Komiks pro dospěláky s duší dítěte
Nikdy jsem nebyla moc “komiksová”, ale v poslední době se do knižního světa narodila celá řada báječných komiksů – Úsměv, Zátopek, Sochař, Hilda a spousty dalších, kterým nedokážu odolat. Pojďme se teď blíže seznámit s Hildou.
Luke Pearson je jedním z nejznámějších britských tvůrců komiksu. Jeho příběhy jsou v tamních končinách mnohem populárnější než u nás a jsem ráda, že díky nakladatelství Paseka se teď jeho jméno pořádně zapsalo českým čtenářům za uši. S Hildou se v Pasece vskutku pomazlili – je krásná jak na pohled, tak na omak – a spojili v ní dohromady dva Pearsonovy příběhy, Hilda a Troll a Hilda a Půlnoční obr.
Sympaticky velká kniha asociuje okamžitě dětskou četbu, ale věková omezení u Hildy neplatí. Pokud jste stejně jako já věčné dítě, snílek a rádoby dospělák, který má častokrát pocit, že si na tu dospělost jen “hraje”, tak se do Hildy zamilujete na první pohled. Ve dvou příbězích modrovlasé holčičky a stvořeníčka Větvíka se snoubí severská mytologie, vtipné postřehy a neodolatelná prostořekost. Atmosféru dokreslují půvabné ilustrace a nadpřirozené bytosti, které naprosto přirozeně zapadají do každodenní reality a vás ani na chviličku nenapadne zarazit se nad tím, že všude kolem domu Hildy a její maminky žijí droboučcí elfové. Nebo že za Hildou domů přijde troll. Nebo že má její lištička malinkaté parůžky.
U téhle knihy bych se nejraději donekonečna rozplývala nad tím, jak je úžasně roztomilá. Přečtenou ji sice máte asi tak za patnáct minut, ale stejně se k ní budete pořád vracet kdykoliv si budete chtít odpočinout od toho stresujícího dospěláckého světa. S Hildou nic není nemožné a všechno má dobrý konec – přesně tohle potřebuje dospělák, když přijde po těžkém dni domů z práce. Na tomhle komiksu je strašně znát, že Pearsona prostě baví malovat a do typických komiksových bublin zcela přirozeně přidává věty, jenž jsou jednoduché, milé a zábavné. Nesnaží se být za každou cenu moudrý, procítěný, dramatický, napínavý či dojemný, všechno tohle tak nějak samo vyplyne, častokrát spíš z obrázků než z dialogů. Ani se nenadějete a vší silou držíte palce dvěma obrům, aby se jim podařilo dát to spolu dohromady.
Je tedy velmi pravděpodobné, že pokud tuhle knihu pořídíte své ratolesti, nakonec vás bude bavit stejně, nebo možná ještě mnohem víc. Vsadím se, že děti z ní budou taky nadšené, ale z pohledu toho “rádoby dospěláka” vám můžu dát čestný skautský, že jakmile Hildu uvidíte, otlapkáte si ji a očmucháte tu vůni nového papíru, už ji prostě z ruky nedáte. A ve vaší knihovně bude navždycky dělat velkou parádu.
