absolutně trefila do vkusu. Pokud je vám kolem dvaceti a už jste vyrostly z teenagerovských let, ale ještě úplně nedospěly do… no.. dospělé ženy, tak to je knížka pro vás, dámy. Ale ani muži se jí bát nemusí, Hanka je dost neholčičí a věřím, že si jí taky zamilujete.

V knize se ve vyprávění střídá 3. osoba a Hančin pohled na věc, občas se vracíme do minulosti a sledujeme životní osudy babičky Zory, Hančiny mámy i otce, její macechy i Aleše, jejího nevlastního bratra. Je to spletité, ale zároveň velice jasně rozdělené a nesmírně čtivé. Na to, jak je ten příběh vlastně tragický, je to docela vtipná a hodně ironická kniha, a to se mi líbilo. Najdete tu spoustu trefných metafor a občas jsem se u ní s chutí zasmála. Jinde mi zas bylo do pláče. A nebo jsem se naštvala na Hanku, že se chová pitomě a taky jsem držela palce Radimovi, ať dokáže překonat své noční můry a vzmuží se… zkrátka a dobře, emocí u čtení bylo spoustu. A to je známka kvalitní knížky. Nenechá vás chladnými.

Není to černobílé a občas bych té Hance nejradši vlepila pár facek, ale ve skutečnosti jsem si ji fakt oblíbila a jen nerada jsem knížku dočítala, protože to znamenalo, že se s ní budu muset rozloučit. Neskutečně mě bavilo, jak spisovatelka dokázala z postav v jedné docela obyčejné české rodině vytřískat tak boží záležitost. Díkybohu Třeštíková napsala ještě jednu knížku, tu si teď budu muset co nejrychleji opatřit. A snad co nejdřív něco dalšího napíše! Její psaní je totiž jako droga, velmi rychle jsem si na něj zvykla a teď mi chybí. Ty dokonale vyvážené knihy s reálnými hrdiny, co jdou s emocemi až na dřeň, mám nejradši.

Autor: Jana Benešová z blogu whatjaneread.com