blog

Nudná fakta se v Grombířově podání mění na dechberoucí vyprávění

Čtvrtek 22. prosince 2016 18:37
Čt 22.12. 2016 18:37

Někdo mi prosímvás dejte pár facek, až zase budu nad přečtením nějakého nového českého románu váhat delší dobu. Váhat netřeba. Konec roku je vskutku úžasná jízda, co se kvalitních knih týče, posledních pár nocí jsem probděla s debutem Jedničky a nuly od Tomáše Grombíře.

Jsem počítačový antitalent, tzn. všechno řeším restartem počítače a spíš než na pakety, DNS služby a POP3 protokol věřím na malé, neviditelné kouzelné skřítky, kteří každou informaci třídí a posílají na to správné místo. Přesně to je důvod, proč jsem potřebovala román Jedničky a nuly. Syrový a s typicky nahořklým českým humorem, dramatický a napínavý, napěchovaný skutečnými informacemi z onlajnu, funkčně zasazenými do vymyšleného příběhu jednoho ajťáka, který se navzdory všem předpokladům stal bohatým a úspěšným manažerem, jenž se snaží najít své místo ve světě a v náruči té správné ženy.

Ale nebojte, Adrianův příběh rozhodně zaujme i ty, kteří mají poněkud reálnější pohled na to, jak funguje internet. Věřím, že pro každého bude lákavé si nostalgicky zavzpomínat na první velké počítače osmdesátých a devadesátých let, na své první připojení k internetu, na založení své první e-mailové adresy, na zjištění, že internetový vyhledávač vám vyhledá doopravdy všechno. Z technického hlediska tu najdete asi tak milion zajímavých informací o Yahoo!, Googlu, Facebooku, eBayi a spoustě dalších velkých internetových společností. Jsou to fakta, která by mi připadala nudná na Wikipedii, ale v Grombířově podání se mění na dechberoucí vyprávění. Autorovi se to vkusně podařilo našroubovat na život hlavního hrdiny Adriana, namontovat jednoduchou detektivní zápletku a knihu ještě vyšperkovat několika hlubokými úvahami o nynější potřebě sdílet se všemi své zážitky, být neustále online a o dopadu sdílených dat na celou společnost. Klobouk dolů.

Kniha jako prvotina má své mouchy, zápletka mezi partnery společnosti, ve které Adrian pracuje, je občas zbytečně prvoplánová a některé postavy se ke konci knihy zdají být karikaturami sebe samých. Setkání se Zuckerbergem a Thielem mi připadalo lehce křečovité; to je smutný úděl knih, které se snaží nakombinovat realitu s vymyšleným příběhem, vždycky v nich narazím na něco, co je nedomyšlené a krapet přes čáru. V případě Jedniček a nul je to určitě Zuckerberg. Jsem ráda, že Steve Jobs a Elon Musk chybí 🙂

Vzhledem k tomu, že tohle jsou jen takové maličkosti a taky vzhledem k tomu, jak neskutečně čtivá tahle prvotina byla, jsem ochotná jí všechno prominout. Promíjím jí dokonce i to, že mi připravila pár probdělých nocí, protože jsem ji zkrátka nemohla jen tak odložit a jít spát, když se Adrian připravoval na největší investici svého života, nebo vysvětloval, proč by bylo výhodné odkoupit akcie Facebooku. Vskutku mě to bavilo. A pokud vy si aspoň občas prolistujete Forbes, upřednostňujete víc příběhy, které se odehrávají na Václaváku před těmi cizokrajnými a není vám jedno, co se kolem vás děje, Jedničky a nuly jsou možná přesně tím pravým, co si teď chcete přečíst.

Náš Instagram