blog

RECENZE: Bez šance

2.04. 2016

Víte vy co? Díky vašim příspěvkům do soutěže Chceme vaše recenze! se nám chce číst ještě víc než jindy. Proč? No protože o knihách různých žánrů umíte krásně psát (a ostatně i čtení vašich recenzí je fajn zážitek). “Kniha Bez šance potrápí vaše filozofické mozkové závity”, píše například Dominika ve vítězné recenzi novinky od Neala Shustermana. Čtěte, co ji na knize zaujalo – a taky se zapojte 😉

bez sance_ig

“Je lepší být mrtvý, nebo rozpojený?” To je základní filozofická otázka, nad kterou jistě budete přemýšlet i Vy sami, pokud se pustíte do čtení Bez šance. Hlavní hrdiny svede dohromady svízelná situace, ve které by se nikdo z nás nechtěl ocitnout – všichni tři měli totiž jít na rozpojení. Co to ale vůbec je to rozpojení? Je to důsledek střetu zastánců práva na život a zastánců práva volby. Ve společnosti jsou zakázány potraty, ale pokud dítě nechcete, v rozmezí 13 až 18 let jeho věku se ho můžete zpětně “humánně” zbavit.

Kniha má bezesporu zajímavý námět, je napínavá a jako u každé klasické dystopie, má i zajímavé uspořádání společnosti. Ač se Bez šance řadí mezi knihy pro mladé, své si v ní najdou i starší čtenáři. Nejenže má příběh spád a nutí vás číst dál a dál, jak to se všemi dopadne (budou rozpojeni? nebudou?), ale vyvolá ve vás přemýšlivou náladu. Za mě musím říct, že to se žádnému autorovi v mém případě už hodně dlouho nepovedlo. Začnete přemýšlet nad tím, jak byste se cítili, kdybyste věděli, že se vás vaši rodiče můžou kdykoliv zbavit a legálně z vás udělat “nedobrovolného dárce orgánů”. Je lepší být mrtvý, nebo rozpojený? Co se vůbec po rozpojení děje s lidskou duší? Nafoukne se do obřích rozměrů, aby obsáhla veškeré příjemce částí svého původního těla?

Čtěte také  Anatomie rodu: Strhující románová mozaika

Na konec musím pochválit obálku, která je tak originální, že naprosto “vystupuje z davu” ostatních knih. Navíc se ke knize 100% hodí svou tematikou. Takže abych to shrnula: Bez šance rozhodně stojí za přečtení. Nebudete se nudit a aspoň trochu potrápíte své filozofické mozkové závity. 🙂

Autorkou recenze je Dominika Tlapáková.