blog

Severka: Dívka, na kterou budete po přečtení ještě dlouho vzpomínat

Nina Špitálníková pozornost již potřetí obrátila k Severní Koreji a rozhodla se napsat svůj první román, jenž bude vyprávěn z pohledu obžalované dívky Ri Jŏ-čŏng. Jestli po ní pokukujete a zatím váháte, nechte se nalákat naší recenzí!

Ri Jŏ-čŏng od svého otce dostala přezdívku Severka a čtenáři sledují její skutečný příběh od dospívání v KLDR až po události, které se odehrály v Jižní Koreji. Hlavní hrdinka je podrobena výslechu v podobě otázek a záznamů, které rozdělují samotnou knihu a čtenáře přimějí k zastavení a zamyšlení.

O Ri Jŏ-čŏng se postupně dozvídáme, že její dětství nebylo až tak náročné jako mají například ostatní obyvatelé Korejské lidově demokratické republiky. Patřila totiž k vyšší vrstvě, která neměla nouzi o jídlo, měla určitá privilegia a připadalo jí běžné donášet nejen na ostatní, ale i na svou rodinu. Dívka je totiž přesvědčena o skutečnosti, že nikdy nevíme, kdo se dívá. Za nahlášení přestupku dostává dobrý pocit, ale i odměny:

„Osud lidí, kteří mi zkřížili cestu, míval cenu jednoho kafe. Jednoho blbýho kafe.“

Příběh začíná gradovat druhou částí, kdy se Ri Jŏ-čŏng chystá odjet na univerzitu do Pekingu, avšak bez vlastního souhlasu je odvezena do Jižní Koreje. Tam ji poslal otec, který se jí snažil zachránit. Hlavní postava se však v nové zemi nedokáže adaptovat, protože jsou pro ni severokorejské zvyky příliš silné a stále vzpomíná na rodnou zem, rodinu a život, který měla předtím. Dozví se nakonec Ri Jŏ-čŏng, že země, ze které utekla, je státem, kde demokracie neexistuje a hrozí vám nebezpečí? A kam celý příběh bude směřovat?

„Chtěla, abych se ve svých odpovědích ponořila do minulosti, do vzpomínek zahrabaných hluboko, co nejhlouběji. Nebylo potřeba, abych se příliš přemáhala. Stále jsem v minulosti jednou nohou byla, pořád jsem. A když se začala ptát na ty chvíle, které jsem chtěla zanechat na severu, přistihla jsem se v pokušení zacpat jí pusu a odejít. Byla jsem konfrontována s nejtemnějšími pocity.“

Román je koncipovaný jako soud, jenž nás ovlivňuje, abychom se sami stali soudci. S hlavní postavou je těžké soucítit, ale brzy vám dochází, že je nemožné ji odsoudit. V příběhu hraje velkou roli i popis pracovních táborů, kam se zavírají nepohodlní lidé. Vše to mnohdy působí jako z jiného světa, ale to samotná Severní Korea je.

„Chybovat je lidské. Lidské možná, ale ne severokorejské.“

Čtěte také  Trýzeň a touha: Dojemný příběh jednoho podivuhodného manželství, slzy i smích zaručeny!

Michaela Kováříková

Jsem sběratelka pohledů, opravdová milovnice kaváren a knihomolka, jejíž vášní je současná česká literatura. Pro Martinus píšu rozhovory a články. Snažím se ke každé knize přistupovat s pokorou a láskou. Do snídaně jsem schopna uvěřit v šest nemožností a na cesty s sebou balím minimálně tři knihy.

Příspěvky autora