Známe nominace na Magnesii Literu 2017
Rok se s rokem sešel a přiblížilo se předávání výročních cen Magnesia Litera. 16. ročník si stejně jako v předchozích letech klade za úkol podporovat a zpopularizovat kvalitní knihy, a to jak české, tak zahraniční. Pojďme se teď společně podívat, jaké knihy se těší nominaci na tuto prestižní literární cenu!
Litera za prózu
Jezero (Bianca Bellová)
Rybářská vesnice někde na konci světa. Jezero, které vysychá a zlověstně obnažuje břehy. Muži mají vodku, ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic, jen bábu s tlustýma rukama. Nami nemá nic, jen život před sebou: první lásku, o kterou ho připraví ruští vojáci, a pak všechno to další. Ale když život začne na úplném konci světa, možná že skončí na jeho začátku. Tento příběh je totiž starý jako lidstvo samo. Je to pouť hrdiny, chlapce, který se na cestu vydá jen s uzlíčkem nervů a kabátem po dědkovi. Musí jezero přeplout, obejít a nakonec se potopit na jeho dno pro největší tajemství.
Voliéry (Zuzana Brabcová)
Málokdo z české literatury se dokázal hlídat tak důsledně, aby nepsal zbytečně. A málokdo do svého psaní investoval tolik ze svého života jako Zuzana Brabcová. Dokladem je i její finální kniha Voliéry — intimní deníková výpověď o neuroticky přecitlivělém vnímání světa kolem nás. Jako v jejích předchozích dílech, i zde uhrančivě působí práce s jazykem, pulzujícím od strohého záznamu po výsostnou metaforičnost, od lyrických poloh až po vulgárnost, obnažujících motivy osamění a ztracenosti ve světě, který přestal dávat smysl. Záznamy každodennosti se tu posouvají k obecným, symbolickým, výpovědím. Nefilozofují, ale šokují obnažováním grotesknosti — jako by přítomnost generovala už jen černý humor, bizarnosti, nadutost a prázdnotu. Poutník provedl inspekci světa a nemá se kam uchýlit. Ráj srdce, vlastního nitra, už není. Voliéry jsou černou perlou.
Ratajský les (Aleš Palán)
Staré zločiny jsou dávno promlčeny. Zapomněli na ně snad i jejich dřívější aktéři z padesátých. Už nechtějí převrátit svět jako kdysi, stačí jim dožít stranou a v klidu. Jsou tu ale také ti, kteří jsou přesvědčeni, že pachatelé zločinů by v klidu žít neměli, že na zaplacení viny není nikdy dost pozdě. Ratajský les v Posázaví se stal v lednu 1952 místem vraždy. Na hromadě klestí zde byla nalezena komunistická funkcionářka Anna Felbabová s prostřelenou hlavou. Rudá justice odpověděla na její smrt nekompromisně a propaganda jí propůjčila vlastní interpretaci. Znovu tekla krev, vinných i nevinných, na starou křivdu se navršily křivdy nové… Prošlo víc než půl století, a spravedlnost se nedostala ke slovu. Na její místo tak nastupuje msta a kolo násilí se znovu roztáčí. Ratajský les čeká na svou poslední oběť.
Všechno je jenom dvakrát (Michal Přibáň)
I když se vydáte po vlastních stopách, sami sebe nenajdete. Román o návratech a neshledáních.
Novinář Pavel Klimeš se na prahu středního věku rozvádí, ztrácí rodiče a snaží se najít nové životní cesty i cíle. V tísnivé bilancující atmosféře se uchyluje ke vzpomínkám na kamarády, s nimiž v dětství trávil každé léto na horské chatě v Krkonoších. Na společné dovolené tehdy jezdíval i otcův kolega Milan Knot, který však v polovině 70. let podepsal spolupráci se Státní bezpečností. Po roce 1989 Pavel získává Knotův svazek a někdejšího rodinného přítele v novinách veřejně odsoudí. S odstupem pětadvaceti let se však v případu objevují pochybnosti a nesrovnalosti. Přibáňův román není jen další reflexí normalizačního období; postihuje i postupné zrání generace aktérů listopadových událostí.
Nikdy nebylo líp (Ladislav Šerý)
Novou prózu nekorektního marginála české literatury opět nelze žánrově ani tematicky zaškatulkovat. Skupina postarších hospodských pobratimů, ajťáci, grafici, filozofové života, vede řeči. Ironicky a bez servítků glosují dění v sobě i kolem sebe, zamilovávají se jako zamlada, toulají se báječnou Prahou, v profláknutých lokálech píší poblouzněné sms a někteří končí tak, jak si zřejmě zasloužili. Radost ze života je nakažlivá do chvíle, než realita rozbije svět iluzí, v němž žijeme.
Únava materiálu (Marek Šindelka)
Dlouho očekávaný román Marka Šindelky, nositele Ceny Jiřího Ortena a Magnesie Litery za prózu, reaguje na aktuální téma – migrační vlnu. Popisuje cestu dvou bratrů z nejmenované země ohrožené válkou do Evropy. Jejich trasy se záhy rozdělí a každý pokračuje na vlastní pěst: bez mapy, bez spojení, bez kontaktu. Sledujeme složitou a bolestnou „cestu na sever“, zároveň s tím však čteme knihu o Evropě viděné zvenčí. O Evropě, připomínající velký fungující stroj. Jediné, co tu proti němu stojí, je zranitelné lidské tělo. Tělo vykořeněného člověka, redukovaného na problém, na statistický údaj, na materiál. Více v naší recenzi.
Litera za poezii:
Obvyklé hrdinství (Tomáš Gabriel)
Víkend v jakémsi Švýcarsku (Vít Janota)
Světlo v ráně (Milan Ohnisko)
Litera za knihu pro děti a mládež
Řvi potichu, brácho (Ivona Březinová)
Překlep a Škraloup (Tomáš Končinský, Barbora Klárová)
Hravouka (Tereza Vostradovská)
Litera za literaturu faktu:
Design v českých zemích 1900-2000 (Iva Knobloch, Radim Vondráček)
Afrika zevnitř – kontinentem sucha a věčných proměn (Petr Pokorný)
Československé spartakiády (Petr Roubal)
Litera za nakladatelský čin
Osud jménem Ležáky (Jarmila Doležalová ml., Štěpán Doležal)
Miloslav Stingl – Biografie cestovatelské legendy (Adam Chroust)
Dobrodružný svět Zdeňka Buriana (Ondřej Müller, Rostislav Walica)
Litera za překladovou knihu
Jasno lepo podstín zhyna (Sara Baume, přeložila Alice Hyrmanová McElveen)
Pole je tento svět (Dola de Jong, přeložila Magda de Bruin Hüblová)
Protější břehy (Hédi Kaddour, přeložil Tomáš Havel)
Litera za publicistiku
Putinovi agenti (Ondřej Kundra)
RR rozhovory (Terezie Pokorná, Edita Onuferová)
Brnox (Kateřina Šedá)
DILIA Litera pro objev roku
Augustin Zimmermann (Zuzana Kultánová)
Průvodce smrtelníka (Ondřej Nezbeda)
Pod dlažbou (Jan Škrob)
Magnesia blog roku
Jaroslav Erik Frič: Pasáže
Jiří Charvát: I write
KKRD Boys: Brblanina
Felix Kulpa: Tisíckráte
Martin Selner: Autismus & Chardonnay
Vladimír Socha: DinosaurusBlog
A nějaké ty zajímavosti pro ty, co dočetli až sem, které jsme vyzvěděli o letošní Magnesii Liteře? 😉 Do letošního ročníku bylo přihlášeno celkem 352 titulů od 134 nakladatelství. Loňský vítěz kategorie Magnesia blog roku, projekt Humans of Prague (který inspiroval naše Za knihami, mrk mrk) prý letos konečně vyjde knižně, a to u nakladatelství Labyrint. Publicistická kategorie se letos vrací po dlouhé době, fungovala totiž pouze v letech 2007-2009, až teď ji pořadatelé znovu oprášili a podle nás rozhodně dobře udělali! Že knih, které vyvracejí mýty o autismu stále přibývá potvrzuje i kniha Ivony Březinové Řvi potichu, brácho, která se tímto tématem zabývá. Podle Jiřího Srstky, ředitele Dilie, všechny objevy roku spojuje to, že nejsou optimistické; no, posouzení necháme na vás ;), optimistické je každopádně určitě to, že vyhlášení na nás čeká už 4. dubna na Nové scéně. Magnesia Litera získala zbrusu nové logo a my už se nemůžeme dočkat, až zjistíme, kdo zvítězil. A že jsou tedy síly vyrovnané! Koho byste rádi viděli jako vítěze vy? 😉
