Tvoje tvář s hebkým odrazem: Povídky na hranici mezi snem a realitou, politikou a láskou
Alžběta Stančáková, která se dosud proslavila především básnickou tvorbou oceněnou Cenou Jiřího Ortena nebo i nominací na Magnesii Literu, vstupuje do prózy souborem povídek, které zrcadlí fragmenty současného světa. Už samotný název naznačuje jemnost a zároveň neurčité napětí, a přesně taková je i kniha: plná obrazů, které se čtenářstvu mihnou před očima, a přesto v něm zanechají silný otisk. To můžeme slíbit!
Hned na začátku sbírky Tvoje tvář s hebkým odrazem nás Alžběta Stančáková zavádí do scenerií, které působí až absurdně: kolibřík vylétající z kokosu, přestřelka v hotelu Django, úprk z vlastní svatby nebo bazén v budově politického zpravodajství. Všechny tyto motivy zní jako scény ze snu, ale autorka jim dává konkrétní těla a atmosféru, takže nepůsobí samoúčelně. Naopak perfektně fungují jako metafory pro náš každodenní život, v němž se realita často prolíná s absurditou. Nemáte ten pocit?
Velkou roli v knížce hraje jazyk. Stančáková píše s básnickou úsporností, ale zároveň si dovoluje hrát s obrazem i ironií. Povídky nejsou vyprávěny tak, aby směřovaly k velkému rozuzlení, spíš se před námi otevírají a zůstávají nedořečené, jako kdyby nám autorka podala jen kousek skládačky a zbytek nechala na nás. A právě v tom je síla knihy, která místo jednoznačných point nabízí otázky, nutí čtenáře zastavit se a domýšlet, co by se stalo dál.
Tematicky se povídky pohybují mezi politikou a intimitou, láskou, jak anotace slibuje. Stančáková dovede v jedné větě připomenout prostředí ministerského úředníka a hned v další se obrátit k motivu lásky nebo křehkého mezilidského vztahu. Někdy se oba světy propojují, a tak formální instituce a osobní touhy stojí proti sobě a vytvářejí zvláštní napětí. Není to čtení, které by nabízelo jednoduchou orientaci, spíš nás staví do role pozorovatelů a pozorovatelek, kteří objevují smysl až ve chvíli, kdy jednotlivé fragmenty začnou vnímat jako celek.
U knihy možná nikdy nebudete tak úplně jistí, co vlastně dostáváte. Není to tradiční próza s jasnou dějovou linkou, není to ani poezie, i když poetická je velmi. Je to spíš soubor zastavení, momentek, někdy bizarních, někdy dojemných, které spolu vytvářejí zvláštní mapu současného života. Z autorčina psaní se zdá, že hranice mezi žánry pro ni není důležitá, důležitý je jazyk, rytmus a schopnost zachytit atmosféru okamžiku.
Pokud od knihy čekáte jednoduché příběhy se začátkem a koncem, rozhodně budete zklamaní. Ale pokud vás baví literatura, která se spíš čte jako sled obrazů, v nichž se střídá ironie s něhou, absurdita s melancholií, pak vás Tvoje tvář s hebkým odrazem určitě osloví. Je to debut prozaický, ale rozhodně se nečte jako prvotní výstřel do ticha. Autorka dokazuje, že dokáže přenést svou básnickou citlivost do prózy, aniž by ztratila cokoliv z intenzity, pro kterou máme rádi už její poezii. Povídky jsou krátké, ale působivé, a i když často zůstávají otevřené, v hlavě rezonují dlouho poté, co knihu odložíte. Pokud k vám takové knihy mluví, zkuste ji!
