Sepetysová je drahokam mezi young adult autory

Obě dvě předchozí knihy od Ruty Sepetysové – V šedých tónech i Potrhaná křídla – mě bavily, a proto když jsem se dozvěděla, že u nás vychází i její třetí kniha s názvem Sůl moře, nemohla jsem se téhle novinky od litevské spisovatelky dočkat.

Sepetysová je takovým drahokamem mezi young-adult autory – píše sice pro mládež, ale dělá to tak dobře, že její knihy si podle mě s chutí přečte kdokoliv. Navíc si vždy vybírá místa a události, která nejsou až v historii až tak známá a „zpopularizovaná“. Sůl moře se kupříkladu odehrává na konci druhé světové války ve zničeném Prusku, ze kterého se usilovně snaží dostat čtyři hlavní hrdinové příběhu. Ve vyprávění se střídají a my tak z pohledu každého z nich sledujeme jejich únavnou a zničující pouť až k přístavu, kde na ně čeká výletní loď Wilhelm Gustloff, která je a tisíce dalších uprchlíků má odvézt do bezpečí.

O Titaniku a Lusitanii jste nepochybně slyšeli, ale věděli jste, co se v roce 1945 stalo s lodí Wilhelm Gustloff? Jde o největší námořní katastrofu v dějinách, která byla dlouho utajovanou záležitostí. Při potopení lodi následkem torpédování sovětskými ponorkami zahynulo více než devět tisíc lidí, kteří nechtěli nic jiného, než dostat se od války co nejdál. Díky tomu, že příběh sledujete očima Floriana, Joany, Emilie a Alfreda, vám z toho nejde jen mráz po zádech, jak by se možná dělo, kdybyste si četli suchá a strohá fakta, vy to s nimi skutečně prožíváte a bojíte se o ně, protože víte, že Sepetysová je nemilosrdná a klidně nechá zahynout postavu, která vám je ze všech nejbližší, která vám odhalila celou svou minulost a všechna svá trápení, nikdy si ničím nemůžete být jistí. Kombinace skutečných historických reálií a působivého příběhu vás nenechá oddechnout si ani na chviličku.

Za sebe doporučuji nejdřív přečíst knihu a až pak si vyhledat vše o Wilhelmu Gustloffovi – všechno, co si pak přečtete a uvidíte, na vás zanechá o to větší dojem. Já jsem po dočtení knihy strávila celý večer u černobílých dokumentů zachycující námořní tragédii a znovu a znovu jsem prožívala tu neskutečnou hrůzu. Čas od času, když vyjde další příběh odehrávající se během druhé světové války, zaslechnu, že takových knih už bylo dost, že tohle téma už je vyčerpané. Sepetysová dokazuje, že se všichni, co tohle kdy pronesli, setsakramentsky mýlí – nejenže je třeba si neustále připomínat historii, ale navíc je i v takhle známých tématech stále co nového k objevování. Nevím jak vy, ale já nevěděla o Gustloffovi ani zbla a díky Rutě za to, že mi o něco víc otevřela oči.

Za působivost a hluboké emoce, která kniha dokázala předat, jsem jí byla ochotna odpustit leccos, ale ono toho zase tolik k odpouštění není. Postavy v knize jsou leckdy zbytečně ploché a prvoplánovitá romantická linka nikoho zvlášť neoslní, ale v tom, jak autorka umí příběh podat, nemá konkurenci. Kdybych tuhle knížku četla na gymplu, rozhodně bych se všechna ta data v dějepisu učila s větší chutí. Je to čtivé, napínavé, nechybí něžný a laskavý humor a pochopitelně, pokud máte aspoň trochu citlivější náturu, se snadno dojmete k slzám. Už se těším, kam se s Rutou Sepetysovou vypravíme v její další knize.