Hygge najdete v Mrzoutovi
Na to, že severské státy mají být ty nejšťastnější státy na světě, v nich vychází až podezřelé množství morousovité literatury. Kupříkladu Mrzout od Tuomase Kyra, který už za své předchozí dílo obdržel nominaci na nejprestižnější finskou literární cenu Finlandia.
Koncept Mrzouta je stejný jako u Oveho – stařík přes osmdesát, který žije sám a nenávidí všechno a všechny, tvrdí, že dřív bývalo všechno lepší, nedaří se mu smířit s novotami kolem sebe a každou kapitolu začíná slovy To jsem se zas jednou dožral… Postupně se odkrývající příběh, který se vynořuje za krátkými epizodkami z Mrzoutova života, vás donutí si skuhrajícího pána oblíbit a dojmout se nad jeho životními osudy. Mrzout původně vznikl jako rozhlasová hra, jejíž posluchači si ho oblíbili natolik, že vznikl i v knižní verzi.
Jak už je u nakladatelství Argo zvykem, vychází u něj nejen literárně, ale také graficky zajímavé tituly, proto v Mrzoutovi najdete působivé ilustrace Štěpána Danča a příběh není odvyprávěn klasicky, ale v krátkých kapitolkách, v nichž si vždy Mrzout stěžuje na něco jiného. Příjemně překvapí i netradiční, téměř čtvercový formát a vůbec celé zpracování knihy je originální natolik, že knihu nebudete chtít jen kvůli příběhu, ale možná i proto, že se stane hezkou ozdobou vaší knihovny. Jen jsem se trochu vyděsila, když jsem poprvé nahlédla dovnitř a zbystřila tučný, tmavomodrý font… ještě jsem neporozuměla tomu, proč má někdo zapotřebí vytvářet na stránkách knih takové novoty, v tomhle jsem mrzout zase trochu já, font má být dle mých staromódních zásad především dobře čitelný. Snad vás to ale od čtení neodradí, to by totiž byla škoda.
Tenhle příběh nepotřebujete číst proto, že se vám stýská po Muži jménem Ove, nebo po Stoletém staříkovi, který vylezl z okna a zmizel – na férovku, tak dobré to není, Tuomas Kyrö nedokáže vyždímat z příběhu emoce tak, aby to neznělo trochu lacině a ačkoliv je pojetí kapitol jako stěžování si vždy na konkrétní věc docela zábavné a příběh k vám tak přichází nečekaně, po špičkách, není to natolik novotářské a výjimečné, aby vás to oslnilo, abyste si z toho sedli na zadek.
Tenhle příběh potřebujete číst proto, že je to nové Hygge. Nedokážu to říct výstižněji. Navzdory tomu, jak negativní, osamělá, smutná a sarkastická tahle kniha v určitých chvílích je, víc než skutečná kniha Hygge a jakékoliv jí podobné mi ukázala, jak důležité je aspoň na chvíli, aspoň občas se zastavit, jak podstatné je prožívat věci naplno, jak vám může pomoct, když oceňujete malé, drobné radosti, protože se snadno mohou stát zásadní pro váš život. Ačkoliv jsem v Mrzoutovi nenašla žádné zásadní poselství, kterým by se mi změnil život, rozhodně není na škodu si něco takového čas od času připomenout. A je příjemné připomenout si to v zábavném a dojemném příběhu v působivém obalu.
