Mlč, ať neprozradíš tajemství

Vypadá to, že právě prožívají boom knížky pro holky o holkách, které trápí nějaké „strašlivé“ tajemství. Nejdřív Kečupová mračna, pak Dopisy na konec světa a teď Odpusť mi. Megan.

Ačkoliv nejsem ta správná věková kategorie pro tuhle četbu – odhaduji, že náctiletým se autorka zavděčí spíš – musela jsem si ji přečíst, protože jsem prostě povrchní a česká obálka knihy je zkrátka skvostná. Jak by taky ne, když ji vytvořila má oblíbená Dana Svobodová alias Myokard. Tímhle si mě knížka získala ještě dřív, než jsem se do ní začetla.

Začíst se nebyl žádný problém. Ačkoliv je to teprve autorčina prvotina, Abbie Rushtonová dokázala slušně našlápnout děj už od začátku, vytvořit smysluplně jednající postavy a vůbec celá zápletka se mi zdála zajímavá. Patnáctiletá Megan Thomasová od tajemné nehody, která se stala osudnou její nejlepší kamarádce, nemluví. Nedá se říct, že by oněměla, ztratila řeč… bojí se, že kdyby začala mluvit, mohla by prozradit své nejstrašnější tajemství. Její nudný život na předměstí, který oživuje jen dědečkův starý fotoaparát, naruší nově příchozí spolužačka z Kypru; krásná a nespoutaná a upovídaná Jasmine, ze které je Megan úplně paf.

Trochu jsem se bála, že mi Meganino mlčení bude připadat hloupé už od začátku, ale spisovatelka její myšlenky dokáže vměstnat mezi jednotlivé dialogy tak zlehka, že vám to bude připadat úplně přirozené. Nakonec to bylo poměrně originální oživení příběhu, bez Meganina mlčení by to rozhodně bylo tuctovější a pravděpodobně bych ani zdaleka nebyla tak zvědavá, jak to celé dopadne. Příběh jsem doslova hltala, abych se rychle dozvěděla, co se to sakra stalo s tou její kamarádkou a jestli to fakt byla Meganina vina. Mých pár domněnek během čtení se vcelku potvrdilo, není to žádné velké wow – ale i tak jsem byla závěrem příjemně překvapená. K takovým knihám jsem obvykle už od začátku skeptická a hlavní hrdinky kolem sebe většinou dělají jen velké melodrama – jsou to koneckonců ještě puberťačky – ale být Megan, asi bych ze sebe taky nevydala ani hlásku.

Kniha příjemně odsýpá, je čtivá, napínavá, všechny postavy jsou sympatické a uvěřitelné… kromě toho jsem děsně ráda, že mladším ročníkům ukazuje, že je naprosto normální, když má ráda holka holku. Má Megan vůbec nějaké nevýhody? Za mě je to pouze plytkost a jednoduchost; obojí se však dá přičítat tomu, že mi je téměř o deset let víc, než těm, kterým je knížka primárně určená. Je to oddychovka, u které se pobavíte a příjemně s ní zabijete jeden víkend; nic víc. Přesně tohle ale od určitých knížek očekávám a pokud zrovna nehledáte hlubokomyslnou četbu, která vás bude drásat i po dočtení, můžete se s chutí do Odpusť mi. Megan začíst. I když už je to pár týdnů (nebo pár let) co vám naposledy bylo –náct.