Tomáš z Martinusu: Vždy jednou nohou u knih, druhou u technologií

Je tu další rozhovor, který představuje knihomoly a knihomolky z Martinusu! Tomáše Uleje najdete za oponou knihkupectví Martinus jako projektového manažera na IT oddělení, zároveň však i v našem vyhledávači přímo na webu, který je do velké míry právě jeho dílem. Kromě technologií je totiž taky spisovatel. O tom a taky o jeho projektech mimo Martinus jsme si povídali v nejnovějším rozhovoru s Martinusákem.

Která kniha z poslední doby ti na dlouho zůstala v hlavě?

Čtu velkou spoustu dobrých knih, ale takových, které v člověku zůstanou na dlouho, takových nikdy není dost. Naposledy to u mě byla kniha Gentleman v Moskvě od Amora Towlese, kterou jsem četl někdy v únoru. Poznačil jsem si k ní: „Hladké, krásné čtení. O síle člověka těšit se z krásných věcí, i když je doba krutá a život těžký. To si člověk musí přát mít takové oči, taková slova a moci tuto knihu nejen číst, ale i žít.“ Trošku patetické, ale myslím si to doteď 😊

Kromě toho, že píšeš aforismy, stojíš taky za vznikem Zlatého fondu deníku SME a projektu Ľudo slovenský. Mohl bys oba krátce představit?

Oba jsou mé lásky a tak trochu se v nich propojuje moje osobnostní rozpolcenost mezi světem kultury, umění, psaní a informačních technologií. Jako první vznikl Zlatý fond, už před nějakými patnácti lety (uff), když jsme ve škole celá třída chtěla číst knihy, ke kterým se často nedalo dostat – tak jsem založil projekt digitalizace nejdůležitějších knih dějin slovenské literatury, aby se ke knihám mohl dostat každý tak, že si je jednoduše stáhne z internetu. Podařilo se to díky stovkám dobrovolníků z celého Slovenska.

Ľudo Slovenský vznikl jako volné pokračování Zlatého fondu, opět s dobrovolníky se v projektu snažíme na internet dostat jádro lidové slovesnosti – lidová přísloví, hádanky, písně a další díla, který vytvořil nejplodnější autor v dějinách literatury, hudby, architektury atd. – Ľud(o) slovenský 😊 Máme tam například i sbírku více než 700 tradičních nadávek a vulgárních výrazů 😊

Proč je z tvého pohledu důležité starat se o digitalizaci lidové slovesnosti, která si tolik let žila vlastním životem? Je znát, že ze současné řeči vyprchává?

Určitě vyprchává a to, co z ní zůstalo, se nachází v archivech, knihovnách, v každém případě to není volně dostupné tak, jak si to dnešní moderní člověk představí – že stačí zajít pár set metrů do knihkupectví, nebo vytáhnout z kapsy mobil. Já si přitom myslím, že důležité, aby všechna tato díla zůstala dostupná – a tím opravdu nemyslím, že bychom teď museli uměle vracet staré výrazy do našeho slovníku, nebo si hromadně začít prozpěvovat lidové písně – myslím si však, že v tom, co vytvořili spolu a kolektivně naši předkové je velká spousta paralel k tomu, co žijeme dnes a že je v tom tak trochu i poučení pro to, čím bychom jednou mohli být.

Jak moc se prolíná česká a slovenská lidová slovesnost?

Určitě se velmi prolínají – a nejen slovenská a česká, přísloví, frazeologismy a ustálená slovní spojení jsou pospojované napříč Evropou jako nitky, jen si to národy přizpůsobily – například když je liják, tak tuším Francouzi řeknou, že prší žáby, Angličani zase, že prší kočky a psi… 😊 U nás o tom vyšla skvělá kniha Nehádžte perly sviniam od Blahuslava Hečka, kde jsou nejznámější frazeologismy v různých jazycích a informace o tom, jak spolu souvisí.

Máš nějakou oblíbenou pranostiku nebo přísloví?

Jsem z vesnice, takže ještě hodně z přísloví a výrazů „starých časů“ stále používám, ale z těch nových, které jsem se díky Ľudovi naučil, se mi moc líbí „Nebuď do každého hrnca vareška“, asi mi to utkvělo v paměti, protože sám mám tendenci míchat se do spousty věcí nebo spoustu věcí načít, a potom nic nedokončit 😊

Máš za sebou už několik sbírek aforismů – proč sis vybral právě tuhle úspornou formu psaní? Chystáš se na psaní delších útvarů?

Vidíš, na to je také úsloví: „z nouze ctnost“ 😊 Zkoušel jsem a zkouším psát všelicos, ale nakonec vždycky skončím u psaní aforismů a epigramů, asi je to tím, že toto je nejbližší forma tomu, jak funguje moje přemýšlení a prožívání – ve slovech, krátkých větách a sentencích. Nevylučuji, že jednou napíšu román, vyšly mi už i někde nějaké povídky, ale zatím jsem se v té formě nenašel. Co mě ale v posledním období zaujalo, jsou písňové texty, ty mají s aforismy společnou tu zkratku, malý prostor – zatím píšu do „šuplíku“, ale láká mě zkusit začít textovat pro nějakou kapelu.

Jaká je podle tebe současná slovenská literatura? Má takovou sílu, aby si ji lidé pamatovali po staletí?

Literatura u nás je taková jako všechno ostatní – od výborné až po mizernou 😊 Určitě jsou autoři a díla, které přežijí, ale vždyť ani z té staré bychom toho moc nepřečetli, kdyby nás ve škole nedonutili 😊 Hlavně je ale skvělé, že tu stále vznikají výborné knihy, dokonce mám pocit, že čím dál tím víc, v takové malé zemi je to vlastně malý zázrak 😊

V aforismech si hodně hraješ s metaforami a významy slov. Jak velkou sílu podle tebe v dnešní době slova mají?

Mám o tom aforismus:

Zátišie
Vytrhneš,
dojmú,
opŕchnu,
zoschnú
(k)vety.

Slova jsou asi marná, ale na chvíli potěší. A díky knihám ta nejlepší slova dokážou přežít staletí 😊

Máš za sebou novinářskou minulost, píšeš aforismy a epigramy, sbíráš slovenské literární perličky… a v Martinusu pracuješ jako projektový manažer na IT oddělení. Nebije se v tobě literát a programátor, není to příliš rozdílné?

Určitě ano, nikdy jsem si neuměl vybrat, tak jsem se vždycky věnoval oběma – jako novinář jsem psal o technologiích, potom jsem pracoval na IT v novinách a teď v knihkupectví. Vždy jsem jednou nohou u knih, psaní a druhou u technologií.

Je nějaký martinusácký projekt, na který jsi obzvlášť hrdý?

Hrdý jsem na všechno, co se podařilo chlapcům u nás, ale asi extra na poslední redesign webu, který se podle mě velmi vydařil 😊

Jak si hledáš více času na čtení?

Asi největší zjištění od mé dvacítky do třicítky je, že litovat se, že mám málo času na čtení je hloupost, nikdy ho víc nebude 😊 Ale zjistil jsem taky, že netřeba mít denně po ruce 3-4 hodiny, stačí už jen to, že využiju ty krátké chvíle, při kterých jsem většinou předtím zíral do mobilu. Tak si knihu beru 1) na oběd, 2) mám ji v ruce, když sedám do tramvaje/vlaku a ještě chvílu si čtu při usínání. Tak se díky těm několika desítkám minut denně dá v klidu ročně přečíst 30-40 knih 😊 Všechno navíc už je potom jen milý bonus 😊

Kdybys měl čtenářům doporučit jednu knihu, kterou si teď v létě prostě musí přečíst, která by to byla?

To je velmi těžká otázka, ale k létu asi něco nevážné a oddychové. Naposledy mě z tohoto „soudku“ zaujala trilogie Pan Mercedes Stephena Kinga. Kinga spíš obcházím, ale tohle byla lahůdka. Super je, že existuje i jako audiokniha, takže si jej na dece dáte do sluchátek, zavřete oči… a za chvíli jste spálení.