Výuka empatie a tolerance od Chimamandy Adichie

Trochu se stydím, že jsem až doteď neznala spisovatelku Chimamandu Ngozi Adichie. Ve světě je populární, napsala hit pro Beyoncé a září nad TED talks. Já svou neznalosti napravuji a těším se, že si přečtu i její předchozí knihu Půl žlutého slunce. Protože když už se jednou seznámíte s Adichie, rozloučit se nechcete.

V Amerikáně se ve vyprávění střídají Ifemelu a Obinze, dva teenageři, co se do sebe zakoukají na střední škole v Nigérii. První část knihy popisuje vyrůstání v Africe, druhá oba dva hlavní hrdiny pozoruje, když se jejich cesty rozdělí – Ifemelu zamíří do Ameriky, Obinze do Anglie – a mapuje jejich úspěchy i drsné pády, ve třetí části se oba dva znovu po letech setkávají v Nigérii, která se mezitím změnila k nepoznání – a stejně tak Obinze a Ifemelu.

Můžete mi někdo rozumně vysvětlit, proč jsem tak dlouho váhala, než jsem si tohle přečetla? Odrazovala mě tloušťka, přiznávám a román mi připadal až příliš rozsáhlý, mnohovrstevnatý, zaobírající se komplikovanými tématy rasy a rasismu – ne že bych se mu pro to chtěla vyhnout, to ani náhodou, ale říkala jsem si, že si ho schovám na nějakou dlouhou dovolenou. To jsem ale netušila, že je ta kniha čtivá až běda, že je vtipná, zábavná a romantická, že v ní dostanu odpovědi na spoustu svých otázek a že mě ta kniha naučí empatii víc, než všechno ostatní, co jsem dosud přečetla.

Baví mě, že za rádoby odlehčeným příběhem, v němž se střetávají různé kultury a navzájem si sdělují své poznatky o cizincích, ve kterém dostala hlavní roli normální holka, co se živí na plný úvazek jako blogerka, se skrývají naléhavá sociální témata, děsivá xenofobie a diskriminace, která sice není tak očividná a zřejmá, ale o to zákeřnější je. Zejména Ifemelu jak na svém blogu v článcích, jimiž je příběh často prokládán, tak v běžné konverzaci často boří tabu a klobouk dolů před Adichie, které očividně nedělá vůbec problém dělat si ze sebe legraci a svým příběhem, v němž figurují Afričané a Afroameričané mě dokázala vzdělat víc, než se to kdy povedlo komukoliv jinému.

Prožijete si vojenskou diktaturu v Nigérii i kandidaturu Baracka Obamy na prezidenta tak, že vámi cloumají emoce ještě víc, než literárními postavami v knize. Objevíte témata, nad kterými vám jakožto Evropanovi zůstane rozum stát. Na druhou stranu tu ovšem najdete i témata, která se s přimhouřenýma očima dají napasovat na naše evropské problémy a možná vám kniha pomůže v tom, abyste si je více ujasnili. Protože po dočtení téhle knihy nebudete na nic odpovídat stylem „mně je to jedno“.