blog

Naučte se zaujmout své publikum

4.08. 2016

Taky jste už měli ten sen, že se najednou ocitnete na pódiu před sálem plným lidí, kteří od vás něco očekávají a vy jste zapomněli, co máte říkat, netušíte, co se po vás chce, nebo jste v nejhorším případě úplně nazí? Mám dojem, že po přečtení knihy Přednášejte jako na TEDu už vám taková noční můra nehrozí.

Chris Anderson je hlavním tvůrcem světoznámých TED konferencí, na kterých spíkři z celého světa dokazují, jak je důležité, inspirující, zábavné, motivující a podnětné mluvit k lidem. Dal dohromady knihu, jenž shrnuje tu nejpodstatnější teorii k tomu, aby vaše přednáška, proslov nebo klidně jen rozhovor byly právě takové – důležité, inspirující, zábavné, motivující a podnětné.

Když mi bylo dvanáct, pronášela jsem proslov na konci páté třídy. Koktala jsem a zadrhávala se, ale moji rodiče slzeli dojetím a mně se hrozně líbilo, že jsem v někom vzbudila emoce (že je to prostě jen tím, že jsem jejich malá holčička, to mi tenkrát nedocházelo). Až ve dvaadvaceti, o deset let později, jsem si začala pouštět TED talks online a bylo to milionkrát lepší než další nekonečný seriál. Sledovala jsem, jak lidi mluví o svých vášních, úspěších, cílích, objevech, motivacích a překonávání sama sebe a bylo mi jasné, že ve všech těch lidech dřímají velcí řečníci, že to není jen příběhem jako takovým, ale tím, jak ho umějí podat.

Tohle vás ta kniha nenaučí. Nikdy nemůžete být takoví, pokud nemáte příběh a talent a příležitost. Pokud si Přednášejte jako na TEDu koupíte s tím, že toužíte být spíkrem na další konferenci, budete strašně zklamaní. Ovšem pokud si ji pořídíte proto, že na sobě chcete tvrdě makat a tam, kde právě měníte svět, zazářit, tohle je to pravé pro vás. A je úplně jedno, jestli měníte svět tím, že přednášíte na pracovní poradě, nebo právě udílíte lekci svým dětem.

Čtěte také  Legendy a latéčka: Fantasy, kde se místo mečů bojuje s kávovarem

Přednášejte jako na TEDu je vzezřením překvapivě nevýrazná kniha – nudná obálka, nevzhledný formát, nepříliš kvalitní paperback. Nic, co by vás na první pohled oslnilo, asi jako když přijde vcelku obyčejná ženská v šedém tričku na pódium a stoupne si na bednu. Ale pak začne mluvit a je to Amanda Palmer a je naprosto dechberoucí – takhle to vypadá, když tu knihu otevřete. Je nabitá užitečnými informacemi podloženými příběhy z konferencí, skutečnými příběhy, které Anderson prožil a ze kterých se něco naučil. Protože ač to tak třeba na první pohled nevypadá, tak žádná z přednášek není úplně dokonalá, ke každé se váže nějaká vtipná historka, technické problémy, vizuální nedostatky a z každé se můžete poučit propříště.

Píše o všem, o čem jsem si jen dokázala představit, že ke skvělému přednášení patří – teorie rétoriky jako takové, řečnické styly, hledání leitmotivů, improvizace, vizuální pomůcky, dresscode, mentální trénink. O této knize jsem měla trochu pochybnosti, říkala jsem si, proč to sakra Anderson všechno neudělal formou videí, když tu jde koneckonců o mluvení? Ale nakonec jsem ráda, že tuhle neocenitelnou pomůcku mám v papírové podobě a je to jedna z nejvíc nakopávacích a užitečných učebnic, které vlastním.

Chris Anderson je vtipný a čtivý, má drajv a elán, který mu závidím, ale není to spisovatel, je to řečník a v tom textu je to znát. Jeho psaní postrádá lehkost a přirozenost (nebo je to českým překladem?) a nic jiného, než právě tuhle knihu, bych si od něj asi přečíst nechtěla. Ale koneckonců, kdo by si kupoval seberozvojovou knihu pro výjimečný literární zážitek? Tohle si koupíte, protože se chcete vylepšit a pokud chcete zdokonalit své rétorické dovednosti, doporučila bych vám tohle a klidně za to dám svou ruku (dokonce pravou) do ohně. Doufám, že budu mít příležitost si Andersonovy rady vyzkoušet v praxi.

Čtěte také  Pohodová produktivita: Kniha, která vám produktivitu nastartuje „bezbolestně“

Taky varuji, že po dočtení knihy budete mít nutkání pouštět si všechna videa z TED konferencí do dlouhých nočních hodin. Pokud nevíte, čím začít, pusťte si mé oblíbené – klikám na ně vždy, když mám chuť se dojmout. Ann Morgan se rozhodla, že za rok přečte jednu knihu z každé země na planetě, spisovatelka a zpěvačka Amanda Palmer rozjela crowdfundingovou kampaň a Danielle Feinberg, kameramanka z Pixaru, si splnila svůj dětský sen. A o čem byste chtěli mluvit vy?