Fotografové vzpomínek: Japonské čtení, které vás pohladí po duši

Představte si, že se probudíte v neznámé místnosti. Vítá vás cizí muž, který vás z nějakého důvodu zná jménem. Zve vás do fotoateliéru. A vzápětí se dozvíte, že se nacházíte v přechodné stanici mezi životem a smrtí. Šokující? Trochu. To ale není všechno! On vás navíc zaúkoluje: máte se probrat krabicemi plnými fotek dokumentujících váš život a vybrat ty, které vám budou před odchodem do onoho světa promítnuty. A přesně s touhle půvabnou myšlenkou si Sanaka Hiiragi v knížce Fotografové vzpomínek krásně pohrála.

Autorka vás nicméně neokouzlí pouze svou představivostí. Zasáhnou vás i osudy postav, které se ve fotoateliéru objeví.  Jsou všehovšudy tři – letitá dáma, drsný chlap z podsvětí jménem Jakuza a jedna smutná mladá slečna. Přestože jsou tyto příběhy vyprávěny velice prostě – žádné zdlouhavé filozofování – všechny do jednoho o něčem vypovídají. O okamžicích, které nás formují. O lidskosti, o povahách lidí a dobru v nich.

Tahle neobyčejná próza je milá i smutná zároveň. Vyvolá ve vás pocity nostalgie. Krásy. Pomíjivosti. Budete si pokládat otázky typu: „Které fotky bych asi tak vybrala/a já?“ Zamyslíte se nad svým životem. Na čem opravdu záleží? A na čem ne? Je to přesně ten typ čtení, který vás nenápadnou formou přiměje o podobných věcech uvažovat.

Fotografové vzpomínek mají podobný esprit jako knížky ze série Než vystydne káva Toshikazu Kawaguchiho nebo nedávno publikovaný, byť možná ne až tak profláklý titul Genkiho Kawamury Kdyby ze světa zmizely kočky. Četli jste něco z toho? Já ano a přiznám se, že mám na podobné typy příběhů slabost – a pokud to cítíte stejně, možná, že by se vám tahle japonská jednohubka mohla trefit do nálady.

Máte chuť přečíst si útlou knížku na dvě odpoledne, která vás pohladí po duši? Tady je. Fotografové vzpomínek představují čtení, které je zároveň drsné i laskavé. Snové, a přesto pravdivé. Jednoduché, a přece hluboké. Tak si ho vychutnejte!