blog

RECENZE: Bez šance

2.04. 2016

Víte vy co? Díky vašim příspěvkům do soutěže Chceme vaše recenze! se nám chce číst ještě víc než jindy. Proč? No protože o knihách různých žánrů umíte krásně psát (a ostatně i čtení vašich recenzí je fajn zážitek). „Kniha Bez šance potrápí vaše filozofické mozkové závity“, píše například Dominika ve vítězné recenzi novinky od Neala Shustermana. Čtěte, co ji na knize zaujalo – a taky se zapojte 😉

bez sance_ig

„Je lepší být mrtvý, nebo rozpojený?“ To je základní filozofická otázka, nad kterou jistě budete přemýšlet i Vy sami, pokud se pustíte do čtení Bez šance. Hlavní hrdiny svede dohromady svízelná situace, ve které by se nikdo z nás nechtěl ocitnout – všichni tři měli totiž jít na rozpojení. Co to ale vůbec je to rozpojení? Je to důsledek střetu zastánců práva na život a zastánců práva volby. Ve společnosti jsou zakázány potraty, ale pokud dítě nechcete, v rozmezí 13 až 18 let jeho věku se ho můžete zpětně „humánně“ zbavit.

Kniha má bezesporu zajímavý námět, je napínavá a jako u každé klasické dystopie, má i zajímavé uspořádání společnosti. Ač se Bez šance řadí mezi knihy pro mladé, své si v ní najdou i starší čtenáři. Nejenže má příběh spád a nutí vás číst dál a dál, jak to se všemi dopadne (budou rozpojeni? nebudou?), ale vyvolá ve vás přemýšlivou náladu. Za mě musím říct, že to se žádnému autorovi v mém případě už hodně dlouho nepovedlo. Začnete přemýšlet nad tím, jak byste se cítili, kdybyste věděli, že se vás vaši rodiče můžou kdykoliv zbavit a legálně z vás udělat „nedobrovolného dárce orgánů“. Je lepší být mrtvý, nebo rozpojený? Co se vůbec po rozpojení děje s lidskou duší? Nafoukne se do obřích rozměrů, aby obsáhla veškeré příjemce částí svého původního těla?

Čtěte také  Tři důvody, proč si přečíst Život na míru

Na konec musím pochválit obálku, která je tak originální, že naprosto „vystupuje z davu“ ostatních knih. Navíc se ke knize 100% hodí svou tematikou. Takže abych to shrnula: Bez šance rozhodně stojí za přečtení. Nebudete se nudit a aspoň trochu potrápíte své filozofické mozkové závity. 🙂

Autorkou recenze je Dominika Tlapáková.