blog

RECENZE: Jak jsem se zamilovala do jedné české spisovatelky

5.05. 2015

Román To prší moře mi doporučila Lucka z Martinus.cz a přiznávám, že jsem se na něj moc netěšila, protože víte co, ty české knížky… valná většina z nich mě dost zklamala. Jenže když vám doporučí knížku někdo z knihkupectví, tak si ji přečtete, v takové lidi já mám zkrátka naprostou důvěru. A vyplatilo se mi to.

Processed with VSCOcam with f2 preset

Dvacetileté Hance se rozpadá svět, když postupně zemřou oba její rodiče. Radka Třeštíková nechává čtenáře pomalu nakukovat pod povrch téhle na první pohled sobecké, laxní a otravné holky, která se jen tak plácá a neví, co se životem. Zjistíte, co vedlo jejího otce k sebevraždě, jak se zamilovala do svého nevlastního bratra, proč se vlastně její matce přihodila autonehoda, kvůli čemu se její babičce přezdívá bláznivá Zora a kdo je ten podivný malý muž, který Hance nedá pokoj. Je to hluboký, temný, dramatický a skvěle propracovaný příběh a já po jeho dočtení měla hroznou kocovinu a bylo mi to málo a chtěla jsem ještě, ještě mnohem víc té skvělé Radky Třeštíkové.

Konečně jsem narazila na knížku, u které se můžu s hlavní hrdinkou ztotožnit. Teda naštěstí jen co se věku a všech těch trablů, co se k němu váží, týče. Na klasické young adult už si většinou přijdu stará a na romány pro ženy zase ještě moc mladá a tímhle typem hrdinky se mi autorka knihy absolutně trefila do vkusu. Pokud je vám kolem dvaceti a už jste vyrostly z teenagerovských let, ale ještě úplně nedospěly do… no.. dospělé ženy, tak to je knížka pro vás, dámy. Ale ani muži se jí bát nemusí, Hanka je dost neholčičí a věřím, že si jí taky zamilujete.

V knize se ve vyprávění střídá 3. osoba a Hančin pohled na věc, občas se vracíme do minulosti a sledujeme životní osudy babičky Zory, Hančiny mámy i otce, její macechy i Aleše, jejího nevlastního bratra. Je to spletité, ale zároveň velice jasně rozdělené a nesmírně čtivé. Na to, jak je ten příběh vlastně tragický, je to docela vtipná a hodně ironická kniha, a to se mi líbilo. Najdete tu spoustu trefných metafor a občas jsem se u ní s chutí zasmála. Jinde mi zas bylo do pláče. A nebo jsem se naštvala na Hanku, že se chová pitomě a taky jsem držela palce Radimovi, ať dokáže překonat své noční můry a vzmuží se… zkrátka a dobře, emocí u čtení bylo spoustu. A to je známka kvalitní knížky. Nenechá vás chladnými.

Čtěte také  Džinové: Rodinný román o neschopnosti komunikovat

Není to černobílé a občas bych té Hance nejradši vlepila pár facek, ale ve skutečnosti jsem si ji fakt oblíbila a jen nerada jsem knížku dočítala, protože to znamenalo, že se s ní budu muset rozloučit. Neskutečně mě bavilo, jak spisovatelka dokázala z postav v jedné docela obyčejné české rodině vytřískat tak boží záležitost. Díkybohu Třeštíková napsala ještě jednu knížku, tu si teď budu muset co nejrychleji opatřit. A snad co nejdřív něco dalšího napíše! Její psaní je totiž jako droga, velmi rychle jsem si na něj zvykla a teď mi chybí. Ty dokonale vyvážené knihy s reálnými hrdiny, co jdou s emocemi až na dřeň, mám nejradši.

Autor: Jana Benešová z blogu whatjaneread.com