blog

Znamenitá mrtvola: Jak daleko je lidstvo schopné zajít pro kousek masa?

Je jen málo knih, které si člověk bude pamatovat dlouho po jejich dočtení. A dovolím si říct, že kniha argentinské spisovatelky Agustiny Bazterricy je jednou z nich. Pojďme se jí mrknout na zoubek a zjistit, jestli bude to pravé čtení pro vás - už dopředu totiž musíme avizovat, že tahle kniha nebude ideální pro každého.

V blíže nespecifikované době zvířecí virus, který zabíjel i lidi, dovedl společnost k utracení všech zvířat. Jejich maso se už dál nesmí jíst. Dle odborníků však živočišné proteiny lidské tělo potřebuje. Kde tedy vzít chybějící maso? Po Velké změně už nic není jako dřív. Na jatkách se teď poráží něco jiného. Lidé.

Dystopie jsou mým oblíbeným žánrem. Není tak vůbec divu, že tahle kniha mě chytla a nepustila. Je to přesně ten typ příběhu, kdy stačí jen málo stránek, aby vás při čtení posadily na zadek. Kapitoly jsou úderné jako rána pěstí do stolu. Strohý, skoro popisný styl vyprávění jen podtrhuje neuvěřitelnost nového uspořádání.

Už samotná hrůznost chovu a porážky jsou intenzivnější kvůli osobní tragédií hlavního hrdiny. Jeho činy jsou ztělesněním postupné frustrace – od nadšeného pracovníka, který utváří první zákony po Velké změně, až po znechuceného provozního ředitele mrazíren.

Úzkost a mrazivá atmosféra

Ke zhuštění a zintenzivnění děje přispívá i častá přímá řeč bez uvozovek. Působí tak odosobněně a navozuje tu správnou tísnivou, úzkostlivou atmosféru. Celkově tak není Znamenitá mrtvola úplně příjemné čtení. I přesto jsem ji přečetla hned dvakrát za sebou. Poprvé naprosto konsternovaná. Podruhé soustředící se na všechny myšlenky a podněty, které předává. A to je na knize to nejdůležitější, pohlédnout na to, co není na první pohled zřejmé a číst mezi řádky.

Někde jsem četla názor, že záměrem autorky bylo ukázat, jak hrozně zacházíme v rámci chovu a porážek se zvířaty. Já myslím, že krásně a syrově ukazuje i to, jak se mezi sebou a k ostatním chováme jako lidé. Jak se snadno necháme ovlivnit, přesvědčit a slepě následovat bez použití vlastního rozumu a kritického myšlení.

Stejně jako v Hunger Games nebo Příběhu služebnice, i tady najdeme skupinu lidí, která se v nově nastoleném řádu vyžívá a velmi z něj profituje na úkor lidí z okraje společnosti. Připravte se na to nejhorší z lidské povahy i velmi detailní popisy legalizovaného kanibalismu.

Čtěte také  Nepříliš šťastná rodina: Thriller podle osvědčeného receptu

Ne, není to kniha pro slabé povahy. Ano, možná jí budete chtít odložit. Ale určitě stojí za pozornost. A ještě na závěr drobné varování – pokud budete číst knihu na veřejnosti, tak pozor. Obálka občas vyvolává různé reakce 🙂

Nikola Košnářová

Knihomolka milující kafe, jejímž guilty pleasure je Lenka Lanczová. Externí recenzentka knižních novinek na martinusáckém blogu.

Příspěvky autora