blog

Více stran = více knihomolské radosti! 6 tipů na bichle jako stvořené pro podzimní čtení

Horké chai latte, huňaté ponožky, déšť za okny a nos zabořený v tlusté knize. Přesně takhle si představuju ideální podzim. S létem mám spojené oddechovky v paperbacku, které mají zvlněné stránky od vody a vazba křupe pod nánosy písku, podzim a zima naopak podle mě svádí ke čtení hutných příběhů a pořádných bichlí. Nikam je nemusíte tahat, cpát do kabelek a batohů, jen si čtete v obřím ušáku a užíváte si pošmourno. Vidíte tu krásu taky, že ano?

A protože knižní inspirace není nikdy dost, dala jsem dohromady 6 tipů na knihy, které dlouho nepustíte z ruky a které stojí za to číst. Společné mají dvě věci – každá má více než 500 stran a rozhodně nejde o žádné oddechové čtení. Věděli jste mimochodem, že u každé knížky na Martinusu najdete odhadovanou dobu čtení? Pokud zatoužíte i po jiných bichlích, snadno si je pomocí tohoto údaje vyfiltrujete.

Shuggie Bain | Douglas Stuart (512 stran)

Získal Bookerovu cenu, stal se knihou roku v rámci British Book Awards, vyšel v desítkách zemí a české vydání si navíc vysloužilo cenu Magnesia Litera za překlad. Shuggie Bain je debut skotského autora Douglase Stuarta a je považovaný za naléhavý epický obraz dělnické rodiny, který se řadí vedle děl Édouarda Louise, Hanyi Yanagihary nebo Alana Hollinghursta.

Douglas Stuart se inspiroval vlastním dětstvím a dospíváním v Glasgow v osmdesátých letech a životem s rodičem alkoholikem. Jeho knižní hrdina Hugh „Shuggie“ Bain je osamělý, citlivý chlapec, který vyrůstá zchátralých obecních bytech v Glasgow. Politika Margaret Thatcherové připravila místní o práci, schyluje se k drogové epidemii a Shuggieho matka mezitím sní o vlastním domě a žije na dluh. Když její manžel odejde od rodiny, nachází stále větší útěchu v pití a sociální dávky utrácí za plechovky extra silného piva. Shuggieho dospívající sourozenci si raději rychle najdou způsob, jak z domova utéct, a malého bratra nechají, aby se o matku staral sám. A aby neměl Shuggie naloženo málo, pomalu zjišťuje, že je všechno, jen ne „normální“ podle měřítek svého okolí. Bolavé, ale o to naléhavější čtení.


Alias Grace | Margaret Atwoodová (560 stran)

Romány Margaret Atwoodové jsou pro mě vždycky sázkou na jistotu, ale Alias Grace patří k mým absolutním favoritům. Zároveň jde o jedno z nejdůležitějších a nejčtenějších děl Atwoodové, v roce 2017 dokonce podle něj netflix natočil šestidílnou adaptaci. Alias Grace má všechno, co si od velkého románu představuju – akurátní dávku napětí, špetku tajemství, perfektně vykreslené postavy i umě propracované historické pozadí.

Čtěte také  Tipy na ,,No Plot Just Vibes“ knihy

Příběh je založený na skutečných událostech, vraždách Thomase Kinneara a Nancy Montgomeryové, z nichž byla obviněna mladičká služebná Grace Marksová a sluha James McDermott. Za Grace trpící ztrátou paměti přijíždí do věznice po deseti letech mladý psychiatr Simon Jordan, aby se v ní pokusil vzkřísit dávno pohřbené vzpomínky a zjistil, jestli zločin skutečně spáchala. Během jejich dlouhých rozhovorů hledá cestu do Graciny paměti. Rozpitvává její sny, dětství strávené v Irsku a pak život v Kanadě.


Rozpůlený dům | Alice Horáčková (576 stran)

Další kniha o válce? Dalo by se to tak říct. Další kniha, kterou si potřebujete přečíst? Rozhodně ano. V obsáhlém románu Rozpůlený dům vypráví Alice Horáčková o vlastní krkonošské česko-německé rodině a její každodennosti v průběhu první poloviny 20. století – za Franze Josefa, Masaryka i za Hitlera.

Autorka se vrací do malebné česko-německé vesnice a z odposlouchaných historek, vzpomínek i archivních záznamů splétá velkou románovou kroniku. Děj sahá od konce rakousko-uherského císařství až po odsun sudetských Němců. Je to příběh o tajných láskách, změnách identit, útěcích, křivdách a žabomyších válkách, které nakonec stály životy. Horáčková střídá perspektivy, mužské a ženské hlasy, fantazii s citacemi. Dělá to ale tak dobře, že nemusíte mít strach, že byste se v příběhu ztratili. Vypráví v krátkých kapitolách, které obvykle zachycují jednu situaci nebo událost.


Do ráje | Hanya Yanagihara (608 stran)

Jedna z nejočekávanějších knih letošního podzimu nesmí ve výběru chybět. V novém románu Do ráje americká autorka s havajskými kořeny předkládá tři alternativní verze Ameriky. První vás zavede do Svobodných států v roce 1893, části Ameriky, která se po občanské válce osamostatnila a kde jsou uznávané a běžné stejnopohlavní svazky. Další příběh je z roku 1993, ve kterém mladý koncipient havajského původu udržuje tajný poměr se svým o dost starším a výše postaveným kolegou v právnické firmě. A nakonec nejdelší vyprávění z roku 2093, kdy vládne autoritářský režim a vědec Charles se svým manželem a synem odejdou z rodné Havaje do USA za lepší prací.

Čtěte také  Jak na knihy Annie Ernaux?

A pokud jste ještě nečetli autorčinu předchozí knížku Malý život, po té určitě sáhněte taky. Příběh o sexuální orientaci, zneužívání a sebepoškozování, o lásce a obětavosti, krutosti i neschopnosti bojovat s osudem. A k tomu úctyhodných 640 stran.


Vzpomínky na úhoře | Anna Cima (720 stran)

Po nebývalém úspěchu debutového románu Probudím se na Šibuji si česká autorka Anna Cima připravila mnohovrstevný román Vzpomínky na úhoře, který se opět odehrává v Japonsku. Na více než sedmi stovkách stran vypráví Cima poutavý příběh tří žen, jejichž životy se postupně proplétají. Juka Suzukiová pátrá po zmizelém kolegovi z redakce novin. Miju Kaneharová žije ve svých vlastních světech, obydlených nadpřirozenými silami. Sára Fukuharová se zabývá výzkumem ohroženého úhoře japonského.

Román přináší několik zajímavých vrstev – japonské reálie, informace o úhořích (ať už z biologie nebo japonské mytologie), mezilidské vztahy i detektivní zápletku. Nechybí ani fantaskní prvky, se kterými autorka skvěle pracovala už ve své prvotině. Možná vám pár stran potrvá, než se v příběhu zorientujete a “zabydlíte se” v něm, ale věřte, že stojí za to vydržet!


Chybějící světlo | Nino Haratischwili (744 stran)

Jestli si někdo potrpí na velké a těžké romány, je to gruzijská spisovatelka Nino Haratischwili. V češtině vyšly už tři její knihy a všechny jsou pořádné bichle. Osmý život (pro Brilku) má přes 800 stran, Kočka a Generál téměř 600 stran a nejnovější Chybějící světlo, co se tloušťky a vydatnosti tématu týče, není výjimkou.

Objemný román vypráví o velké první lásce, o násilí, přídělech potravin a o heroinu, jenž na konci 20. století zaplavuje Gruzii. Pro některé znamená výnosný byznys, zatímco pro jiné cestu do záhuby. V tomto nevlídném prostředí vyrůstají ve tbiliské čtvrti Sololaki vedle sebe Keto, Dina, Nene a Ira, čtyři rozdílné, ale přesto nerozlučné kamarádky. Jejich přátelství se zdá být pevné, dokud jej nezničí neodpustitelná zrada a tragická smrt.

Čtěte také  Proč číst knihy Sylvie Plath?

Barbora Maršíček

Baru už nějaký ten pátek sdílí svoje čtenářské nadšení na instagramu a knížkám se věnuje i v práci. Nejradši čte současnou beletrii, baví ji tvorba Sally Rooney, Delphine de Vigan nebo třeba Petry Soukupové. Kromě čtení si ujíždí na popkultuře 80. let a pořadu Amerika hledá topmodelku.

Příspěvky autora