blog

Funny Story: Emily Henry a její moderní rom-com – sentimentální, klišovitý, a realistický

Emily Henry rozluštila kód moderního romantického románu svými žánrově přesahujícími knihami, a tento rok vydala již v pořadí devátou knihu, Funny Story. Co z Emily Henry dělá hvězdu rom-comů? A jak si vedle jejích ostatních děl vede Funny Story?

Emily Henry a tajná přísada jejích románů

S Emily Henry jsem se poprvé setkala před dvěma lety, a od té doby je pro mě autorkou, na jejíž knihy netrpělivě čekám. Nikdy předtím jsem si nelibovala v romantické literatuře, jen v rom-coms filmového formátu, vydaných mezi lety 2000 a 2010. Tedy v takzvané klišé klasice. Jakmile jsem ale zhltla Beach Read (v češtině vyšla jako Letní sázka), uvědomila jsem si, že někdy potřebuji oddych od těžkopádných knih nebo těžko stravitelných témat; a ráda uniknu do světa znovu se opakujících romantických literárních motivů.

Jenže Emily Henry nepíše jen tak nějaké zaláskované příběhy. Její knihy vyznačuje skvěle propracovaná anatomie postav a mnohovrstevnatý příběh, který má spád a postupně odhaluje nejrůznější zvraty. Spousta čtenářů teď asi bude argumentovat tím, že příběhy o lásce jsou předvídatelné. A ano, většina děl (potažmo i filmů) se odvíjí podle již předepsaných leitmotivů, které ale v tom lepším případě tvoří jen část celku. Jak píše sama Henry, jde jí o zkoumání – prototypů postav, rozdílů, všech typů (šťastných) konců, kterých se různí lidé mohou dočkat. Její styl je jedinečný i tím, že neustále překračuje hranici mezi literární fikcí a romantickou literaturou. Zaměřuje se na pevnou dějovou linii, zatímco romantika se odehrává někde v pozadí, postavy jsou propracované a ve svých osobnostních rysech konzistentní, nebrání jim ale v rozvoji a změnách – nejsou vytesané z kamene.

I přesto, že rom-coms miluji právě pro humor, předvídatelnost a občasné protočení očí, myslím, že to, co dělá romány Emily Henry tak oblíbenými, je její propracovaný styl psaní a široký záběr témat, se kterými se čtenáři mohou identifikovat.

Postavy s minulostí, aneb Funny Story

V jejím nejnovějším románu Funny Story dostane knihovnice Daphne kopačky od svého nastávajícího manžela a nastěhuje se k bývalému příteli jeho nové přítelkyně, Milesovi. Tak začíná její nový příběh – opuštěná v zálivu Waning Bay v Michiganu, bez přátel nebo rodiny, ale s vysněnou prací dětské knihovnice. Kniha se vine jak jejím rostoucím přátelstvím a vztahem s Milesem, ale také se pozastavuje nad různými lidskými problémy, strachy a vším tím, co si člověk v dospělosti nese s sebou – ať už to jsou hezké vzpomínky, anebo naopak právě události, které nás nutí našlapovat opatrně.

Čtěte také  U jezera: Kvalitní sonda do nefunkční rodiny

Funny Story využívá klasických motivů, které známe z nespočtu jiných romantických komedií: protiklady se přitahují, roommates-to-lovers a fake dating (tedy ze spolubydlících milenci a randění naoko). Emily Henry čtenářům báječně představuje romantickou linku příběhu – rozesměje vás, možná se zamilujete do jednoho z hrdinů, občas protočíte oči, ale hlavně se od stránek nebudete moci odtrhnout.

Zároveň ale do příběhu přidává to, co dělá její knihy tak speciálními. Postavy nejsou jednolité, a mění se – vlivem ostatních lidí, ale také plynutím času a okolnostmi. Prožívají si smutky, jsou konfrontovány se vzpomínkami, komunikují nedokonale (až někdy máte chuť s dotyčným zatřást), a tak i realisticky. Henry také umí nádherně vykreslit krajinu, Funny Story se odehrává v malém městečku Waning Bay u Michiganského jezera. Jako čtenář*ka se dostáváme do místní knihovny, kavárny, kterou Daphne navštěvuje skoro denně, Milesovy vinárny, a na nespočet pláží. I to celé vyprávění dělá realistickým – město, kde lidé chodí do práce, na večeři, setkávají se na hraní pokeru, nebo plánují výlet na kajacích při východu slunce. Tak důvěrně poznáváme prostředí vyprávění, idylické pláže a svět, ve kterém se postavy pohybují ve své každodennosti.

Konec dobrý, všechno dobré? Ne tak docela…

I přesto, že většina romantické literatury končí dobře, cesta k takovému rozuzlení není jednoduchá a je charakterizována nepříjemnostmi, nedorozuměním a kompromisy. Reflektuje tak realitu a to, že pro každého ten pomyslný šťastný konec bude vypadat trochu jinak. „[Romantické romány Emily Henry] se vyznačují mnoha typickými znaky žánru – rozkvétajícími románky, idylickým prostředím a šťastným koncem. Její postavy však také prožívají smutek, zradu a osamělost. Zjistila jsem, že je opravdu těžké napsat přesvědčivý milostný příběh, ve kterém by se nerozebíraly emocionální jizvy hrdinů a hrdinek.“ (překlad z rozhovoru s autorkou).

Čtěte také  Julie Caplin: Romantika je univerzální, všichni ji známe a všichni jí rozumíme

Emily Henry a její literární vesmír

A bonus pro všechny knihomoly? Skoro všechny postavy knih Emily Henry se také pohybují v literárním světě. V Letní sázce jsou January a Augustus spisovateli, Poppy z Alex, léto a já je autorka cestopisů, zatímco Knihomolové Nora a Charlie pracují jako literární agentka a redaktor. A pokud nepracují v literární branži, jsou zarytými a vášnivými čtenáři, jako třeba v Happy Place.

Emily Henry je královna rom-comů a to zaslouženě. Její ztvárnění (postav, krajiny a celého příběhu) je autentické a zachycuje široký záběr témat, strastí a možností, jak život může plynout, přičemž svým čtenářům dává prostor se do jejích postav nejen zamilovat, ale také se v nich vidět – a tak s nimi i soucítit.

Karolína Richterová

Karolína přispívá články na martinusácký blog, sdílí knížky na svůj instagram a doporučuje je všem okolo sebe. A to protože úplně nejraději čte, nebo píše: to nejlépe někde venku, vyhřívajíc se na sluníčku. V mezičase ale také ráda plete, běhá, nebo hraje tenis. Nedá dopustit na Lásku za časů cholery, knihy Annie Ernaux a zhruba stovky dalších oblíbenců.

Příspěvky autora