Mrazivá atmosféra, kterou chcete zažít na vlastní kůži

Mám ráda knihy, které klamou tělem a skrývají toho daleko víc, než se čtenáři předloží v anotaci. Právě takovým příjemným překvapením jsou Osudy a běsy od Lauren Groff.

Podle prvních dvaceti stran se zdá, že to bude další z milionu příběhů, které možná tak docela nezapadají do průměru červené knihovny, rozhodně však neoslní svou kvalitou. Hlavní hrdina se jmenuje Lancelot (fakt, že si říká Lotto, nijak nepomáhá) a právě si vzal Mathildu, kterou zbožňuje tak trochu nezdravým způsobem. Jakmile se seznámíme s dvojicí, která si v písčitých dunách u moře vyznává lásku, přesuneme se do minulosti, abychom se patřičně seznámili s rodinnou historií dvojice a pochopili, co je na ní vlastně zajímavého. A překvapivě zjistili, že přídavné jméno zajímavý na popsání téhle knihy ani zdaleka nestačí.

Osudy a běsy balancují na hranici mezi syrovou, nemilosrdnou realitou, sladkobolnou romantikou a prazvláštním magičnem a Lauren Groff se podařilo tuhle kombinaci vyvážit tak zdařile, že mi Osudy a běsy zalezly pod kůži daleko víc, než jsem mohla předvídat. Čím dál tím víc se mi chtělo přirovnat tuhle knihu k Velké rybě od Daniela Wallaceho, ačkoliv je v mnoha směrech odlišná, tak mi jí něčím hrozně připomínala. Snad to bude tím, že Lancelotova matka Antoinette pracovala jako mořská panna v akváriu, nebo tím, jak minulost hlavních hrdinů ovlivňuje jejich přítomnost, nebo zkrátka jen tím magickým nádechem, který kniha zcela nepopiratelně má.

Hlavním mottem celé knihy je poselství, že nikdy nemůžete tvrdit, že někoho doopravdy znáte a máte ho stoprocentně přečteného. Dokonce ani po dvaceti letech manželství. Navzdory tomu, že čas od času je příběh až příliš patetický a dialogy nejsou zrovna dvakrát vymazlené a občas mi připadaly jaksi kostrbaté, vlastně se mi ta kniha opravdu zamlouvala. Díky náhledu do minulosti pomalu skládáte střípky osobností hlavních hrdinů, aby vám až na samém konci všechno začalo dávat smysl – troška záhadnosti podle mě příběhu nikdy neuškodí – a fakt, že nejde jen o povrchní zamilovaný románek, nýbrž o propracovaný a mnohovrstevnatý psychologický román, který reflektuje moderní vztahy poměrně originálním způsobem, mě vskutku příjemně zaskočil.

Ano, já vím, asi jsem vás tak ochudila o to sympatické a nečekané překvapení, že ta knížka je vlastně opravdu dobrá, ale doufám, že vás podnítím k tomu, abyste nad touhle knihou neohrnuli nos tak, jak jsem to zpočátku udělala já, abyste ji neodsoudili jako další laciný červenoknihovní románek. Protože tu mrazivou atmosféru, která se postupně, pomalu rozlézá po stránkách knih a nakonec doputuje až do vaší hlavy a vy pak nad Osudy a běsy budete přemýšlet ještě dlouho po tom, co knihu odložíte, tuhle atmosféru si rozhodně chcete vychutnat, to mi věřte.