blog

Proč byste měli trávit čas s knihomolem či knihomolkou

12.04. 2016

My, věční milovníci a milovnice knih, to víme. Čtení je skvělé. Čtení je povznášející. Čtení je sexy. Ale čas od času se nám podaří narazit na někoho, kdo se zeptá: „A proč to vlastně čteš, když se můžeš kouknout na film?“

jana_cte

Knihy v 21. století díkybohu stále mají své místo na slunci a postupně se nám i vám knihomolům daří odbourávat zažité stereotypy, že čtení je nuda. Že je to něco otravného, k čemu vás nutí ve škole. Že čtenáři a čtenářky jsou asociálové, kteří by kamarády vyměnili za kompletní sbírku Harryho Pottera. Že knihomolové jsou obrýlené bledé šedé myšky, co se pořád jen schovávají v knihovně. Kdybyste náhodou ve svém okolí měli nedejbože takového morouse, odkažte ho na náš článek. Právě pro tyto případy jsme totiž sepsali 10 tipů, proč je super trávit čas s knihomolem či knihomolkou.

  1. Knihomolové jsou empatičtí. Je vědecky dokázáno, že čtení zvyšuje schopnost empatie. Aby taky ne, když je všude kolem tolik nervydrásajících dojáků! Knihomol nabídne nejen rameno na vyplakání, ale bez problémů se dokáže vcítit do vašich trápení.
  2. Knihomolové jsou moudří. Však také nenasbírali zkušenosti jen za ten jeden svůj dosavadní život, ale i za všechny životy všech postav ze všech knih, které kdy přečetli. Navíc mají vždy po ruce nějaký trefný citát, který dokonale vystihuje situaci. Pro skutečně zasvěcené rady choďte zásadně za knihomoly.
  3. Knihomolové jsou kreativní. Je všeobecně známo, že pokud chcete něco napsat, musíte toho nejdřív hodně přečíst. Příběhy inspirují k dalším příběhům. Knihomolové jsou tedy doslova studnicí nápadů a jejich mysl je bohatší a barevnější než leckterá kouzelná říše.
  4. Knihomolové jsou poctiví. Přísná pravidla o vracení knih do knihovny je naučila, že za každé jejich porušení následuje pokuta. Navíc vědí, že při lhaní by jim kliďánko mohl začít rašit dlouhý nos a moc dobře si pamatují, že i Zlodějka knih měla v jednom kuse výčitky svědomí.
  5. Knihomolové jsou vášniví. Nejlepší knihy jsou ty, ve kterých hrdinové vášnivě obhajují svou pravdu, vášnivě se bijí pro svůj lid, vášnivě prožívají svá milostná dramata. Knihomolové mají jistojistě všechny tyhle knihy v malíku a ač na to třeba na první pohled někteří z nich nevypadají, ve všem, co dělají je vášeň, kterou pochytali na stránkách knih.
  6. Knihomolové jsou vtipní. Díky tomu kvantu přečtených knih totiž jejich inteligence závratně roste, a proto jsou bystří a pohotoví a jejich humor vytříbený četbou Pratchetta, Austenové, Moranové a tisíce dalších autorů a autorek vás dokáže dostat do kolen.
  7. Knihomolové jsou věrní. Když s knížkami začali koketovat, možná nejdřív byli přelétaví a nedočetli příběh až do konce, postupem času ale zjistili, jací autoři jsou jejich šálkem kávy a těch se drží. Jasně, občas po očku kouknou po nějaké literární novince, ale vždycky se nakonec vrátí ke knize, spisovateli či žánru, jenž mají léty prověřený a doopravdy jej milují.
  8. Knihomolové jsou upřímní. Moc dobře vědí, že chodit kolem horké kaše se nikdy žádnému jejich knižnímu hrdinovi nevyplatilo. A stejně jako se Harry nikdy nebál vyslovit nahlas Voldemortovo jméno, knihomolové se nebojí dát najevo, co si doopravdy myslí.
  9. Knihomolové jsou trpěliví. Víte, jak tlustý je příběh Anny Kareniny? Že ne? Přímo pekelně! A stejně ho spousta nadšených knihomolů trpělivě přelouskala. Těch popisů čarokrásné přírody a společenských dialogů, které museli přečkat, aby se už konečně dostali k jádru věci! To napětí, než se dozvěděli, kdo je vrah! Ale oni si stejně dokáží vychutnat celý příběh, aniž by podváděli a podívali se nejdřív, jak to dopadne.
  10. Knihomolové věří. Věří na víly a na to, že pokaždé, když někdo řekne, že na víly nevěří, jedna pohádková víla zemře. Knihomolové věří na strašidla pod postelí, na létající koberce, na tajné vchody do kouzelných říší ve své šatní skříni, na hobity a trpaslíky a draky a prince na bílém koni, na hvězdný prach a svět za zrcadlem a na nekonečné příběhy. To je na nich, dámy a pánové, to vůbec nejvíc nejlepší.
Čtěte také  Čtení s porozuměním: Proč se cítíme špatně, když se máme tak dobře?