Yellowface: Aktuální kniha, která je otravná a skvělá

První věc, která mi po přečtení Yellowface běží hlavou, je, že tato kniha byla výjimečně otravná! Tak autenticky otravná, jako když vám frustrovaný kolega vypráví o tom, co všechno špatného se mu stalo a jaké nepravosti se udály. A vy jste taky tak trochu už otrávení, ale zároveň chcete vědět, jak to bylo dál. A přesně to je na Yellowface tak poutavé…

Mám ráda autentické postavy – mám ráda postavy, které nejsou dokonalé, které mě dokonce štvou, které někdy jednací iracionálně a dělají nesprávné věci, protože to jsou přesně postavy, s kterými se podle mě dokážeme lidsky ztotožnit. A přesně taková je June – hlavní vypravěčka příběhu, přes jejíž optiku sledujeme celý příběh a která je skutečně otrávená a někdy i skutečně otravná.

Ale představte si tohle: jste celkem šikovná a milá holka, která po vystudování prestižní univerzity napsala knihu, ale stále nejste… dost. Nejste dostatečně šikovná, abyste napsala další knihu a nezdáte se být ani dostatečně úspěšná, aby vám další knihu někdo vydal. A proti této frustraci stojí vaše přítelkyně Athena: Athena, která je hvězdou literárního světa. Athena, která je vlastně hvězdou celého světa a která je ve všem, VŠEM, úspěšnější. Je možné z toho nebýt otrávená? Je možné neudělat to, co udělala June? Je možné se z toho všeho nezbláznit?

Nenechte se zmást, tato kniha se věnuje přátelství jen okrajově, navzdory tomu, že mnoho děje z charakteru tohoto “přátelství” vychází. Spíš než vztahu se kniha věnuje velmi aktuálním literárním tématům a je vlastně celkem zábavnou satirou na knižní svět a speciálně na vydávání knih. Knižní trh často romantizovaný a představovaný až jako „svět zázraků“, ve kterém je možné všechno, je v Yellowface poměrně cynicky vykreslený jako rychloobrátkový obchod, ve kterém je diverzita spíš marketingový tahák než realita.

Autorka R. F. Kuang tu nezapomíná ani na vliv internetu a velmi dobře popisuje těžkost dnešní doby, kdy jsou speciálně sociální média temnými místy, kde má spousta lidí názor na všechno a jen jediný názor samozřejmě musí byť „zaručeně správný“. K tomu ještě speciálně rezonuje téma „přivlastňování“ příběhů, která je celkem ostře vyčítaná jak June, tak Atheně. (Autorka má podle mě na přivlastnění poměrně jasný názor, ale podařilo se jí autenticky zachytit, jak polarizovaná dokáže být diskuse o tomto tématu.)

June se s těmito všemi nástrahami vyrovnává různě a po svém – někdy v ní vidíte záblesky viny, možná až porozumění k Atheně, a někdy z toho přímo škodolibě benefituje.

Yellowface je podle mě skvělým a velmi svěžím současným románem a pokud máte rádi nedokonalé postavy, aktuální témata a stejně jako June sem-tam protočíte oči nad recenzemi na Goodreads, tak je to kniha přesně pro vás.