RECENZE: Divočina, Cheryl Strayedová

Kniha Divočina se stala mou první letní závislostí. Každý den jsem se těšila, až se našteluju do horizontální polohy a přemístím se na pacifickou hřebenovku mezi vysoké stromy, hluboké lesy, studené potoky i vysušené pouště. Jen těm chřestýšům bych se vyhnula obloukem. Člověk by řekl, že číst 400 stran o tom, jak jedna šestadvacetiletá holka šlape divočinou bude stejně záživný, jako číst Vojnu a mír, ale opak je pravdou. Četli jste s námi?

Cheryl je hrdinka, ke které si musíte najít cestu. Holka, která se po smrti mámy, o které mluví jako o lásce svého života, utrhne ze řetězu a vrhne se po hlavě do sebedestrukce. Podvádí manžela snad až z trucu a opájí se na umělé heroinové euforii následované nepříjemným absťákem. Babrá se v minulosti a neumí jít dál. Až jednou v obchodě zahlédne průzračnou modrou hladinu horského jezera na obálce turistického průvodce. Vybere si cestu s obří krosnou jako své vykoupení a vydá se na Pacific Crest Trail – stezku, která se táhne od Mohavské pouště přes celou Kalifornii a Oregon až do státu Washington.

Bez zkušenosti, s nesmírně těžkým batohem plným zbytečností a s o číslo menšími botami se vydává do hor. Pozorovat, jak se zbloudilá Cheryl mění v ženu s každým ztraceným nehtem na noze, je poučné. I když byste ji někdy nejradši zatřásli rameny a řekli, ať se vzpamatuje. Americkou přírodu líčí něžně a laskavě a vám se bude nejspíše chtít zahodit veškeré technologické vymoženosti, poprvé v životě si koupit pohorky, krosnu a všelijaká ta multifunkční, odlehčená udělátka z outdoorového obchodu, kterým jste možná kdysi dávno opovrhovali, a vydat se tam taky. Jen proto, abyste mohli být sami se sebou.

Knížka je skvělá tím, že skoro cítíte vůni mokré hlíny nebo tmavomodrých borovic. Cheryl po cestě potkává také různé další cestovatele a skrze jejich drobné příběhy poznáváme hřebenovku zase o něco lépe. Zajímavé jsou nejen motivace mnohých adrenalin junkies na tak náročný trek vyrazit, ale také obyčejné životy kolemjdoucích výletníků, kteří se samotné cesty po hřebenovce neúčastní. Dojemná scéna s malým zpívajícím chlapečkem a lamou mi zůstala v hlavě ještě dlouho.

Divočina je kniha o tom, že ženy mají tuhý kořínek, i když se zdá, že se každou chvíli musí rozletět na kousky. Je o vytrvalosti, pokoře a schopnosti nevzdat se v nejhorším. Její síla je i v pocitu, který ve vás zůstane – pokud ji čtete v horkém tepajícím velkoměstě stejně jako já, budete noci pod hlubokým nebem sebeironické, někdy lehce ukňourané, ale zároveň odhodlané Cheryl velmi závidět.

Autor: Thea, blog mintyfinty.cz