blog

Pan Pětiletý vypráví dechberoucí příběh o svém Pokoji

20.03. 2016

Mé první setkání s Emmou Donoghue proběhlo právě díky románu Pokoj, který mi doporučila kamarádka a ačkoliv jsem se na román vyprávěný z pohledu pětiletého kluka dívala skrz prsty, nakonec jsem musela kapitulovat. Je to jedna z nejlepších knih, s jakými jsem měla tu čest. Vaše smůla, jestli ji minete bez povšimnutí.

Pokoj

Spisovatelka Emma Donoghue pochází z Irska. Má doktorát z anglické literatury a na svém kontě několik románů, povídek, dramat a literárněkritických textů. Proslavila se zejména díky Pokoji, za který obdržela Irish Book Award. Oprávněně. Už dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká kniha psychicky tak vyždímala a s pusou dokořán bych ji hltala v podstatě bez přestávky. Jack a jeho Mami žijí v Pokoji odjakživa. Pro Jacka představuje celý svět – Postel, Umyvadlo, Vikýř – to všechno je pro něj důvěrně známé a milované. Za Pokojem není nic, pouze Vesmír a to, co se objevuje v Telce, je všechno vymyšlené.

Velmi brzy čtenáři dojde, jak se věci mají; ženu zavřel do Pokoje, jímž je ve skutečnosti zahradní kůlna, psychopat, který ji pravidelně znásilňuje už sedm let. Jack mu příznačně přezdívá Čert, bojí se ho, schovává se před ním do skříně. Čert jim na druhou stranu ovšem nosí jídlo a tzv. „nedělní dárky“, tedy ovoce, oblečení a další nezbytnosti. Někdy se ovšem Čert rozčilí a rozhodne se potrestat je – například tím, že vypne elektřinu. Mami postupně dochází, že je nejvyšší čas na zoufalý pokus o únik z toho šíleného pekla mezi čtyřmi stěnami.

Kniha je rozdělena do tří částí; první zahrnuje především to, jak probíhal každodenní život dvou obyvatel Pokoje, druhá popisuje jejich útěk a třetí ukazuje jejich adaptaci na svět tam Venku. Nečeká na vás jednoduše happyend, a proto vysvobozením z Pokoje příběh nekončí. Z devatenáctileté bezstarostné studentky se stala šestadvacetiletá matka, celý svět s nadšením hltá jejich nevšední příběh a dělá z toho senzaci, všichni kladou nevhodné otázky, rodina se změnila, lidé se změnili, všechno se změnilo. Jack se snaží, seč může, aby se přizpůsobil, ale mezi řádky čtenář rozpoznává touhu vrátit se zpátky, do světa, ve kterém dokonale ovládá všechna jeho pravidla – zpátky do Pokoje.

Čtěte také  Přísně tajný spolek svérázných čarodějek: Kouzelné čtení k odpolednímu čaji

Pokoj

Psychologicky dokonale propracovaný příběh s výjimečnými charaktery, čtivý, napínavý, originální; marně hledám něco, co by se mi na téhle knize nelíbilo. Není to mainstreamová četba, která zaujme masy a jistě se najdou tací, pro které to prostě nebude to pravé ořechové. I já jsem ze začátku krčila nosík nad tím, že mi má knihu odvyprávět pětiletý kluk i se všemi svými přeřeky a naivním nahlížením na vše kolem sebe, ale řeknu vám, opět se potvrdilo to, co bych už dávno měla vědě. Děti jsou daleko moudřejší než dospělí a vidí i věci, kterých si my dospěláci nevšímáme.

Tahle knížka je strašně skvělá, ale asi jí jen tak leckomu nedoporučím. Ovšem pokud tak učiním, pokud se někde potkáme a já vám řeknu „Přečti si Pokoj!“, znamená to, že o vás mám opravdu vysoké mínění. Emma Donoghue si za tuhle knihu nezaslouží nic jiného než obdiv.