Tichý pláč: Můžete začít s detektivní sérií až od 6. dílu?

Možná si čas od času všimnete nové knihy a odradí vás, že se jedná o několikátý díl v knižní sérii. Mám to podobně, většinou je to pro mě jasné znamení, že tuhle knihu si nepřečtu, pokud se nechci celé sérii věnovat od začátku. A přiznejme si, že při té spoustě knih, které vychází, jen málokdy se vrátíme do minulosti, abychom si kvůli příběhu, co vyjde letos, přečetli celou sérii, která sahá i pět nebo více let zpátky.

Měla jsem zrovna chuť na detektivku – nikoliv na adrenalinovou a krvavou jízdu, ale na poctivou detektivní práci ve stylu Agathy Christie a Rowlingové Cormorana Strika, možná s trochou thrillerového napětí a čtivosti a’la thrillery Shari Lapeny. Tichý pláč od Lisy Regan mi v anotaci naznačil, že něco podobného bych mohla získat, její detektivky navíc od čtenářů a čtenářek získávají samou chválu a navíc slibují, že není třeba číst je postupně za sebou, abych si příběh užila. Dala jsem tedy na doporučení a pustila se do čtení.

Protože se v detektivní literární sféře nijak zvlášť neorientuju, neměla jsem tušení, že v originále už vyšlo 15 knih s detektivkou Josie Quinn v hlavní roli. Její autorka, spisovatelka Lisa Regan, žije ve Philadelphii a na kontě má i pár dalších knih, nicméně proslavila již až tato série. Po přečtení Tichého pláče se tomu nedivím, možná se jen krapet divím tomu, že zatím není na spadnutí filmová nebo alespoň televizní seriálová adaptace. A hned vám povím proč.

I když se jednalo o šestý díl rozjeté série, zaplula jsem do příběhu úplně hladce. Je to proto, že Lisa Regan nedělá ze své hlavní hrdinky středobod příběhu – tím vždycky a za každé okolnosti zůstává případ, který musí Josie vyřešit. To jsem pochopitelně jako nováček velmi ocenila; a pokud se během příběhu potkáte s postavami, které se objevily už v předchozích knihách, dostanete vždycky odstavec navrch, který vám vysvětlí, kdo jsou a co s nimi má Josie společného. Pochopitelně si hlavní hrdinka během série prochází nějakým vývojem (což kvituju s povděkem), ale pokud si chcete dopřát “jen” odpočinkovou detektivku, nemusí vás to nijak rušit a rozhodně kvůli tomu nemusíte číst předchozích pět knih.

Příběh není nijak objevný, řeší se tu únos malé holčičky a skrze poctivou detektivní práci postupně pronikáte k člověku, který se neštítí nejen únosu, ale i vražd. Hned od začátku je jasné, že lidé zainteresovaní do únosu nemluví vždycky pravdu a že spisovatelka nehraje na jednoduchý formát dobro versus zlo a že tu jsou tak nějak podezřelí úplně všichni. Osobně se ráda nechávám vodit za nos, nesnažím se rozklíčovat případ ještě před tím, než se mi vyjeví únosce, takže nedovedu posoudit, jestli je zápletka silná a dostatečně “tajemná”, ale daleko víc jsem si v konečném důsledku užívala postupné objevování rodinných dramat a kompletního charakteru jednotlivých postav než to, kdo vlastně malou Lucy unesl.

Nemusíte být nutně velkým fanouškem či fanynkou detektivek, pokud si chcete Tichý pláč užít, kdepak – bude to ideální čtení pro každého, kdo si chce dopřát knižní oddychovku, která se opravdu snadno a příjemně čte a zároveň obsahuje jistou dávku napětí. Nebylo to pro mě tak silné, abych se pustila do čtení předchozích knih ze série (však to znáte, příliš nepřečtených knih na wishlistu), ale určitě to bylo natolik dobré, že si pohlídám, abych v příštích letech měla v knihovně všechny budoucí knihy s Josie Quinn v hlavní roli.