Ženská verze Sheldona řeší vraždu v české vesnici

Geniální šachistka, která je takovou jednodušší českou verzí Sheldona z The Big Bang Theory, přijíždí po dlouhé době z Izraele do Čech, aby tu v jedné vesnici sehrála turnaj a vyřešila vraždu. Že nejsem jediná, komu to celé připadalo hrozně přitažené za vlasy, že ne?

Tohle je jedna z těch knih, u nichž mě víc než anotace nalákala obálka. Protože Tomski&Polanski, protože léto, protože barvičky a protože vlci – dohromady to tvoří neodolatelnou kombinaci. Zásadní byl i fakt, že román napsala Irena Obermannová a já byla zvědavá, jak a kam se posunula od kontroverzní Tajné knihy a Panoptika českého. Můj verdikt?

Pokud žijete knihami Radky Třeštíkové, Simony Monyové, Michala Viewegha a jen občas sáhnete po nějaké větší delikatese typu Petra Dvořáková nebo Petra Soukupová, tak mi jako poděkování za to, že jsem vám doporučila tuhle knihu, můžete klidně rovnou poslat čokoládový dort nebo košík malých koťátek, protože se u ní budete dobře bavit a bude se vám to líbit. Jestliže však hořký český humor nevyhledáváte, nebaví vás, když se sejde víc klišé na jednom místě a od románu čekáte víc než jen rozptýlení na dva tři letní večery, Dobré duše, prosím, odložte a vyberte si něco jiného.

Svým způsobem má ten příběh docela potenciál, co si budeme povídat, však knihy třeba od takového Jääskelainena jsou jedna velká prapodivnost a kdyby jeho další příběh obsahoval šachistku, co řeší kriminální případ, vůbec by mě to nepřekvapilo. Ale v českém prostředí a s vyprávěním od Obermannové to nefunguje. O co tam vlastně jde? Ve Vlčí Úpici spáchá sebevraždu starostka, která je podle všeho zapletena hned do několika finančních machinací a politických peripetií; šachistce Alici Šímě, co se do Čech po dlouhé době vrací z Izraele, se to celé nějak nezdá a bere vyšetřování případu příliš osobně. Až do konce táhne celou zápletku právě prapodivná Alice, která na lidi nečekaně štěká sprostá slova, svůj život vidí jako černobílá políčka na šachovnici, o psychické rovnováze se u ní nedá mluvit a všechny své milostné zkušenosti načerpala při sledování tvrdého porna.

Místy je to příjemná, oddychová zábava, zejména v těch chvílích, kdy se Alice z asociální šprtky mění na docela normální, zamilovanou holku. Tady si je spisovatelka zřejmě jistá v kramflecích. Ale všechno okolo – údajná vražda, drobné, hašteřivé postavičky okolo, maloměšťáctví, podvody, věčně válčící dobro a zlo (a k tomu všemu připočítejte i záhadology, fakticky) – je až příliš povrchní. Nic mě netrápí v knize víc než její nevyužitý potenciál. Ale já jsem odchovaná komplikovanými romány s hlubokou myšlenkou, možná už jsem až příliš náročná i na oddechovou literaturu – Dobrým duším každopádně nechybí čtivost, vtip a setsakramentsky netradiční příběh.