Teheránští andělé pro milovníky magického realismu

Poprvé jsem ji uviděla u stánku Slovartu na Světu knihy a půvabná obálka mě úplně okouzlila. Andělé nad Teheránem, magický realismus kombinovaný s pohádkami tisíce a jedné noci.

Román od Giny Nahai, iránské spisovatelky žijící v Americe, u nás poprvé vyšel už v roce 2001. Po šestnácti letech jej znovu oprášilo nakladatelství Slovart a je to dobře, jsem ráda, že mi díky tomu tento příběh neunikl. Andělé nad Teheránem jsou jako stvoření pro všechny milovníky magického realismu, zvláštních a neuchopitelných příběhů, jenž se odehrávají v realitě, ale přece se za nimi ukrývá magie. Tohle je něco přesně pro mě!

Jedné hvězdné noci uvidí malá Lili svou matku Roxanu vzlétnout z balkonu a zmizet do tmy. Kam odlétla? Proč opustila svou dceru? Lili se rozhodne svou matku vypátrat. Gina Nahai líčí v mnohovrstevnatém románu osudy celé jedné ženské linie, v podstatě takovou rodinnou ságu, mapuje celý Roxanin život, aby čtenáři pochopili, jak se ocitla na balkonu a jak to, že vzlétla. Kouzlo? Zázrak? Prokletí? Něco málo vám autorka poodhalí, ale spoustu si toho budete muset domyslet sami.

Tuhle knížku bych určitě nevnucovala někomu, kdo si potrpí na dramatické thrillery s úsečnými dialogy a akčním napětím. Doporučila bych ji někomu, kdo má rád romány Gabriela Garcíi Márqueze a zamlouvalo se mu Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender. Takoví lidé jistojistě Anděle nad Teheránem dokáží ocenit. Všimnou si, jak dokonale propracované je to dílo, kolik je v něm poetiky, fantazie, ocení jeho pohádkový šmrnc. Velmi typické je pro tuto knihu rozplétání životních osudů jednotlivých postav, a to v podstatě všech, se kterými se hlavní hrdinka Roxana potká (a vlastně i těch, které nepotká). Dozvíte se tak celou rodinnou historii i naprosto nedůležitých vedlejších postav, což je ze začátku trochu únavné a máte pocit, že vás spisovatelka Nahai zbytečně zdržuje, ale nakonec si na to chtě nechtě zvyknete, k tomuhle příběhu to vlastně docela pasuje.

I tak bych ale ocenila, aby se pár odstavců z příběhu osekalo a on tak nabyl trochu svižnějšího rázu a lépe odsýpal. Chyběl mi v něm nějaký prvek napětí, drama či tajemství, které bych nutně potřebovala odhalit, aby se mi stránky snáze otáčely. Trochu se bojím, že ti, které neuchvátí kouzlo Teheránu dvacátého století, budou z knížky zklamaní. Protože to pozlátko – stará krásná doba připomínající pohádky tisíce a jedné noci, podmanivé šustění křídel, báje a zaříkadla předávaná z generace na generaci – to je to, co pro mě činí knihu neodolatelnou.