blog

Komiks pro dospěláky s duší dítěte

12.05. 2016

Nikdy jsem nebyla moc „komiksová“, ale v poslední době se do knižního světa narodila celá řada báječných komiksů – Úsměv, Zátopek, Sochař, Hilda a spousty dalších, kterým nedokážu odolat. Pojďme se teď blíže seznámit s Hildou.

hilda

Luke Pearson je jedním z nejznámějších britských tvůrců komiksu. Jeho příběhy jsou v tamních končinách mnohem populárnější než u nás a jsem ráda, že díky nakladatelství Paseka se teď jeho jméno pořádně zapsalo českým čtenářům za uši. S Hildou se v Pasece vskutku pomazlili – je krásná jak na pohled, tak na omak – a spojili v ní dohromady dva Pearsonovy příběhy, Hilda a Troll a Hilda a Půlnoční obr.

Sympaticky velká kniha asociuje okamžitě dětskou četbu, ale věková omezení u Hildy neplatí. Pokud jste stejně jako já věčné dítě, snílek a rádoby dospělák, který má častokrát pocit, že si na tu dospělost jen „hraje“, tak se do Hildy zamilujete na první pohled. Ve dvou příbězích modrovlasé holčičky a stvořeníčka Větvíka se snoubí severská mytologie, vtipné postřehy a neodolatelná prostořekost. Atmosféru dokreslují půvabné ilustrace a nadpřirozené bytosti, které naprosto přirozeně zapadají do každodenní reality a vás ani na chviličku nenapadne zarazit se nad tím, že všude kolem domu Hildy a její maminky žijí droboučcí elfové. Nebo že za Hildou domů přijde troll. Nebo že má její lištička malinkaté parůžky.

Hilda

U téhle knihy bych se nejraději donekonečna rozplývala nad tím, jak je úžasně roztomilá. Přečtenou ji sice máte asi tak za patnáct minut, ale stejně se k ní budete pořád vracet kdykoliv si budete chtít odpočinout od toho stresujícího dospěláckého světa. S Hildou nic není nemožné a všechno má dobrý konec – přesně tohle potřebuje dospělák, když přijde po těžkém dni domů z práce. Na tomhle komiksu je strašně znát, že Pearsona prostě baví malovat a do typických komiksových bublin zcela přirozeně přidává věty, jenž jsou jednoduché, milé a zábavné. Nesnaží se být za každou cenu moudrý, procítěný, dramatický, napínavý či dojemný, všechno tohle tak nějak samo vyplyne, častokrát spíš z obrázků než z dialogů. Ani se nenadějete a vší silou držíte palce dvěma obrům, aby se jim podařilo dát to spolu dohromady.

Čtěte také  Trápení všeho druhu: Příběhy všedního života, ve kterých pravděpodobně poznáme sami sebe i své blízké

Je tedy velmi pravděpodobné, že pokud tuhle knihu pořídíte své ratolesti, nakonec vás bude bavit stejně, nebo možná ještě mnohem víc. Vsadím se, že děti z ní budou taky nadšené, ale z pohledu toho „rádoby dospěláka“ vám můžu dát čestný skautský, že jakmile Hildu uvidíte, otlapkáte si ji a očmucháte tu vůni nového papíru, už ji prostě z ruky nedáte. A ve vaší knihovně bude navždycky dělat velkou parádu.