#ChcemeVaseRecenze: Spálená obloha

Je tu další vítězná recenze v rámci naší výzvy Chceme vaše recenze! Tentokrát v ní Jana hodnotí knihu Spálená obloha Gilly MacMillanové. „Těšila jsem se na každou novou kapitolu, musela jsem číst dlouho do noci, nemohla jsem se odtrhnout,“ píše. Nechte se nalákat na tento mimořádný thriller. A taky se zapojte a vyhrajte knihy 😉

Po dlouhé době jsem se naprosto ztratila v knížce. Spálená obloha mě totiž dostala. Dlouho jsem nečetla knížku s takovou chutí, těšila jsem se na každou novou kapitolu, musela jsem číst dlouho do noci, nemohla jsem se odtrhnout.

Tento temný psychothriller osloví asi hlavně matky, jen ty se dokáží plně vcítit do situace, protože jde o unesené dítě. Děsivé, že. A jakoby nestačilo, že se Rachel ztratil její malý chlapeček, zdá se, že jsou všichni proti ní. Mě příběh pohltil už na straně 29, kdy mi skutečně přeběhl mráz po zádech. A vlastně tam ten nepříjemný pocit celou dobu zůstal.

Líbil se mi styl vyprávění, příběh je popisován střídavě ze dvou pohledů – matky Rachel a vyšetřovatele Jima, navíc je kniha proložena přepisy ze sezení Jima s psycholožkou, nebo články z blogu www.kdejebenedictfinch.wordpress.com. Nepůsobilo to nijak rušivě, naopak si myslím, že všechno toto dělá knihu trošku odlišnou od ostatních.

Kniha není na čtení nijak náročná, nemusíte nad ní do hloubky přemýšlet, abyste ji pochopili, ale je určitě poutavá. Stylem psaní mi kniha trochu připomíná Dívku ve vlaku, která se taky četla sama, ale Spálená obloha byla mnohem lepší. Věřím, že po přečtení budeme zase o něco obezřetnější, budeme víc hlídat svoje děti a budeme mít zas o něco větší strach. Právem.

Neřekl nikdo, že ty oči smělé
čekají na poučení?
Nevaroval, jak přezoufale
létají můry v plameni?
Varoval bych tě, ale starý jsem,
mluvíme každý jiným jazykem.

Autorkou recenze je Jana Chlupová.