Report: Adam Chromý v Book’s Calling Clubu

Bookclub pod taktovkou Jakuba alias Book’s Calling se odehrál před prázdninami už popáté. Jeho hostem byl debutant, kterému vyšla v oblíbeném „albatrosáckém“ vydavatelství Plus kniha s roztomilými kosmonauty na obálce – Adam Chromý. Sešli jsme se nad jeho knihou Rekviem za Pluto, jejíž obsah tak roztomilý jako titulní kresbička bohužel, vzhledem k tématu, není. Jaké to bylo?

Adam Chromý s sebou nepřinesl jen zkušenosti debutujícího spisovatele, vzal s sebou i scénář, kterým původně Rekviem za Pluto bylo. Adam je totiž novinář a také scénárista, mluvilo se tudíž hodně i o tom, jaká je to fuška, realizovat scénář, a jak se to vlastně liší od vydání knihy. A s Adamem přišla také redaktorka Plusu Barbora Klimtová, díky které jsme se zase dozvěděli něco více o tom, jak se to vlastně stane, že někomu vyjde kniha 🙂

Čím tedy Adam Barboru a vůbec celé vydavatelství zaujal? Příběh knihy Rekviem za Pluto propojuje dějiny rozpadu jednoho vztahu s metaforami, spojenými s vyřazením Pluta z klubu planet naší sluneční soustavy. To bylo pro Plus zajímavé přinejmenším ze dvou důvodů. Tím prvním je fakt, že velká spousta textů, které dnes ve vydavatelstvích přistávají, kopíruje světové trendy, především severskou literaturu, a aspirující spisovatelé neváhají třeba umístit postavu jménem Knut na českou vesnici. Kniha Adama Chromého tak nabídla něco originálního, a to nejen původním námětem, ale také tím, že příběh o vztahu staví na hlavu, namísto sbližování se vypráví o vzdalování.

Adam Chromý nám vyprávěl o rozdílech ve psaní scénáře a knihy – do scénáře jsme všichni nakoukli, abychom získali lepší představu o tom, jak se vlastně takové texty liší. Autor vysvětloval, jak moc odlišný je žádoucí poměr dialogů a popisů nebo zpracování niterných prožitků a pocitů. Zatímco v knize si můžete dovolit pořádnou dávku introspekce, ve scénáři vyjadřují psychologii postav spíše instrukce a poznámky, se kterými pracuje režisér, a není tedy tolik v rukou autora či autorky, jak vlastně vnitřní prožívání postav vyzní. Filmový scénárista a romanopisec také pracují s odlišnou pamětí diváků/čtenářů – zatímco ve filmu lze vnímat různé detaily a jejich návaznost v průběhu desítek minut, při čtení nelze tolik pracovat s představou, že vzájemně na sebe odkazující detaily každý hned pochopí, i když budou 100 stran od sebe.

Všichni jsme se shodli na tom, že nápad s Pluto-metaforou i popisem rozpadu vztahu je originální a zaujal, i sám autor prozradil, že toho, že by se v nakladatelství nelíbil právě nápad, se nebál. Po vydání přišly ale výtky ohledně jazyka, jednoduchého slohu, který někteří kritici či kritičky nazvali „školáckým“. Podobné připomínky padly i při našem setkání, debatovali jsme tedy o tom, do jaké míry hledáme v knihách metaforický jazyk, „vyšší“ sloh a nápaditější styl psaní a kdy nám naopak nevadí, pokud je kniha napsaná zcela civilně. Adam Chromý se k podobným výtkám staví velmi konstruktivně – sám prohlašuje, že chtěl napsat mainstreamovou knihu, která se bude jednoduše číst. I my jsme se nakonec víceméně shodli na tom, že v knižním mainstreamu celkem chybí jiné knihy než červená knihovna a detektivky, a že pro cílovou skupinu, na kterou svým textem autor mířil, může být Rekviem za Pluto příjemnou změnou.

Adam Chromý nám také četl ukázku se své chystané druhé knihy. Bude se (nejspíš) jmenovat Mimo provoz a její hlavní hrdinkou je hlasatelka, jejíž kariéra předčasně skončí. Ona se snaží vrátit se z televizního a mediálního světa zpět do reality a naráží na rozpory mezi svými hlasatelskými zvyky celebrity a realitou, která vyžaduje mnohem upřímnější projev i chování. Zní to zajímavě, co říkáte? My se na druhou autorovu knihu rozhodně mrkneme 😉