Kita z Martinusu: Je to o neustálém žití (s) knihami

Letos v létě nehrozí, že byste měli nedostatek čtení – nejenže vás zahrneme knižními tipy, ale taky vás blíž seznámíme s lidmi z Martinusu! Celé léto vám budeme přinášet rozhovory s knihomoly, kteří se starají o vaše objednávky, o sociální sítě, o výběr knih a pronikneme společně do všech možných tajů a zákoutí knihkupeckého života. Tak jdeme na to! Jako první jde na řadu Kristína Stankovianska alias Kita, která je naší promo a produktovou manažerkou. Udělejte si chvíli a přečtěte si o českém i zahraničním knižním trhu, o knižních veletrzích nebo o tom, jestli se dá dopředu rozpoznat bestseller.

Ty a Martinus. Kde a jak to vlastně všechno začalo?

Přes lásku ke knížkám odmala (pro jedináčka byly puzzle, lego a knihovna největší kámoši) a jelikož Martinus byl pro mě už v mých vysokoškolských letech ňuňu topkou, hlásila jsem se dvakrát aspoň jako brigádník do knihkupectví v Žilině. Ale kvůli vícero oboustranným faktorům to nevyšlo. Jelikož se nevzdávám, šla jsem do toho i potřetí (to už jsem byla po vysoké, v brutálně nudné práci v cestovce) a svůj motivační list si pamatuji dodnes 😊 Stejně jako pohovor. Vybrali si mě, ale nevyhovovaly mi pracovní hodiny v obchodním centru a navíc jsem chtěla s knihami pracovat víc a hlouběji poznat knižní trh. Riskla jsem to a řekla ne. Asi o měsíc později mi z Martinusu přišel e-mail, zda mám ještě zájem, že by tu pro mě možná něco bylo 😊

O co se tedy v Martinusu aktuálně staráš?

Od začátku tohoto roku se naplno věnuji hlavně obsahu a promu. Když to pojmu zjednodušeně, tak hlavně řeším výběr knih, které na našem webu (zejména na homepage) nebo v kamenných knihkupectvích víc zviditelňujeme. Komunikuji při tom s vydavateli, procházím si jejich ediční plány a sjednávám promo kampaní. Taktéž mám prsty například v sestavování a rozesílání týdenních newsletterů.

Z jakých všech možných sfér se dá zjistit, jaké knihy budou zásadní kupříkladu pro letošní podzim?

Kolik máme času? 😊 Protože jeden kanál, na který se stačí zaměřit, neexistuje. Je to o neustálém žití knihami, konstantním vytváření si povědomí o titulech, které vycházejí, okolo kterých je nějaký ten hype – zejména v zahraničí, vzhledem k tomu, že to je „zdroj“, ze kterého naše nakladatelství čerpají, o jejichž práva se pak bijí. Takže: Amazon a Goodreads jsou takový můj základ, který prokládám sledováním několika instagramových účtů. Díky tomu ve chvíli, kdy se ke mně dostane ediční plán slovenského nakladatelství a vidím v něm zatím jen originální názvy jejich plánovaných titulů, alespoň polovina z nich už mi něco říká 😊

Samozřejmě, tohle je tak trochu tricky, protože vždy je třeba přemýšlet nad celým trhem, nad našimi čtenáři… pokud je boomem například kniha Američanky, která je známá jen v USA, u nás bude asi sotva trhat žebříčky, když jsme o hvězdě jejich TV show v životě neslyšeli.

No a velmi super jsou knižní veletrhy, zejména ty mezinárodní: Londýn a Frankfurt, kde největší zahraniční nakladatelé prezentují své připravované silné tituly na tu danou sezónu (Londýn je jaro/léto a Frankfurt podzim).

Letos jsi byla na veletrhu v Londýně, v Paříži i v Praze. Jak se to má s úrovní veletrhů ve světě a u nás? Existují relevantní veletrhy na Slovensku?

Hmm, každý je jiný. Londýn je top (a ne, neříkám to jen proto, že nad tohle město pro mě nic není!). Londýnský veletrh není dostupný pro veřejnost, má primárně kontraktační charakter – jak jsem už načrtla, přicházejí na něj nakladatelství prezentovat své připravované tituly a pecky a rovněž jejich agenti, kteří si domlouvají schůzky, na kterých probírají potenciální zájem o koupi knih (například: zástupce slovenského nakladatelství si domluví schůzku s agentem zastupujícím Bloomsbury, aby rokovali o právech na překlad Harryho Pottera do slovenštiny).

Paříž je o něčem jiném a v zásadě je spíš podobná naší slovenské Bibliotéce a českému Světu knihy – gró vystavujících tvoří domácí nakladatelství, které běžné veřejnosti přibližují své knihy. A rovnou je tam i prodávají, téměř vždy se slevou.

Přiznávám, že na Světu knihy jsem byla tenhle rok úplně poprvé, víceméně kvůli tomu, abych měla přehled 😊 Pro mou práci to zas tak velký přínos nemá – jen málo českých nakladatelů tam avizovalo nové tituly, což je škoda. Na jedné straně jsem ráda, že se u nás na knižním (a kulturním) trhu něco děje, ale ještě pořád to má, bohužel, spíš podobu knižního eventu, kam si lidé přijdou nakoupit výrazně zlevněné knihy. O to víc mě proto těší iniciativa našeho ZVKS (Združenie vydavateľov a kníhkupcov Slovenskej republiky), které se odvážně rozhodlo zorganizovat jarní knižní turné, jehož hlavním záměrem je budovat (doslova bližší) vztahy mezi jednotlivými články trhu, šířit povědomí o svém portfoliu a ve finále tahat za jeden provaz. I když je to teprve v začátcích, myslím si, že je to správná cesta a tak trochu „náhrada“ za méně vydařený koncept veletrhu.

Na Světu knihy tradičně lidé nejvíc touží po aktuálních bestsellerech – letos to byly třeba Tiché roky. Dají se bestsellery – aspoň třeba částečně – opravdu předpovědět?

Ale ano, určitě to do nějaké míry jde.

Prozraď nějaké indicie, podle kterých se dá rozpoznat budoucí bestseller!

Něco zaručí/předpovědí jména. Takže pokud Dan Brown nebo Paulo Coelho avizují novou knihu, je to vlastně takový bestseller on the way. A podobně to platí i pro naše domácí velká jména – na Slovensku například pro Červenáka, Kariku, v Čechách pro Mornštajnovou. Už teď se těším na boom u vás, až Tučková dopíše Bílou vodu 😊

Potom to jsou zaručeně série – od Pána prstenů až po neverending story Písně ledu a ohně, nebo příběhy detektivních vyšetřovatelů, které si čtenáře podmaňují novými případy. Někde napomůže filmová adaptace – kniha se sice prodávala už delší dobu, ale najednou je v kinech a prodeje xnásobně vzrostou. Napadá mě letošní After: Polibek, jehož vydavatelé mohou být nadšení hned čtyřikrát – jde o sérii a první film zároveň zařídil, aby byl zájem i o zbytek série 😊

Najít šablonu k napsání či odhalení bestselleru je stejně náročné jako rok co rok odhadovat (nebo nastolovat) knižní trendy – vzpomínáte si na omalovánkový boom? – nebo předpovídat čtenářský zájem. Fungují poutavé, netuctové věci (osobně si myslím, že napsat bestseller s Osvětimí v názvu už musí být každým týdnem náročnější a náročnější 😊) a vzhledem k tomu, že každým rokem je knižní produkce větší, polovinu úspěchu už dělají i takové „minizáležitosti“ jako je obálka, dobře a výrazně napsaná anotace nebo typ vazby… bestsellery jsou věda 😊

A ještě abych se vrátila k tvému příkladu Tichých roků – už v minulé předvánoční sezóně se chování při knižním nakupování začalo měnit. Lidé nakupovali sice víc (kusů), ale z užšího výběru (titulů). A fakt, že novinka Mornštajnové dominuje žebříčkům prodejnosti i navzdory tomu, že od letošního dubna se “trend” výrazně otáčí zpátky ve prospěch šířky knižního sortimentu, jen dokazuje sílu některých domácích jmen u vás.

Takže čtenáři už důvěřují svým vybraným autorům nebo žánrům a méně experimentují?

Buď je to tak, nebo mají „jen“ málo času na výběr z té záplavy neznámých knih a nových autorů. Nejjednodušší je přece hodit do košíku něco, co vám bude žánrově nebo genderově sedět a najdete to hned v top desítce na hlavní stránce internetového knihkupectví.

Do jaké míry ovlivňuje to, co děláš v práci, i výběr tvého osobního čtiva? Neříkáš si občas, že by bylo jednodušší, kdybys mohla zkrátka vnímat knížky jako běžný čtenář a dostávaly se k tobě jen skrze reklamu, nebo při procházce v knihkupectví?

Vůbec ne 😊 Obecně jsem celkem náročný člověk a i kvůli tomu jsem si už v dětství vytvářela v podstatě takové čtenářské průzkumy a předvýběry, se kterými jsem nakráčela do knihkupectví nebo knihovny. Takže moje práce se vlastně prolíná s mým knihomolským světem. Vycházejících knih je hrozně moc a má čtenářská náročnost je za běžnými hranicemi (#ověřeno), můžu si je vlastně takhle filtrovat v práci a tak ve zkratce to, co bych stejně dělala pro sebe, mě momentálně živí 😊

Těžší je to spíš opačně – vybírat knihy, které různými kanály ukazujeme našim zákazníkům a vypouštět při tom subjektivitu. Protože kdyby to bylo na mně a u nás se tím netajím, Jo Nesbø nebo Dominik Dán by tam místo neměli 😊 Důležité je však, a o to se velice snažím, plně respektovat knižní vkus všech čtenářů, protože každému z nás se líbí něco jiného.

Je nějaká kniha z poslední doby, od které jsi neměla velká očekávání, nebo jsi dokonce ani neplánovala ji přečíst, ale nakonec tě příjemně překvapila?

Ne. Můj to-read list je mega dlouhý a plný knih, které nestíhám číst a o kterých zkrátka vím, že mě budou bavit (mimochodem, říkám tomu knižní ego 😊), neumím si představit, že si vyberu na úkor právě těch něco, kde očekávání nemám žádná a jen tak to… zkusím.

Spíš to mám naopak. Za poslední týdny se mi už dvakrát stalo, že jsem měla příliš velká očekávání a byla jsem dost zklamaná.

O jaké knížky šlo? Dočítáš je i přesto až do konce, nebo se radši pustíš do něčeho jiného?

Musím to prozrazovat? 😊 Protože pak ze mě budeš zklamaná ty. Dobře, bylo to Nikdykde od Gaimana a Smrtka od Shustermana. Obě se však četly lehce, takže jsem je nakonec dočetla.

Kdysi bych ti odpověděla, že dočtu každou knihu, protože nedokážu dělat věci polovičatě, ani nedokončit rozečtený příběh. Dnes už ale funguju jinak – knižní skluzy mě „naučily“ nechat být knihu, která mi nesedla. A snažím se k tomu ukecávat i moje okolí, jelikož dobrých knih je straaaašně moc, tak proč si krást čas na něco, s čím se trápím(e)?

Krásný příklad toho, jak pestrá směsice čtenářů je v Martinusu, protože podle mě jsou Nikdykde i Smrtka skvělé knihy 😊 Kdyby sis ty musela vybrat jen jeden oblíbený žánr, byl by to, hádám, thriller, že?

Úplně souhlasím, jen s těmi vzájemnými doporučeními je to potom trošičku… těžší 😊 Jak oblíbené kolegyni povědět, že pak budu vůči dalšímu jejímu knižnímu tipu opatrnější? I když zase… je to radikální otevřenost v praxi!

A můj oblíbený žánr… Kousek vedle, jsou to detektivky.

Co tě na detektivkách nejvíc baví a prozradíš nějaké oblíbené autory z tohoto žánru?

Na detektivkách mě v zásadě baví dvě odlišné věci:
1. poctivé vyšetřování; žádné zbytečné depky, popisy mlhy a dalších hloupostí, jako co detektiv snídal a podobně. Vychutnávám si logický proces vyšetřování „staré školy“, poctivou práci v hledání důkazů, spojování souvislostí, řešení případů analýzami a hlavou, ne náhodou nebo tím, co se jen tak nelogicky vyvrbí – a tomuhle všemu kraluje Michael Connelly.

2. představivost některých autorů; obdivuju jejich kreativní hlavy a užívám si, jak moc dokáží být invenční (někdy až inovační) při vymýšlení krutých způsobů vraždění. Nejde mi tu o brutalitu či množství krve, doslova mě láká sledovat, s čím zajímavým přijdou zase, jak oběť zemře tentokrát. Vyšetřovací proces je tu sice též velmi zajímavý, nicméně v tomto případě se strašně těším na modus operandi a takovéhle si dopřávám od Chrise Cartera.

Zpátky ke knihám obecně: jaké nejzásadnější rozdíly vnímáš mezi americkou a evropskou knižní scénou?

Hmm, tahle otázka je na mě těžká a dopředu upozorňuji, že odpověď bude tak literárně neodborná, jak jenom může být 😊 Nejzásadnější odlišnost vnímám v zásahu. Zatímco americká literatura je psaná trochu šablonovitě pro mainstream (tady je ta věčná snaha o bestsellery), evropská (si) jde cestou větší lokálnosti, je osobnější a případné drama rozvíjí na menší ploše (ať už se to týká prostoru nebo vztahů).

A jaké rozdíly vidíš mezi českým a slovenským knižním trhem?

Je to zajímavé, že jsou tu rozdíly poměrně velké; jednak ve čtenářském vkusu a jednak v tvorbě domácích autorů. Dlouhodobě si kladu otázku, co z toho formuje to druhé 😊 Na první pohled i podle nejprodávanější české tvorby bych řekla, že čeští čtenáři jsou náročnější, sahají po kvalitnější literatuře, hlavně co se týče té “oddychové”. Však stačí porovnat autorky jako je Tučková, Třeštíková nebo Mornštajnová a Hanišová s některými našimi.

Na druhou stranu je mi však záhadou, jak dokážete tolerovat nekvalitu v detektivním žánru – český úspěch Hadrového panáka nebo Ženy v okně mě mate dodnes 😊 Pro porovnání… osobně mě těší, že na Slovensku máme silný, místy dokonce někde až mezinárodní potenciál v domácích dílech (historického) detektivního či thrillerového žánru.

Pamatuju si ze seriálu Younger postavy „headhunterů“, kteří v podstatě hledali nové autory pro nakladatelství a snažili se je pak u něj udržet. Existuje nějaká taková pozice u nás? A platí, že je stále těžší prosadit se jako začínající autor, nebo se něco změnilo?

Vzhledem k velikosti našich nakladatelství (nebo nadneseně nakladatelských domů) si troufnu říct, že takoví spešl „headhunteři“ neexistují, ale blízko k nim jsou takzvaní skauti nebo redaktoři – tedy zástupci nakladatelů, kteří odhalují autory, tituly a snaží se pro nakladatelství zakoupit práva a smluvně získat nejen knihu, ale i autora. Běžně to totiž funguje tak, že pokud má nakladatelství smlouvu na knihu jednoho autora, získávají i prioritní právo na cokoliv dalšího, co v budoucnu napíše. Ideál vypadá tak, že jsi třeba Bloomsbury a riskneš to s neznámou a odmítanou Rowlingovou 😊 A někdy, naneštěstí, tahle rovnice platí i opačně – nejen každý nakladatel by chtěl mít svou Rowlingovou, ale taktéž každý by chtěl být Rowlingovou. A přitom je to prosazení každým rokem náročnější. Je to proto, že nejenže přibývá debutových rukopisů, ale kupříkladu na Slovensku se stále zvyšuje i počet překladových knih, které vycházejí ve slovenštině (a které bychom před lety našli jen v českém jazyce). Pak to ti „noví“ mají, samozřejmě, velmi těžké, nemluvě o tom, že teď častokrát vidíme i známá jména putovat po různých nakladatelstvích.

P.S.: Younger, ach! ❤️

Jedním z největších témat Martinusu je hledání více času na čtení. Jaký je tvůj recept?

Vstávání v pět ráno. Večer a při umělém světle čtení nedávám, ráno jsem naopak čerstvá a před prací happy, že už jsem měla nějaký čas pro sebe (navíc, takhle se mi nejlíp čtou rozvojové kousky). A jelikož přes den neustále něco „musím“, kolegyně mi poradila, abych si i čtení dala jako takový task, který musím splnit – k téhle organizaci čtení se chci ještě tento rok dopracovat.

A na závěr: kterou knihu doporučíš našim čtenářům na letošní léto?

Uf, nerada doporučuji něco, co jsem sama nečetla a jelikož v novinkách mám skluz, schválně si to ulehčím: série Čas čarodějnic je letně lehké a zároveň poutavé a fakt dobře napsané čtení (a navíc už je k ní i seriál!).