Co se může stát, když si odskočíte na večírek k sousedům

Kniha Manželé odvedle od Shari Lapeny vychází na konci března a ukázkově splňuje vše, co očekávám od dobrého psychologického románu: čtivost, napínavou zápletku, postavy, které dokáží čtenáře překvapit a neotřelou dějovou linku. K dokonalosti to ale nestačí.

Shari Lapena je kanadská spisovatelka, jejímž debutem jsou právě Manželé odvedle. Nutno říct, že na poprvé odvedla obdivuhodnou práci. Unavený manželský pár Anne a Marco nechávají svou několikaměsíční dcerku doma samotnou, aby strávili chvíli na večírku u sousedů. Co by se mohlo stát, vždyť mají chůvičku a jsou přece hned ve vedlejším domě. I přesto po návratu najdou otevřené dveře a prázdnou kolébku. Začíná kolotoč policejního vyšetřování, hledání pachatele a důvodů, proč by mohl někdo docela obyčejnému mladému páru někdo ukrást jejich dceru. Postupně pochopitelně na povrch vyplouvají tajemství, které oba partneři střeží před tím druhým, navíc je jasné, že nikdo kromě čtyř lidí, dvou párů žijících vedle sebe, neměl o tom, že je Cora doma samotná, ani tušení. Zločincem je tedy pravděpodobně jeden z nich. Nebo ne?

Tím, co Manžele odvedle odlišuje od všech ostatních psychologických thrillerů a detektivek, co mám za sebou, je jednoznačně to, že rozuzlení celé zápletky přijde už zhruba v polovině knihy a pak už „jen“ čtenář čeká na to, zda a kdy se i ostatní dopátrají pravdě a jak s ní naloží. V závěru se autorka pokusila ještě o jeden překvapivý manévr, který ale poněkud vyšuměl do prázdna, protože ačkoliv hrdinové skrývající zásadní tajemství ze své minulosti jistě dokáží čtenáře lecčím překvapit, nedokázala mě Lapena přesvědčit k tomu, aby mi na nich jakkoliv záleželo. Žádné zvláštní emoce ve vás ta kniha nevyvolá, nepohne s vámi, Anne a Marco a všichni ostatní zkrátka zůstávají na papíře, aniž byste o nich museli přemýšlet i po tom, co knihu odložíte.

Na druhou stranu mě moc bavilo, že měl nějaký autor invenci odchýlit se od běžně zavedeného systému: katastrofa-vyšetřování-rozuzlení a nabídl čtenářovi nový model: katastrofa-rozuzlení-vyšetřování. Kdyby si Lapena dala víc záležet na jednotlivých charakterech postav a do hloubky rozpracovala každou postavu – takhle má čtenář často pocit, jako by mu záměrně o některé z postav něco zatajovala, ale nakonec zjistíte, že ji prostě jen odstavila na vedlejší kolej a pro příběh je naprosto nedůležitá – a kdyby ještě o trochu víc vytříbila zápletku, mohl to být vskutku dechberoucí příběh o tom, co všeho jsou lidé schopní pro určité věci. A v čem tkví jejich největší slabosti. Jen to chtělo trochu dotáhnout, rozpracovat myšlenku, že sociální rozdíly existují i mezi lidmi, mezi kterými na první pohled rozdíly nejsou a nakonec mě vlastně moc mrzí i to, že autorka nevyužila příležitosti a prostoru na kritiku takové společnosti. Ale to zcela očividně nebylo záměrem a možná je dobře, že se do těchto sfér nakonec nepustila.

Na druhou stranu ne vždycky potřebujete knihu, která by ve vás zanechala spoustu pocitů, někdy si prostě jen chcete večer lehnout, příliš nepřemýšlet a bavit se. Na to je kniha Manželé odvedle ideální a stále o sto procent lepší než televizní seriál. A malé varování na závěr – výsledná obálka bude v líbivější modré a knihu čeká pevný přebal, na fotce je pouze limitovaná edice recenzních výtisků.